Na Velharticích ukrývali před Jiřím z Poděbrad korunovační klenoty, aby nemohl být korunován

Velhartický pán byl skutečně přítelem českého krále, ale pro mnohé je to již jen část výuky ze zapomenutého dějepisu. Jeden z našich nejhezčích hradů založil na Sušicku mezi roky 1290 - 1310 rod pánů z Velhartic. Stavět začal Bohumil z Budětic, pokračovali Bušek starší a Bušek mladší z Velhartic, komorníci krále a císaře Karla IV.

Mnozí majitelé se zde vystřídali, jedním z nejvýznamnějších byl plukovník Martin de Hoeff-Huerta, který v roce 1628 koupil Velhartice. Jemu a třicetileté válce je věnována právě otevřená výstava Krajina míru, pole války.

„Zaměřuje se na průběh a důsledky třicetileté války v západních Čechách, každodenní život na velhartickém panství v tomto období i osobnost španělského vojevůdce Martina de Hoeff-Huerty, který hrad získal jako válečný konfiskát a vybudoval zde renesanční křídlo. Je určena nejen fandům vojenství a militarií, ale zejména rodinám s dětmi, pro které je připravena řada interaktivních prvků. Výjimečnými exponáty jsou například límec jednoho z defenestrovaných místodržících Viléma Slavaty, dobové listiny nebo kopie zbraní. Děti potěší defenestrační klouzačka nebo modely barokních opevnění, se kterými si mohou pohrát,“ informoval velhartický kastelán Matěj Mejstřík.

Velikost a nádheru hradu objevíte teprve při příchodu do hradozámeckého areálu. Jádrem gotického objektu je věžovitý Rajský palác spojený v polovině 14. století 32metrovým kamenným mostem, naprostým unikátem v evropské hradní architektuře, s věží Putnou.

Má čtyři goticky zalomené oblouky na pilířích se střílnami. Původně byl zastřešen, obě strany měly padací můstky, které se daly v případě nebezpečí odstranit.

Věž posloužila jako úkryt korunovačních klenotů a královský poklad uložený na Karlštejně. Byly tu pět let, ukryté před Jiřím z Poděbrad, aby se zabránilo jeho korunovaci českým králem.

Na Velharticích se jako na všech hradech vystřídala řada majitelů, byli tu páni z Hradce, Švihovští z Rýzmberka, Zdeněk Lev z Rožmitálu a další.

Významnou stopu tu zanechal původem Španěl Martin de Hoeff-Huerta, zapřisáhlý katolík, který vymáhal víru ohněm a mečem. Původně krejčí se vyšvihl mezi vojenskou elitu, po bitvě na Bílé hoře se stává majitelem značných majetků. Se svými tisíci jezdci byl význačnou složkou císařské armády v boji proti stavovským vojskům.

Proslul jako krutý a nemilosrdný kořistník, půjčoval císařské komoře, vypisoval falešné účty. Sice podporoval některé kláštery, pro své velhartické poddané vymohl odpuštění roboty, ale ani to nestačilo na vyvážení jeho krutosti. Byl jedním z největších škůdců království, zemřel bez potomků.

Na Velharticích nechal postavit palác s renesančními arkádami, takzvané Huertovo křídlo, které je zakomponováno mezi dva gotické paláce. Velká věž za Huerty sloužila jako vězení, o krutosti exkrejčího svědčí to, že v 19. století z ní vyvezli kostry nebožáků na sedmi žebřiňácích

Hlavní prohlídkový okruh přibližuje stavbu Velhartic, interiéry Rajského domu, vyhlídku z mostu a prohlídku Putny. Další okruh vede renesančními interiéry a seznamuje se životem šlechty v polovině 17. století.

Po druhé světové válce byl hrad zestátněn, leta sloužil coby rekreační objekt Revolučního odborového hnutí. Znovu zpřístupněn byl v červenci 1999.

Kastelánem naprosto zanedbaného hradu se stal roku 1983 Petr Mejstřík, bratr studentského vůdce z roku 1989 Martina Mejstříka. Byl nejdéle sloužícím kastelánem, na Velharticích skončil v roce 2019. Jeho syn Matěj, který vyhrál správcovský konkurz, úspěšně převzal štafetu. Návštěvnost každý rok díky různým kulturním akcím utěšeně narůstá.

Do Velhartic jezdil na chatu Jan Werich, podobu chaty navrhl Jiří Trnka ve stylu Karafiátových Broučků, řeku Ostružnou překřtil na Pstružnou. Tady to měl rád, klid a ryby.

Známý je i kostel sv. Maří Magdalény za městem, stal se předlohou pro baladu Svatební košile z Kytice K. J. Erbena.