Na procházce (nejen) loutkářskou Chrudimí

Většina měst má přídomky většinou podle něčeho, v čem bylo výjimečné nebo čím se prezentovalo. Od hudebních nástrojů přes poživatiny až po slavné rodáky. Chrudim se honosí přívlastkem loutkářská. Ne že by tu nebylo jinak co obdivovat, ale muzejní loutkářství je tu už padesát let, letos mají loutkoherci kulaté výročí, úzce spjaté s městem.

Náměstí sice dominuje kostel Nanebevzetí Panny Marie, ale podobné katedrály vidíme v mnoha dalších městech. Tato je ke všemu výsledkem rozsáhlé regotizace z let 1850 až 1880 provedené F. Schmoranzem. Tenkrát také vyrostly novogotické věže, takže zdání staroby klame. Další roky se pracovalo na interiéru.

Hlavním tahákem je ale Mydlářovský dům v postranní Břetislavově ulici vybíhající z náměstí, ve kterém sídlí Muzeum loutkářských kultur.

Měšťanský dům si nechal z gotického na půvabně renesanční přestavět v letech 1573 až 1575 Matěj Mydlář, jeho syn Daniel přistavěl věžičku připomínající minaret. Z ulice není vidět, musíte se dostat průchodem do uličky, z níž se otevírá pohled na zadní trakty domů. Věžičce se říká hvězdárna, třípatrová budova má v 1. a 2. patře arkády a ve 3. patře dřevěnou pavlač.

V Mydlářovském domě sídlí od roku 1972 Muzeum loutkářských kultur, založené na sbírce organizátora a propagátora loutkářského života, pedagoga prof. PhDr. Jana Malíka (1904–1980).

V muzeu se nachází přes 50 tisíc sbírkových předmětů, jsou to nejen pimprlata s Kašpárkem, Škrholou a čertem známá z různých loutkohereckých scén, ale je tu přes 8500 loutek z celého světa. Profesor Malík získával loutky z jednotlivých center loutkářské organizace UNIMA ze všech kontinentů.

V muzeu je i herna, kde si můžete vyzkoušet práci s loutkami.

Středověké loutkové divadlo se hrálo převážně na trzích a jarmarcích. Sedmnácté století přineslo nový element, do Čech přijížděly skupiny herců z Anglie, Nizozemska, ale především z Německa, které mimo vystoupení živých herců přivezly i marionety. S těmi začaly putovat po krajině i čeští loutkáři, tak vznikly rodinné loutkářské společnosti. Nejznámějšími byli Kopečtí, Dubští, Kočkové či Maisnerové, kde se loutkářství dědilo.

Nejdřív se předváděly zahraniční hry, posléze se začala objevovat domácí produkce, oblíbené byly historické hry nebo rytířské. V pohádkách se zjevovali loupežníci, a s příchodem národního obrozenectví už autoři vymýšleli historicko-mravoučné kusy.

Posléze se na scénu dostala postava Kašpárka. Tato loutka se stala nejoblíbenější, býval moderátorem děje a děti ho milovaly.

Stále oblíbenější byla rodinná divadla, kulisy pro ně maloval například Mikoláš Aleš. Divadlo proniklo do škol a různých spolků.

Po vzniku republiky je zaznamenáno na 2000 souborů. Roku 1930 založil Josef Skupa profesionální zájezdový soubor, na scéně se objevili Spejbl s Hurvínkem, další soubor uvedl Jiří Trnka. Z původně „komediantské“ zábavy se stalo plnohodnotné umění.

V muzeu je bohatá knihovna s asi 18 tisíci svazky věnujícími se divadlu.

Klasickému divadlu se věnuje v Chrudimi scéna nazvaná po divadelníkovi, hudebníkovi, režisérovi Karlu Pippichovi (1849–1921). Slavnostně byla otevřeno roku 1934 Smetanovou Libuší v podání místních ochotníků.

Nejvýznamnějším chrudimským rodákem je Josef Ressel (1793–1857). Vystudoval lesnictví, stal se lesmistrem v Terstu. Proslul jako vynálezce lodního šroubu, pneumatické potrubní pošty, šroubového lisu na víno a oleje, buzoly, kuličkového ložiska bez mazání…

V roce 1827 vyzkoušel lodní šroub na parníku při plavbě v terstském přístavu. Stroj se ale poškodil a další pokusy byly policejně zakázány. Za života se Ressel uznání nedočkal, v roce 1866 mu vynález šroubu uznala americká akademie. Socha vynálezce stojí na náměstí před regionálním muzeem.

To sídlí v novorenesanční budově z let 1897–1898, najdete tu několik zajímavých výstav, tahákem je 42 Muchových plakátů, Lidový nábytek nebo Mozaika z regionu.

Mě nejvíce zaujala expozice končící 29. května: „600+1 rok od tažení Jana Žižky východními Čechami roku 1421“. Husité tehdy ovládli velkou část regionu a zasáhli i do městských dějin.

Co dále stojí za zhlédnutí, jsou pozůstatky městského opevnění, ještě v 19. století existoval dvojitý pás hradeb s parkánem a rozestupem 10 až 20 metrů mezi věžemi. Při rozšiřování města byly zbořeny, část uvidíte u bývalého kapucínského kláštera. Ze středověku zbyly i dvě fortny. A úzké průchody mezi domy.

V rekonstruovaném kostele svatého Josefa sídlí Muzeum barokních soch, dřevěné a kamenné plastiky z dílen východočeských sochařů – M. Brauna, M. Brokoffa, J. F. Placáka a dalších. Pořádají se tu různé kulturní akce.

Klášterní zahrada slouží jako odpočinkové místo, stojí v ní i bašta Prachárna, součást opevnění. Na levém břehu Chrudimky najdete původně gotická kostel svaté Kateřiny, po roce 1563 byl přestavěný do dnešní podoby. Chrudim má řadu historických domů, které stojí za pozornost, stačí se jen dívat. Informační centrum najdete na Resselově náměstí.