Křížová cesta v nejmenším středočeském městě je oázou klidu

Na cestu do Liběchova se vydáváme směrem od Mělníka. Při příjezdu nás u Labe na levém okraji mezi komunikací a železniční tratí zaujme kamenný milník, a proto se neváháme na chvíli zastavit.

Tento klasický dórský sloup s dvojitým kovovým křížkem byl postaven roku 1858 jako trojrozhraničník neboli hraniční kámen okresů Litoměřického (Liběchov), Mladoboleslavského (Vehlovice) a Rakovnického (Beřkovice). Za druhé světové války tvořil milník hranici Protektorátu Čechy a Morava a Velkoněmecké říše. V této době byl například pohraniční horou nedaleký Říp.

Původně sloup stával v těsné blízkosti silnice, a není tedy divu, že byl v roce 1981 povalen traktorem vezoucím dříví. Poté byl opraven a umístěn raději až za příkop.

Od milníku se přesuneme na křížovou cestu postavenou v roce 1780. Je tvořena ze čtrnácti zděných výklenkových kaplí s pašijovými výjevy. Zastavení (též poklony) vznikala v době největšího stavebního rozkvětu Liběchova, jenž byl v 18. století v držení hrabat Pachtů z Rájova.

Patrně byla vystavěna podle projektu architekta Františka Maxmiliána Kaňky (1674-1766), tedy stejným autorem barokní přestavby místního zámku. Do výklenků kaple byly v roce 2002 vsazeny obrazy z cyklu svatých obrázků. Původně se zde vyjímaly obrazy pozdně barokního malíře fresek a oltářních obrazů Josefa Kramolína, které se však nedochovaly.

Cesta začíná za kostelem sv. Havla z ulice Pod Kostelíčkem a vede starou viničnou cestou a lipovou alejí, přičemž tyto stromy jsou staré více než 200 let.

Na konci cesty stojí na kraji kopce kostel sv. Ducha, jenž pochází z roku 1654. Původně šlo o kamennou kapli vystavěnou z iniciativy hraběte Karla Hyacinta de Villani. Kopec pod kaplí byl upraven italskými mistry terasovitě podle stylu italských zahrad. Na kostel byla kaple přestavěna a rozšířena kolem roku 1730, zvonice pak pochází z roku 1823.

Poprvé byl kostel zrušen a odsvěcen roku 1782 a podruhé roku 1950. Proto poté zpustl a jeho vnitřní zařízení chybí. V roce 2015 bylo zažádáno o dotace na obnovu všech čtrnácti zastavení křížové cesty a taktéž na regeneraci lipové aleje.

Od kostela sv. Ducha je na okraji staré vinice pěkný výhled do okolí. Po levé straně máme jako na dlani Mělník a jeho typickou zámeckou siluetu. A na pravé se nám hezky rýsuje hora Říp. Při naší návštěvě začíná pomalu zapadat slunko, což toto místo u kostela romanticky podtrhává.

Návštěvu Liběchova lze spojit i s procházkou zámecké zahrady. Původně v těchto místech stávala středověká tvrz ze 14. století přebudovaná na vodní hrádek. Roku 1650 se stal majitelem hrádku výše uvedený Karel Hyacint de Villani.

V roce 1709 jej zakoupil rod Pachtů z Rájova, který v letech 1720-1730 provedl velkolepou přestavbu hrádku na barokní zámeček. Přistavěno bylo například dvoupatrové křídlo na jižní straně. Projekt vypracoval již zmiňovaný František Maxmilián Kaňka. Rok 1810 znamenal pro zámek klasicistní úpravy, které započali jeho tehdejší majitelé podnikatel Jakub Veith spolu se synem Antonínem.

Antonín byl velkým milovníkem umění a zámek v té době hostil mnoho významných umělců. Mezi nimi byl i malíř Josef Navrátil, jenž zde vytvořil rozsáhlé nástěnné malby.

Po roce 1855 začíná zámek chátrat. Roku 1963 jej přebírá Národní muzeum v Praze a po náročné rekonstrukci (1967-1976) zřizuje jedinečnou expozici umění a řemesel asijských kultur pražského Náprstkova muzea.

Ačkoli rok 1990 znamenal pro zámek v restituci návrat původním majitelům, v roce 2002 byl bohužel poškozen povodněmi a doposud neotevřen. Zaplaveno bylo celé přízemí ve výšce 3,5 metru. Voda se zámku nevyhnula ani v roce 2013. I přesto je kulturní památkou České republiky. Zámek se objevil i v hledáčku kamer, například v seriálu Dobrodružství kriminalistiky.

Prohlédnout si můžeme pouze anglický park, ve kterém rostou velmi staré významné dřeviny, z nichž nejzajímavější je obrovitý platan stojící vedle bývalé konírny, barokní budovy z 2. poloviny 18. století. Ta se nachází v severní části parku nedaleko vchodu.

Vidět tu můžeme i dvě sochy s názvy Jaro a Podzim od Václava Levého, který v mládí na zdejším zámku působil jako kuchař. Jeho sochařský talent objevil právě zmiňovaný syn majitele zámku Antonín. Díla Václava Levého se rozprostírají v širokém okolí Liběchova. Mezi jedno z jeho z nepřehlédnutelných děl patří třeba Čertovy hlavy vytesané do pískovcových skal v nedalekých Želízech.

Hlavní park v zadní části zámku pak zdobí několik dalších soch z dílny M. B. Brauna. Můžeme si tak prohlédnou například sochu Herkula, Persea či bájného gryfa se lvem. Dříve zde stávaly také i sochy Dia a Afrodity a nalezneme zde dnes již nefunkční fontánu. Opodál místy protéká říčka Liběchovka a na druhé straně stojí vedle zámku památkově chráněný mlýn.

O pár kroků dále se u hlavní silnice v Rumburské ulici nachází liběchovská pošta a infocentrum. I tady by byla škoda na chvilku se nezastavit a neprohlédnout si výlohu, z níž dýchá historie.

Na půdě pošty byly totiž nedávno a zcela náhodně nalezeny fotografie, dokumenty a další artefakty z druhé světové války jako třeba mince a růžence. Fotografie znázorňují rodiny, děti či vojáky v uniformách wehrmachtu. V budově infocentra bude část těchto cenností k vidění do konce září.