Hřbitov v Českých Žlebech ukrývá tajemství ostatků bratra Krále Šumavy

České Žleby se vzhledem ke své poloze nedaleko státní hranice s německým Bavorskem ocitly na dlouhou dobu ve veřejnosti nepřístupném pohraničním pásmu. Dnes je z nich vyhledávané turistické centrum, odkud lze vyrážet na blízká i vzdálenější atraktivní místa. Na severním okraji se v malebně zarostlém výběhu prohánějí koně. V samém srdci obce se nachází jak hřbitov, tak velice skromné pozůstatky kostela sv. Anny.

Farní kostel sv. Anny připomíná symbolický památník ve stráni nedaleko nalevo od hřbitova. Vybudován byl v roce 2003, zatímco kostel, pocházející z 18. století, byl zdemolován roku 1966. Ovšem pohraničníci neměli v popisu práce jen bořit nebo cvičně odstřelovat kostely, na jejich mušce se často objevovali i lidé.

Mezi nimi byli i bratři Josef a Bohumil Hasilovi, kterým byl osudný pokus o přechod hranice v září 1950. Nejednalo se o nějakou chybu, mladší Josef byl již tou dobou nekorunovaným králem Šumavy, který, navíc coby příslušník SNB, převáděl lidi přes hranice. Za tuto činnost byl odsouzen, poté se mu podařilo uprchnout z pracovního tábora pro politické vězně a přejít do Bavorska, stejně jako později i jeho bratru Bohumilovi.

Důvodem jejich přechodu hranice zpět do vlasti bylo dostat ročního Bohumilova syna k matce, též žijící v Německu. Přechod byl prozrazen dvojitým agentem ve službách socialistických bezpečnostních složek. Výsledkem zákroku bylo poranění Josefa, jemuž se podařilo uprchnout zpět do Bavorska, a pro jeho bratra osudných devět zásahů. Po dvou hodinách Bohumil zemřel na rotě v Českých Žlebech a pohraničníky, opojenými možná nejen slávou, že zabili skutečného krále Šumavy, byl vhozen do jámy v prostorách bývalého hřbitova.

Oněch na hřbitově „pochovaných“, tedy bez úcty k mrtvým, tam mohlo být mnohem víc, jak lze usoudit ze vzpomínek pamětníků - více ZDE.

Díky zájmu místních rodáků a pochopení i spolupráci současných obyvatel byl hřbitov v Českých Žlebech obnoven a roku 2014 doplněn o pamětní desku, věnovanou Bohumilovi Hasilovi. Lze dohledat, že dochází k rozporu ohledně pátrání po fyzických ostatcích zastřeleného Bohumila - jedna strana považuje za nezbytné dohledat, co z něj zbylo a se ctí pochovat, druhá zase, že není vhodné vzhledem k důstojnosti místa provádět tam pátrání, spojené s kopáním na hřbitově.

Podobná zmrtvýchvstání zažily i jiné šumavské hřbitovy, jako například na Knížecích Pláních - více ZDE, nebo na Novém Světě.

Dalším ze známých králů Šumavy byl Kilián Nowotny, postřelený z pozorovatelny na skalním útvaru Pivní hrnec nedaleko Františkova, kde je možno dohledat i památník králům Šumavy - více ZDE.

Bez ohledu na zájem či nezájem o tematiku šumavských převaděčů, ideologicky zdeformovanou ve filmu Král Šumavy, toto místo nabízí opravdu nespočet dalších míst, stojících za návštěvu. Ani ne pět kilometrů je to ke známé, rovněž obnovené kapli pod vrcholem Stožecké skály - více ZDE. Sedm kilometrů je to k Soumarskému rašeliništi - více ZDE - a několika řopíkům, tedy pevnostním součástem nikdy před nacisty nebráněné československé hranice - více ZDE.

Zhruba pět kilometrů je vzdálená obec, spíše osada s mnoha domy alpského stylu Dobrá. Pamětní deska u silnice připomíná zaniklé Radvanovice jeden kilometr směrem na Strážný. Svůj půvab má i malá vodní plocha, pojmenovaná prostě Rybníček, napravo od silnice v polovině cesty do pět kilometrů vzdáleného Stožce…

Na závěr se ještě vraťme do Českých Žlebů. Původ názvu obce, prvně písemně zmíněné až roku 1709, vychází ze skutečnosti, že za časů středověké Zlaté stezky, na které osada stála, se zde napájely putující soumarské karavany z koryt, řečeno též žlabů, aby cenná sůl zdárně doputovala, kam má. Neboť, jak praví pohádková moudrost - sůl nad zlato.