Hrad nad soutokem dvou potoků je známý (nejen) díky pohádkovému muzikálu

To na plošině od Velké Bukové směrem na Krakovec čekala zcela jiná scenérie. Noční mráz obalil stromy a keře jinovatkou, vše vypadalo jako pokryté stříbrem. Větve bříz připomínaly stříbrné závoje, aleje jabloní podél cest s červenými pláňaty působily jako z jiného světa.

Vše bylo podtrženo svěží zelení ozimů na polích.

Krakovec byl zahalen v mlze, hrad jindy zdáli viditelný se dal spíše tušit.

Počasí se umoudřilo až na místě. Přestože je po sezoně, stojí za to dobře udržovanou zříceninu navštívit. Stojí na travnatém ostrohu nad soutokem Šípského a Krakovského potoka.

Hrad nechal zbudovat v letech 1381 až 1383 oblíbenec krále Václava IV. Jíra z Roztok. Původně zeman to u krále dotáhl až na křivoklátského purkrabího a nejvyššího lovčího. V království v těch dobách panoval klid, takže hrad vypadal spíše jako zámek, palác měl třicet místností a arkýřovou kapli zasvěcenou Panně Marii a svaté Kateřině, překonal tak i královské hrady.

Nejen rozlohou, ale také vybavením. Trojkřídlou dispozici chránila mohutná půlválcová věž, která ale nepřesahovala výšku paláce. Do objektu se vstupovalo po dřevěném mostě, jehož věrnou repliku zhotovili v letech 2000 až 2005 stavitelé podle středověké technologie, vše je ruční práce bez pomocí techniky.

Dalším významným majitelem byl podle historika hradologa Augustina Sedláčka „panovníkův milec, královský komoří, Jindřich Lefl z Lažan a Bechyně, horlivý zastánce reformního hnutí, pozval na Krakovec dávného přítele – univerzitního mistra, zavilého kacíře”...

Jednalo se o Mistra Jana Husa, který musel po smrti svého příznivce Jana z Ústí opustit Táborsko. Lefl poskytl Husovi azyl, kněz odtud odjel na sněm do Kostnice. Jeho přítomnost se na hradě vzpomíná jednak kamenným kalichem ve zdi na nádvoří, informacemi nejen od kastelána Jiřího Sobka, jenž se o objekt vzorně stará, ale i sochou v podhradí.

Hus tu pobýval od 15. července do 11. října 1414. Psal tu obranné spisy, dopisy, napsal tu i závěť. Kázal pod širým nebem v okolí hradu, kam se scházelo množství jeho přívrženců.

Od roku 1445 se stal majitelem Krakovce Albrecht z Kolovrat, jeho potomci s predikátem Krakovští z Kolovrat ho vlastnili do roku 1548. Poté hrad koupili Lobkovicové.

Za třicetileté války zcela zpustl, v roce 1660 ho kupuje Jiří Helversen a pouští se do rozsáhlé opravy. Podle do daleka zářících červených střech se mu začalo říkat Červený zámek.

Požár v roce 1783 způsobený bleskem Krakovec zcela zničil, zůstaly jen obvodové zdi. Jeho opravy začaly v polovině minulého století, zpevnily se zdi hrozící zřícením. V nedávné době byla střechy pokryta drny s trávou, aby zachycovaly dešťovou vodu nebo sníh a zabránily dalšímu rozrušování zdiva.

Od roku 1952 je ve správě státu.

V sezoně se tu pořádá řada kulturních akcí – koncerty, přednášky, divadelní vystoupení. V červenci se v obci konají slavnosti Mistra Jana Husa na Krakovci. U hradu je oblíbená hospoda, v sezoně je tu rušno.

Na Krakovci se natáčel dětský muzikál Ať žijí duchové (1977) o partě dětí, která se rozhodne zachránit hrad, kde bydlí rytíř z Brtníku a jeho dcera Leontýnka. Dějem se lina řada písniček, které zlidověly. Napsali je Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř, připomeňme si třeba Pramen zdraví z Posázaví: „Každý den, každý den, k svačině jedině, jedině pramen zdraví z Posázaví,“ nebo tu o skřítcích tesařích. Nesmrtelné jsou hlášky „Černé kroniky“ v podání Věry Tichánkové. Natáčely se tu i sekvence pohádky Princ a Večernice.

V okolí Krakovce stojí mimo jiné za návštěvu: hrad Křivoklát, zřícenina Týřova, rozhledny na Bukové a Senecké hoře, Muzeum veteránů a Galerie Anderle v Pavlíkově, Barrandovo muzeum ve Skryjích…