Helfenburk u Bavorova byl sídlem předního českého kondotiéra Václava Vlčka z Čenova

Ke hradu se stoupá cestou lemovanou mraveništi, pár jich je velkých jako kupka sena. I mravenci se museli zatraceně činit, aby přemístili tolik jehličí na své pevnosti. Hmyz i lidé si pořádně mákli.

Rozsáhlé ruiny hradu jsou oblíbeným cílem návštěvníků této části Šumavského předhůří. Na asi kilometr a půl vzdáleném parkovišti najdete vždy řadu aut. Je to i tím, že se tu pořádají různé kulturní akce, hrad je otevřený celoročně.

Stavbu hradu povolil roku 1355 čtyřem bratřím Joštovi, Janovi, Oldřichovi a Petrovi z Rožmberka císař Karel IV. Helfenburk vznikal v letech 1360 až 1370, kolem hradního jádra majitelé přistavovali a rozšiřovali. Vznikla dvoupalácová dispozice, tehdy módní záležitost, vypovídající o majetku stavitele.

Paláce postavili proti sobě, propojili je krytými chodbami s okny. Paláce byly podsklepené, místnosti v patře byly obytné, ale sloužily i jako reprezentační. Zpočátku byl hrad bez vody, tu museli poddaní tahat ze zaniklého rybníka u již dávno neexistující vsi v podhradí. Pak vyhloubili ve skále cisternu, tu plnila i dešťová voda. Velký válcový bergfrit kontroloval prostor brány, s hradem ho spojoval můstek.

Na Helfenburku krátce pobýval pražský arcibiskup Jan z Jenštejna, když se po velké roztržce vydal do exilu v Římě. Králův hněv odnesl potentátův generální vikář Jan z Pomuku, na tom si král vylil své emoce.

Jedním z význačných majitelů byl Václav Vlček z Čenova (asi 1425-1501), který výrazně vylepšil helfenburské opevnění, na severním předhradí přibyly tři nárožní bašty pro těžká děla, jižní stranu doplnil dřevěný srub, do něho se vstupovalo úzkou výpadní brankou v hradbě.

V málo zřetelném textu na jedné z hradebních zdí se dočtete, jak mohutně byl objekt vyzbrojen. Od mečů, přes šípy, kuše, píšťaly a houfnice i těžké kusy. Nepřítel to tady neměl lehké.

Vlček byl jedním z nejvýznačnějších kondotiérů, tedy velitel nájemních vojsk. Sepsal traktát „Naučení, kterak se mají šikovati jízdní, pěší a vozy.“ Za to dostal ves Čenov. Ve válce Jiříka z Poděbrad s Matyášem Korvínem stál na české straně a králi velmi pomáhal. Byl žateckým a rakovnickým hejtmanem.

V patře východního paláce se zachovaly zbytky táflované komory, zachované jedině na Helfenburku. Dřevěné desky se připojovaly na lišty ve zdivu. Sloužily k lepší tepelné izolaci.

Na konci 16. století už hrady vyšly z módy, Rožmberkové si zbudovali zámek Kratochvíle a Helfenburk posléze opustili i jejich úředníci, ti přešli do Netolic. Hrad začal chátrat, Petr Vok ho v roce 1593 prodal i s blízkým Bavorovem. Mocný Helfenburk začali rozebírat na stavební materiál.

Po hradě se dá libovolně courat, samozřejmě se nesmí lézt na hradby nebo obvodové zdi. Velká válcová věž je rozhledová, tabule na obvodu pomáhají k orientaci spatřovaných objektů.

Takovou možnost neměl k. H. Mácha, který Helfenburk navštívil při cestě z Itálie roku 1834, hrad si nakreslil a možná hledal i údajnou tajnou chodbu. Měla vést až do Bavorova, jenže kdo by ji kopal?

Po silnici č. 142 Volyně-Bavorov. Za autobusovou zastávkou Krajníčko-Helfenburk je značené parkoviště, odtud po turistické značce na hrad, u pokladny je i stánek s občerstvením.