Generálův splněný sen. Jízdárna Světce je český unikát

Osada Světce leží ani ne tři kilometry od centra Tachova. Pár minut autem či autobusem, ale ještě lépe pěšky po modré turistické značce krásnou Knížecí alejí, kterou dal vysadit v roce 1791 otec polního maršála Josef Mikuláš. V té době totiž nechal přestavět požárem zdevastovaný tachovský zámek a nastěhoval se do zrušeného paulánského kláštera ve Světcích. Malebnost okolí se líbila i polnímu maršálovi natolik, že zadal přestavbu paulánského kláštera na mnohem velkorysejší zámek, než byl ten přestavovaný v Tachově.

Skoro současně dal stavět velkolepou jízdárnu – po vídeňské dosud největší ve střední Evropě. Penzionovaný generál, pro kterého „člověk začínal od barona výše“, ve svých plánech ignoroval nejen svůj věk 70 let, ale také možnosti zvládnout hned tři nákladné stavby.

Jízdárna byla kupodivu dostavěna za dva roky, ještě rok před generálovou smrtí, zatímco ze zámku budovaného ve Světcích kousek od jízdárny stálo jen jedno křídlo. Dědicové pak pro dostavbu tak obrovského zámku neměli ctižádost, a hlavně peníze; dokončili jen ten tachovský. Zkázu zámku ve Světcích dovršil požár koncem druhé světové války.

O megalomanském projektu generála se však můžeme přesvědčit na vlastní oči: impozantní rozvaliny dokončeného křídla nedaleko jízdárny stále budí respekt a na orientační tabuli najdeme dobová zobrazení i historické detaily.

Budova jízdárny v neorománském slohu je nepřehlédnutelná: největší v České republice a po vídeňské Hofreitschule i největší ve střední Evropě. Členitý půdorys skrývá impozantní protáhlý sál s pozoruhodným dřevěným stropem a krovem, kde nic nedává tušit, že šířka budovy není o moc menší než délka sálu. V bočních prostorách byli v přízemí ustájeni a sedláni koně – zbyla po nich stání a po filmařích i velmi věrné dobové dekorace ze snímku Marie Terezie.

O důmyslném plánování svědčí nenápadná šachta na shazování hnoje do sklepa přímo na vůz, aby odvoz neurážel oko ani čich panstva (budova je ve svahu, takže odvoz byl bez převýšení). Zároveň v suterénu byly sklady, kovárna i byt kováře.

Koně zde už nejsou a ani nebudou, a to jak z finančních a provozních důvodů, tak i proto, že dnes platí pro ustájení jiné parametry. V suterénu jsou tak dnes místo hnojných vozů toalety.

Lóže pro dámy byly právě v takové výšce, aby mohly svému kavalírovi, když před nimi na koni s úklonou smekl, podat sklenku. Z ochozu u těchto lóží se dvířky skrytými v ostění dostanete do apartmánů nad stájemi. Tam mohli hosté přespat nebo si v klidu a teple odpočinout – od konírny šel teplejší vzduch, ale byla tam i kamna.

V čele sálu se točitým schodištěm vystoupá do nejvýše umístěné a nejkrásnější knížecí lóže, jejíž výzdoba měla připomínat turecký stan. Nám při komentovaných prohlídkách připomíná pochopitelně víc rakouského generála. Výhled z lóže do jízdárenské haly ho jistě těšil – a turisté si tu na něj mohou i zahrát. Půjčí vám i klobouček pro dámu –, ale kterou vlastně, když Windischgrätzovi manželku Eleonoru zabila zbloudilá kulka při obléhání Prahy dlouho před postavením jízdárny?

Jízdárna nemá vytápění, ale má nepřehlédnutelné přirozené větrání. Proto se na akce využívá jen v letním období. Sál má výtečnou akustiku, a tak se zde pořádají hudební akce.

Pro jednotlivce je otevřeno i v rámci Dne evropského dědictví (druhý týden v září). Bez ohledu na provozní dobu jízdárny se můžete občerstvit v nedaleké kavárně s bohatou nabídkou moučníků i zmrzliny. A pak se vydat třeba po zelené turistické značce na vrch Vysoká a kolem památníku bitvy u Tachova a rozhledny pokračovat po zelené okruhem zpět do Tachova. Stejně jako předtím cestou po modré nepotřebujete ujít ani tři kilometry a jste v Tachově u zámku.