Třetí nejstarší podzemní dráha na světě slaví 120 let

Podzemní dráha měřila při zahájení provozu 3,7 kilometru a měla 11 stanic. Při rekonstrukci v roce v roce 1973 byla prodloužena na 4,4 kilometru. Dodnes je v provozu a od roku 2002 byla zařazena do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Pod náměstím Ference Deáka je v současnosti muzeum této ojedinělé technické památky. Prostory jsou téměř v původním stavu, zdi zdobí originální obkladačky, strop drží původní podpěrné sloupy. Nejvýznamnějšími exponáty jsou samozřejmě původní vozy podzemky z různých období jejího provozu.

Nejvýznamnější událostí v historii podzemky byla návštěva císaře Františka Josefa I. v Budapešti 8. května 1896. Císař se svezl podzemní dráhou a svolil, aby se po něm pojmenovala. Na vagónech se od toho dne skvěla zkratka FJFVV, čili Ferenc József Földalatti Villamos Vasút (Podzemní elektrická dráha Františka Josefa).

Byla to vlastně podzemní tramvaj, která měla sběrače proudu nad vagonem. Při zahájení provozu bylo v provozu celkem dvacet vozů.

Jen několik metrů od muzea vede současná trasa podzemky a přes zeď je slyšet hluk projíždějících souprav. „Na zdi s původními obkladačkami je vidět nápis Gizella tér. Tak se jmenovalo dnešní Vörösmartyho náměstí, které je i dnes konečnou zastávkou podzemky,“ říká průvodkyně muzea Éva Katzerová. Při rekonstrukci podzemky v roce 1996 se vrátil vzhled většiny stanic do původní podoby.

„Muzeum bylo založeno v roce 1975. Při stavbě metra byl otevřen strop staré podzemní dráhy a historické soupravy byly spuštěny jeřábem na tehdy už nefunkční původní koleje,“ vysvětluje Katzerová. Jinak vede trasa podzemky po původní trase pod výstavní Andrássyho třídou.

Podzemku nerazili, ale stavili z povrchu. Podařilo se to za rekordních 20 měsíců. Dělníci vykopali jámu, následně ji vybetonovali, položili koleje, postavili nosné sloupy a následně jámu přikryli. Podzemka jezdí v hloubce jen 60 až 80 centimetrů pod povrchem.

V čase zahájení provozu měla 11 zastávek, z toho dvě povrchové u Zoologické zahrady a u Széchényiho lázní. Trasa dodnes vede z centra do těchto oblíbených výletních míst obyvatel a návštěvníků Budapešti. Povrchové zastávky byly zrušeny při rekonstrukci v roce 1973. „Až v tomto období se změnila podzemní doprava na pravostrannou. Na povrchu se jezdilo vpravo už od roku 1941,“ dodala Katzerová.

Prvních dvacet vozů postavil podnik Schlick a elektrické zařízení dodaly firmy Siemens a Halske. Už v prvních dnech dosáhl počet cestujících 35 tisíc, v prvním roce přesáhl tři milióny, a to byl velký úspěch. V roce 1917 dosáhl počet cestujících 11 miliónů.

Při obléhání Budapešti koncem druhé světové války byla podzemní dráha poškozena. Její provoz byl obnoven až po válce, 24. června 1945. V roce 1947 bylo z názvu podzemky odstraněno jméno Františka Josefa a v roce 1949 byla zestátněna.