Článek
Věta „Sejdeme se u východu z metra“ dostává na stanici Šindžuku úplně jiný význam. Toto tokijské nádraží příměstských vlaků a zároveň stanice podzemky má totiž přes 200 východů a samotná stanice pak 36 nástupišť. Je tak největším a nejrušnějším nádražím planety a zároveň ukázkovým příkladem toho, jak v Japonsku téměř všechno bezchybně funguje.
Nechat se nacpat do vagonu metra
Právě tady se kdysi vůbec poprvé objevili takzvaní „nacpávači“ (japonština pro ně má speciální název „oshiya“), jejichž úkolem bylo (a stále je) urychlit nástup do metra. Jak? De facto hrubou silou, natlačením pasažérů do vagónů. Ti „nejlepší“ prý dokážou do vagónu metra natlačit až dvojnásobný počet lidí, než je oficiální kapacita.
Co podniknout v Japonsku? Do Japonska za nákupem levné elektroniky nebo třeba za starobylými chrámy
Není divu, že v tokijském metru, které má třináct linek a zhruba tři stovky stanic, tak začaly jezdit i speciální růžové vagony pro ženy. Ty si totiž stěžovaly na časté osahávání. Jako turistu by vás tak nemělo překvapit, že někteří japonští muži jezdí metrem s rukama nahoře – aby nemohli být nařčeni z toho, že se dopustili tohoto činu na spolucestujících ženách.
Ginza a Šindžuku – dvě oblasti, kde kvete, obchod i zábava.
Ve čtvrti Šindžuku leží kromě nejrušnějšího nádraží světa i tokijská radnice. Šindžuku je tak de facto hlavním městem prefektury Tokio (která spolu s dalšími prefekturami následně tvoří takzvané Velké Tokio, největší aglomeraci světa se zhruba 30 miliony obyvatel.) Hustota zalidnění je tady ohromující – přes 17 tisíc obyvatel na kilometr čtvereční. Lidštější rozměr toto číslo ale dostává ve chvíli, kdy člověk poprvé spatří zdejší panorama. To totiž tvoří vysoké mrakodrapy.
V Šindžuku jich je prý tolik proto, že jde o jednu z nejklidnějších seizmických oblastí v celém „Velkém Tokiu“. Nicméně i tak jsou všechny budovy konstruovány s tím, že se tu zem otřásá častěji, než je jinde na světě běžné.
| (Téměř) v pravé poledne | |
|---|---|
| První září 1923 je do dějin Tokia zapsáno pořádně černým písmem. V ten den, dvě minuty před polednem, totiž Tokio postihlo jedno z nejničivějších zemětřesení v historii. Otřesy trvaly necelých deset minut, zůstala po nich ale děsivá zkáza. A také zhruba 140 tisíc mrtvých. Tokio bylo téměř srovnáno se zemí. To, co ustálo otřesy, následně smetla vlna tsunami, místy vysoká až 13 metrů. |
Ginza – na nákupy se zlatou kreditkou
Podobný charakter má i čtvrť Ginza, obchodní srdce města a jedna z nejdražších oblastí planety. Mít sídlo na Ginze je symbolem úspěchu firmy, protože platit nájem právě tady si může dovolit jen málokdo. Mimochodem – sídlí tu i Sony, v postmoderní budově ze 70. let.
Tokio leží na pobřeží Tokijského zálivu na ostrově Honšú.
Kromě sídel slavných a obrovských firem je Ginza místem, kam se jezdí za nákupy… kabelek za statisíce a šperků za milióny. Ty nejluxusnější butiky najdete právě tady. Pražská Pařížská, jen v několikasetnásobně větším podání a v ultramoderním střihu. Z nazdobených výloh tady člověku přechází zrak. Ostatně říká se, že právě tady vznikl japonský marketing. Výlohy musely kupce nalákat za každou cenu.
| Císařský palác Kókjo se otvírá jen dvakrát do roka | |
|---|---|
| Kromě moderních dominant města turisté samozřejmě mohou poznávat i historické památky. Těch ale kvůli zemětřesení v roce 1923 a bombardování během války, není tolik. Jednou z dominant je císařský palác, respektive jeho rekonstrukce ze 60. let 20. století (původní byl během války silně poškozen). Jen je třeba počítat s tím, že dovnitř se člověk podívá jen dvakrát do roka – na císařovy narozeniny a na Nový rok. |
Během druhé světové války utrpěla i tokijská zoo: Kde jsou nejlepší zoo světa? V americkém Orlandu, v New Yorku, ale i v Praze
Mezi mrakodrapy v moderních částech města si člověk připadá jako mravenec. Chuť a perspektivu vnímání mrakodrapů okolo sebe si nicméně může spravit – vyhlídkou z několika set metrů. Tokio se může chlubit hned dvěma stavbami, které se v jeho panoramatu nedají přehlédnout.
Šinkansenem za poznáním. V okolí Tokia je velmi hustá železniční síť, která vybízí k výletům po okolí.
Na Tokijskou věž nebo na tokijský nebeský strom?
Tokijská věž měří 333,3 metru a do roku 2012 držela dokonce i post nejvyšší stavby celého Japonska. Vznikla v roce 1958 a inspirací stavitelům prý byla slavná Eiffelovka. Tvar Eiffelovy věže ta tokijská skutečně má, liší se ale barvou. A to dosti výrazně. Konstrukce je totiž natřená bílou a oranžovou – v souladu s předpisy o letecké bezpečnosti.
Tokijská věž dlouhá léta sloužila jako věž televizní. S přibývajícím množstvím mrakodrapů ale byly problémy s přenosem signálu stále častější. Signál se prostě skrze džungli ocele a skla nešířil tak, jak měl. I proto bylo po roce 2000 rozhodnuto o tom, že v Tokiu vznikne nová televizní věž. Jmenuje se Tokio Sky Tree, česky tedy Tokijský nebeský strom a má na výšku 634 metrů, což z ní činí druhou nejvyšší stavbu planety.
Tokijský nebeský strom má výšku 634 metrů.
Slovní hříčka ukrytá v číslech
Mimochodem – to, jak je stavba vysoká, vám řekne bez zaváhání drtivá většina Japonců. Číslice, které dohromady dávají výšku věže, totiž v japonštině znějí stejně, jako historický název oblasti, ve které věž stojí – Musaši. Věž měla být původně vysoká „jen“ 610 metrů, pak se ale její tvůrci uchýlili právě k této hříčce.
Nejvyšší vyhlídková plošina je tu ve výšce 450 metrů – a při dobrém počasí z ní můžete spatřit nejen nekonečnou megalopoli Tokia, ale i siluetu hory Fudži, o které toho najdete více v bočním sloupku.
Inzertní sdělení: Poznejte Asii!
Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a střední Ameriku, Tichomoří a Afriku vybírá z nabídky poznávacích zájezdů:
Poznejte japonskou kulturu, která je tak odlišná od naší! Navštivte Tokio, poznejte jeho moderní centrum, vydejte se vlakem Šinkansen do Jokohamy, vyfoťte si horu Fudži. Osm nocí v jiném světě
Dvě země, jedenáct nocí a bezpočet zážitků! Poznejte asijskou kulturu v rámci tohoto unikátního zájezdu. Ultramoderní centra měst i historické památky. Nákupy, unikátní kuchyně, atmosféra!
Opravdu unikátní zájezd! Poznejte jednu z nejizolovanějších zemí planety! Severní Korea je úplně jiný svět, svět, kde naše pravidla neplatí. Tohle je zážitek na celý život!
Čtěte dále:
Přečtěte si také o superpřehradě Hoover Dam, o nejluxusnějších evropských destinacích nebo o Libanonu. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky
Anketa
Posvátná hora Fudži
Když je pěkné počasí a nad Tokiem neleží poklička ze smogu a nečistot (a v posledních letech je dnů, kdy není vidět na deset metrů, bohudík pořád méně a méně), je na jihozápadě vidět obrys posvátné hory Fudži.
Ta je od hlavního města Japonska opravdu jen kousek, a tak spousta fotografů vyhledává možnost vyfotit pospolu mrakodrapy, jakožto symboly moderního Japonska, a posvátnou Fudži.
Mimochodem, na tu byl až do roku 1868 odepřený přístup ženám. Na vrchol mohli vystoupat jen muži. Dnes už je ale naštěstí situace jiná, a na vrchol tak každý rok vystoupá asi čtvrt milionu turistů – včetně žen.
Fudži stojí uprostřed nížin a tyčí se do výšky 3776 metrů nad mořem. Ještě pořád ji řadíme mezi aktivní vulkány, bát se ale turisté nemusí – poslední velký výbuch sopka předvedla v roce 1707. Tehdy Edo (neboli Tokio) pokryla silná vrstva popela. Od té doby je ale sopka v klidu – i před velkou seizmickou aktivitu, která je pro celou oblast typická.
Vrcholek Fudži po celý rok pokrývá vrstva sněhu a ti, kteří chtějí horu zdolat, by tak měli učinit v letních měsících. To je na vrcholku hory relativně příjemné počasí a navíc jsou otevřené chaty, občerstvení a další zázemí, které cestu rozhodně zpříjemní. Hora je součástí národního parku, a tak je vycházka na ni opravdovým zážitkem.
Hora Fudži je dokonale symetrická a její tvar je typický a nezaměnitelný. Má ale dvojníka, který ji zastoupil i v několika filmech. Tím dvojníkem je hora Mt. Taranaki na Novém Zélandu.
