Článek
Brazilské Rio de Janeiro je prý nejkrásnějším městem světa. Město, na nějž z vrchu Corcovado dohlíží slavná socha Krista Vykupitele, má dle mnohých vlastnosti ráje – obklopují ho hory, nádherné zálivy a ostrůvky. Není proto divu, že se v nadsázce tvrdí, že když Bůh tvořil svět, věnoval celé dva dny právě Riu, městu samby a karnevalů.
Ačkoli má Rio de Janeiro téměř 12 milionů obyvatel, není klasickým uspěchaným velkoměstem plným smogu. Díky své poloze při pobřeží uprostřed tropické zeleně je naopak oázou, kterou navštěvuje každoročně stále více a více turistů. Nejvíce jich tradičně přijíždí v postním období před Velikonocemi, kdy ulice Ria zaplní karnevalové veselí.
Kdo netančí, nežije!
Centrem karnevalového dění je tzv. sambodrom – otevřená scéna, kde probíhá hlavní karnevalová přehlídka. Do jeho útrob se prý vměstná až 70 tisíc diváků. A samozřejmě platí, že právě sem jsou nejdražší lístky. Na druhou stranu ale jen tady máte možnost na vlastní oči spatřit ty nejlepší světové tanečníky a tanečnice samby.
Během 4 nocí (hlavní program probíhá od 21:00 do šesté hodiny ranní) se na sambodromu postupně představí nejlepší školy samby, které v Rio de Janeiru jsou. Každá škola je financována významnou městskou institucí a celý rok nacvičuje závěrečný zhruba 75 minut trvající program. Soutěží se v několika kategoriích a zvlášť se hodnotí choreografie, kostýmy, nápad, zvolená hudba atd.
Historie brazilského karnevalu se začala psát už v roce 1641, kdy se uskutečnil první karneval. Ten byl ale inspirovaný francouzskými zvyky. Až v 19. století získalo veselí takovou podobu, jakou známe dnes. Každý rok má navíc o návštěvu karnevalu zájem více a více turistů. Zájmu využívají hlavně překupníci s lístky, kteří nabízejí vstupenky na sambodrom v přepočtu až za 20 000 Kč. Je proto lepší si lístek zajistit předem přes cestovní kancelář.
Rio z ptačí perspektivy
Vrch Corcovado se sochou Krista Vykupitele je hlavním symbolem Ria, dost možná i celé Brazílie. Na samotný vrchol vede lanovka, která se během své půlhodinové cesty proplétá tropickým deštným pralesem Tijuca na úpatí vrcholu. Po vystoupení vás pak čeká dalších 220 schodů až k samotné soše. Za námahu ale budete odměněni nejkrásnějším výhledem na Rio.
Socha Krista Vykupitele vznikla v roce 1931 jako památník brazilské nezávislosti. Samotná socha má výšku 30 metrů, je ale umístěná na osm metrů vysokém podstavci, což z ní v součtu dělá nejvyšší art decó sochu na naší planetě. Navíc je přímo v podstavci umístěná kaple, do které se vejde 300 lidí. V roce 2007 byla navíc prohlášena za jeden ze sedmi novodobých divů světa.
Corcorado ale není jediným místem, ze kterého si můžete prohlédnout Rio de Janeiro z ptačí perspektivy. Výbornou pozorovatelnou je i Cukrová homole. Vrchol se tyčí přímo nad pobřežím a měří 390 metrů. Cesta na něj je rozdělena do dvou etap – nejprve vás lanovka vyveze na nižší vrchol Urca a z něj pak můžete pokračovat další lanovou dráhou až na Cukrovou homoli. Pod vámi pak uvidíte slavnou Copacabanu, která se táhne v délce 4 kilometrů a je také jedním z největších symbolů Ria.
Pláž Copacabana je místy široká až 70 metrů (v 70. letech byla nákladně rozšířena) a lemují ji desítky luxusních hotelů, barů, restaurací, nočních podniků. Stala se i místem konání několika megakoncertů – za všechny můžeme zmínit koncert Rolling Stones z roku 2006, který si v písku na pláži užilo více než milion fanoušků.
Není ale jediným místem, kde můžete své tělo nastavit slunečním paprskům. Stále větší oblibě se těší i menší pláže Leblon a Ipanema, o které někteří turisté říkají, že je ještě krásnější než Copacabana.
| Nenechte si ujít v Rio de Janeiru: | |
|---|---|
| Tancování sambySamba v překladu z portugalštiny znamená „božská tanečnice“. Autor názvu se tak dost možná inspiroval pohledem na Brazilky v krásných kostýmech. Samba vznikla v Brazílii nejpravděpodobněji z lidového tance, do Evropy se dostala ve 20. letech 20. století. Existuje mnoho variant, které se liší rytmem a tempem, ale jedno je jisté – nejlíp ji tančí přímo v Brazílii. | |
| Vodopády IguacuPři návštěvě Brazílie jen málokdo vynechá nejscéničtější vodopády světa – Iguacu, které leží na hranici s Paraguayí a Argentinou. Uprostřed tropické džungle padají do hloubky masy vody, které v šířce předčí Viktoriiny vodopády a ve výšce i slavné vodopády na Niagaře – jejich šířka je totiž bezmála 4 kilometry a výška místy až 90 metrů. Odvážlivci se mohou vydat lodí až těsně k nim. | |
| BúzoisBúzios je jedno z nejznámějších dovolenkových letovisek v Brazílii. Jeho kouzlu podlehla i slavná filmová diva Brigitte Bardotová. Každoročně sem na dovolenou vyráží desetitisíce turistů z celého světa, kteří tráví cele dny na krásných plážích nebo aktivním odpočinkem při jednom z mnoha vodních sportů. Letovisko se nachází jen pár desítek kilometrů od města Rio de Janeiro. | |
Čtěte dále:
Přečtěte si také další zajímavé články o exotických destinacích. Naposled jsme psali o Mexiku, Dominikánské republice, Borneu, Maledivách, expedici na Antarktidu a Cayo Coco. Přehled všech článků naleznete v rubrice Exotika.
Inzertní sdělení: Tipy na zájezdy do Brazílie a okolí
Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Kubu, Keňu, Thajsko, Srí Lanku a Dominikánskou republiku atd. vybírá z nabídky zájezdů pro dovolená Brazílie:
Nejen příroda, ale i kultura a současnost jedné z nejatraktivnějších zemí světa. A chyťte si vlastní piraňu.
Nejkrásnější město světa, nejscéničtější vodopády světa a nejoblíbenější letovisko Brigitte Bardotové - Búzios. Přesvědčte se.
Vdechnete atmosféru nejvýše položené metropole, poznáte indiánskou kulturu, zažijete plavbu na rákosovém člunu typu “Ra” Thora Heyerdahla.
Anketa
Co v Rio de Janeiru rozhodně nevynechat
Maracaná – místo, kde je fotbal náboženstvím
Žádný fotbalový fanoušek nevynechá při cestě do Ria návštěvu slavného fotbalového stadionu Maracaná, který byl jedním z největších a nejmodernějších stadionů své doby. Základy byly položeny v roce 1948, o dva roky později se zde uskutečnilo MS ve fotbalu. Šlo o první MS po skončení 2. světové války a brazilský tým, který měl v sestavě i mladičkého Pelého, se probojoval až do finále.
Ačkoli měl stadion kapacitu „jen“ 170 tisíc diváků, do ochozů se jich tehdy natlačilo 199 854 a hnalo svůj tým za vítězstvím. Brazílie ale podlehla podceňovanému týmu z Uruguaye 1:2. Dva fanoušci tehdy spáchali přímo na stadionu sebevraždu.
Od 80. let ale stadion chátral, v 90. letech nakonec došlo k jeho uzavření a vypadalo to, že fotbalový svět přišel o jeden ze svých symbolů. Nakonec ale brazilská vláda našla finance na obnovu a v roce 2007 byl stadion slavnostně znovuotevřen. I přes zmenšení kapacity téměř o polovinu, je i dnes největším stadionem v Jižní Americe. Pro zájemce se pořádají komentované prohlídky.