Článek
Říká se, že co je nádherné, bývá i nebezpečné. Některé přírodní turistické magnety jsou až tak mrazivě okouzlující, že u nich ukončilo svou životní pouť několik lidí. Které a z jakého důvodu mají takovou pověst?
Tak dlouho se chodí po kameni…
Norsko fascinuje okouzlující přírodou, která kvůli chladnějšímu podnebí neláká tolik cestovatelů, takže není tolik narušená člověkem. Přece jen má ale několik žhavých magnetů přitahujících velkou pozornost. Patří mezi ně Kjeragbolten, ani ne dvoumetrový balvan zaklesnutý mezi dva vrcholy hory Kjerag. Vlevo mohutný horský masív, vpravo to samé a pod vámi kámen velký asi jako vy. Na fotce to vypadá úžasně, ale k bezpečným zábavám to nepatří.
Dobrodruh za dobrodruhem neustále pokouší na nejslavnějším kamenu Norska své štěstí a daří se jim to. Zabiják této oblasti se jmenuje BASE jumping. Při něm to na hoře Kjerag už odskákalo pár skokanů. Tahle populární zábava, při níž se skáče s padákem z nižších výšek, totiž přitahuje spoustu nadšenců právě k této 1100 metrů vysoké hoře.
Dáváte před riskováním přednost klidu a pohodě pláží? Pak čtěte tento článek:
Dým, který hřmí
Také v Africe existují místa, kde je to takříkajíc o ústa. Třeba na okrajích skal kolem Viktoriiných vodopádů. Lidé se přes ně často nahýbají, aby byli blíže bouřícímu vodopádu, nebo se jeho proudu dokonce dotkli. Nejednoho člověka to už stálo život. Před pár lety to odnesl i průvodce, který se padajícího turistu snažil zachytit.
Co se s přepadnuvšími děje potom, netřeba rozebírat. Velké kameny nebo víry pod vodopádem dokážou své. Vždyť Viktoriiny vodopády, to je kolos, proti němuž třeba americké Niagarské vodopády vypadají jako umělá dekorační fontánka v obýváku.
Co do šířky i objemu protékající vody patří mezi ty vůbec největší na světě. Vždyť za jednu vteřinu by jejich průměrný průtok napustil padesátimetrový bazén. Kolos široký 1,7 kilometru najdeme na řece Zambezi v hraničním území států Zambie a Zimbabwe. Dým, který hřmí, jak mu říkají místní, svou velikostí uchvátil už leckoho. Třeba české cestovatelské eso Emila Holuba, jenž o něm v sedmdesátých letech devatenáctého století napsal několikasvazkovou monografii.
Není bahno jako bahno
Když bublá voda od brambor na plotně, není to nic, kvůli čemu byste museli panikařit, ale bublání bahna v kráterech bahenních sopek může být nebezpečné. Vyvěrání bahna na zemský povrch totiž doprovází jedovaté plyny, jako je například metan. Nejvyšší sopku tohoto druhu mají v Pákistánu a měří 700 metrů. K těm nejznámějším patří i oblast kolem kalifornského solného jezera Salton Sea a nedaleké vulkány Yosemitského národního parku. Pokud se ale u ústí kráteru nezdržujete příliš dlouho, problémy nehrozí.
Velký kaňon – nejslavnější díra světa
O něco riskantnější ale může být výlet k dalšímu slavnému místu Ameriky, k Velkému kaňonu. Od konce podzimu přes celou zimu jsou některé úseky uzavřeny. Pohyb po jejich kluzkých stezkách může být pěkně nebezpečný. Přes okraj už kvůli tomu spadla pěkná řádka lidí. Celkem na území Národního parku Grand Canyon zahynulo okolo sedmi set osob, toto číslo ale neukazuje jen úmrtí přímo v kaňonu. Zahrnuje také skony v indiánských rezervacích Navajo nebo Hualapej, které k parku také patří.
Mimochodem, kmen Hualapejů má na svědomí jednu z nejznámějších atrakcí Velkého kaňonu – skleněný chodník. Z něj se návštěvníci mohou podívat rovnou dolů. Sice nedohlédnou až do pekla, ale na osm stovek metrů vzdálené dno ano. A pokud četli knihu o smrtelných nehodách v tomto řekou Colorado vyřezaném útvaru, mohou při tom postrašit kolemjdoucí nějakou historkou.
Třeba tou o jediném zdejším známém úmrtí zapříčiněném hadem. Chřestýši tu sice zaútočili na několik lidí, všichni to ale přežili až na jednoho. Stalo se v roce 1933. Plaz zdvihnul hlavu a chystal se zaútočit. Muže to vystrašilo natolik, že dostal infarkt a na místě zemřel.
Když do kaňonu spadla letadla | |
---|---|
Asi největší tragédie v nejslavnějším kaňonu světa se odehrála roku 1956. Tehdy se tam k soutoku řek Colorado a Malé Colorado po srážce zřítila dvě letadla. V jejich troskách zahynulo 128 lidí. |
Dvacetistupňový mráz? V Rusku je to na kraťasy
Máme za sebou mrazivě krásná místa v Evropě, Americe, Africe a projedeme se ještě na jeden kontinent – do Asie. Tedy do asijské části Ruska do oblasti kolem Verchojansku. Zatímco v předešlých lokalitách může být neštěstí dílem okamžiku, tady se pomalu plíží pod kabáty a pod nehty. Jmenuje se zima. Verchojansku se říká „nejstudenější místo světa“ a nutno zmínit, že právem. Vždyť v lednu se tu potýkají s průměrnou teplotou −45,4 °C a půda rozmrzá jen na tři měsíce v roce.
Verchojansk je největším městem v širokém okolí, přestože má jen necelých 1500 obyvatel. Na Sibiř se nikdo nehrne, je tu zima a do hlavního města Moskvy se odsud cestuje po trase dlouhé asi 5 tisíc kilometrů. Ale pro milovníky klidu, nekonečných bílých plání a polární fauny je to učiněný balzám na nervy.
Brutální zima je i o fous dál na Čukotce:
Patříte mezi příznivce adrenalinu, které lákají mezní situace na nebezpečných místech? Nebo si takové lokality dokážete vychutnat i bez zbytečného riskování? Můžete si na některé z těchto míst zajet. Všechna jsou návštěvníkům přístupná.
Inzertní sdělení: Vydejte se na netradiční cesty za poznáním!
Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a Střední Ameriku, Tichomoří a Afriku, vybírá z nabídky poznávacích zájezdů:
Kaňony, národní parky, Hollywood, San Francisco. Divoký západ a jeho drsná příroda a moderní města během jednoho zájezdu. Tam musíte být!
ESO travel má komerční povolení pro vstup do všech národních parků USA, kde je nově vyžadováno, Yellowstone proslavený kresleným medvědem nevyjímaje.
Nevtrhly sem dosud davy svátečních turistů. Tyto země černého kontinentu přitom nabízejí maximum, včetně Viktoriiných vodopádů.
Čtěte dále:
Přečtěte si o moderních sedmi divech světa, dále o opravdovém konci světa nebo o nejzvláštnějších nápojích na světě. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky
Autor: Jan Švestka & Tomáš Cikán
Anketa
Smrtonosné hory
„Horolezci, horolezkyně, horolezčata, nelezte na skálu, co je hodně špičatá,“ zpívá Ivan Mládek, když v písni varuje před nebezpečím zdolávání skal a kopců. Ony totiž některé hory mají na svědomí pěknou řádku životů. Podívejme se na ty nejdrsnější.
Annapurna
Nepálský gigant je sice až desátou nejvyšší horou světa, mezi osmitisícovkami jí ale patří primát té nejsmrtonosnější. Více horolezců nikde jinde v pohoří Himálaj nezahynulo. Popsáno je přes 60 smrtelných nehod. Jmenuje se po bohyni sklizně, ale žádné žně se tu nekonají. Jde o jednu z nejobtížněji zdolatelných hor na celé planetě.
Mount Everest
Nejvyšší hora světa znamená pro Nepál také největší byznys. Fronty na povolení k výstupu jsou delší než seznam bonmotů Miloše Zemana. Po stanutí na jejím vrcholu touží mnoho lidí, včetně těch, kteří na to nejsou dostatečně trénovaní. Vylézt na 8848 metrů vysoký štít do míst, která kyslíkem zrovna neoplývají, znamená velkou zátěž i pro zkušené horolezce, natož pro amatéry. I proto se z výprav na Everest nevrátilo domů již skoro 200 lidí.
Kouřící hora na Jávě
Hora Merapi v Indonésii sice nedosahuje do takové výšky jako himálajské velehory, ale i tak působí impozantně a zlověstně. Z jejího vrcholu stoupá hustý dým a často bouří. Proto se jí přezdívá kouřící hora. Jde o nejaktivnější sopku světa. Jen za posledních pět století došlo k 60 velkým erupcím. Naposledy v roce 2006.