Článek
Silnice, která ještě nedávno vedla z městečka Kampot na vrchol Bokor, se „pyšnila“ označením jedné z nejhorších silnic světa. Původní asfaltový povrch byl téměř úplně pryč a vystřídalo ho bahno a hluboké výmoly. Už samotná cesta na vrchol byla zážitek – i když ne vždy pozitivní, ale rozhodně intenzívní.
Po asfaltu až na vrchol
Tomu je ale konec. Teď se na vrchol v délce zhruba třiceti kilometrů táhne široká asfaltová cesta. A džungle, která se kdysi přimykala až k původní cestě, je na mnoha místech pryč. A s ní i kouzlo a mírné mrazení v zádech, kdy člověk čekal, že se z oparu každou chvíli vynoří stavby horské stanice Bokor, do které utíkali Francouzi před velkým horkem na pobřeží.
Existují i další města duchů: Město duchů Goldfield: Jak vypadá mrtvé město, kde žil nejslavnější pistolník všech dob?
Pepřovník – od 90. let 20. století hlavní plodina ve Sloních horách.
| Petře, nepřepepři toho vepře | |
|---|---|
| Sloní hory, ve kterých Bokor leží, jsou od 90. let 20. století centrem pěstování pepřovníku v Kambodži. Člověk si tady může prohlédnout, jaká je „živá“ podoba koření, které je mimochodem tím nejobchodovanějším na planetě. Pepř se tady pěstuje na plantážích, následně se v různých stupních zralosti sklízí a dále zpracovává. Mimochodem, největším světovým „pepřovým“ producentem je Vietnam. |
Člověka až mrzí, že nedorazil o pár let, možná o pár měsíců dřív, kdy se tady ještě nestavělo supermoderní „letovisko“ pro ty nejbohatší. Mimochodem – do pár let tady má vyrůst „Phnom Bokor“, město s kompletním zázemím luxusních hotelů, s golfovými hřišti, apartmány i nemocnicí. Místo, kam bude jezdit na dovolenou bohatá smetánka.
A všechno se tak vlastně točí v kruhu. Vždyť i původní Bokor vznikl ve 20. letech 20. století původně jako místo, kam utíkali ti bohatší francouzští úředníci před horkem a vlhkem na pobřeží. V roce 1921 tady začal vyrůstat veliký hotel s kasinem, kostel, pár bytů, vodárna i obchody. Hotovo bylo za devět měsíců, po devíti stech úmrtích dělníků, kteří na stavbě pracovali.
Z vrcholu až na samé dno
Uprostřed Sloních hor vyrostlo středisko, kde mohl člověk během jediné noci prohrát v kasinu celé jmění, nebo v rámci některého z tanečních večerů protančit taneční obuv. Idyla nicméně nebyla nekonečná. Nestabilní situace v zemi vyústila na začátku 70. let 20. století v definitivní odchod všech Francouzů. A de facto v absolutní pád celého Bokoru.
Ani tady nežije nikdo: Mrtvé město zlata a hříchu – to je Bodie, nejznámější město duchů ve Státech
Takto vypadala ještě před pár lety silnice k vrcholu.
Hned vzápětí totiž oblast obsadili Rudí Khmerové, z luxusního kasina se na pár měsíců dokonce stala věznice. A v roce 1979 potom základna vietnamských vojsk, která se snažila Rudé Khmery v této oblasti zničit. Ti prý našli útočiště v místním kostele (ostatně pozůstatkem v jeho útrobách jsou četné nápisy). Vzájemné ostřelování prý trvalo pět měsíců, až poté armáda zvítězila.
Vydejte se do Asie prostřednictvím dalších článků!
- V čínském Kantonu vznikla unikátní stavba: Nefritový kruh v sobě ukrývá i zahrady
- Voňavý přístav: Mají tu tisíce mrakodrapů i chodník slávy. Víte, které je to město?
- Myanmar: Země, kde pláže střeží mořské panny a skály popírají gravitaci
- Vlakem až na střechu světa: Jak vypadá cesta po nejvýše položené železnici světa?
Klid do celé oblasti ale přišel až na začátku devadesátých let 20. století. Oblast byla z velké části odminována – i to totiž byl jeden ze způsobů obrany Khmerů – a v polovině 90. let sem vyrazili první turisté. Tehdy šlo hlavně o dobrodruhy, ty, kteří byli ochotní podstoupit velkou dávku nepohodlí výměnou za unikátní a autentický zážitek. Až postupem času získávalo místo na popularitě a z výletů na vrchol se stal pro místní dobrý byznys.
I v Japonsku mají bizarní opuštěná místa: Ostrov duchů Hašima: Na sídlišti z betonu už 40 let nikdo nežije
Budoucnost patří bohatým a úspěšným
I tomu ale pomalu zvoní umíráček. Společnost, která tady ve velkém staví, prý přemýšlí o tom, že všechny staré stavby strhne. A zhruba tisícimetrový vrch Bokor přijde i o hlavní dominantu – čtyřpatrovou budovu Bokor Palace Hotel, která aktuálně vypadá jako kulisa hororového nebo postapokalyptického filmu.
Interiéry jsou výrazně poškozené, ale rozhodně mají atmosféru. Občas dokonce hororovou.
Mimochodem – pár se jich tady dokonce natáčelo. V roce 2002 thriller Město duchů (příznačný název, co říkáte?) a o dva roky později hororový snímek Ai Pointeu. O ztracené skupině vietnamských vojáků, které ovládají temné síly… Také příznačné pro atmosféru, která tady dlouhá léta panovala.
V budoucnu se tu ale dost možná budou točit už jen snímky o úspěšných a bohatých. Plánované stavby tomu budou nahrávat.
Inzertní sdělení: Vydejte se v zimě za exotikou!
Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a Střední Ameriku, Tichomoří a Afriku vybírá z nabídky pobytových zájezdů:
Vydejte se do Indočíny a poznejte tři země, které jsou kulturně naprosto odlišné od Evropy. Prozkoumejte Hanoj, Saigon, prohlédněte si Angkor Wat a užijte si plavbu po Voňavé řece.
Prožijte 14 dní v zemi úsměvů a poznejte ty nejkrásnější ostrovy s místy, které berou dech. Scénické souostroví Phi Phi, Krabi, Ko Lanta… Podívejte se na itinerář této unikátní cesty!
Téměř čtyřměsíční plavba na luxusní lodi Costa Deliziosa, během které poznáte celý svět. Vyplouvá se z Marseille a za 14 dní jste v Brazílii, pak vás čeká Francouzská Polynésie, ale i Austrálie a pobřeží Asie.
Čtěte dále:
Přečtěte si také o místech, kde o turisty nestojí, o nejlepších parcích na světě nebo o nejdivnějších muzeích světa. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky
Autor: Lucie Štěrbová & Tomáš Cikán
Čtyřpatrová budova bývalého hotelu a kasina je hlavní dominantou města duchů Bokor.
Takto vypadala ještě před pár lety silnice k vrcholu.
Pepřovník – od 90. let 20. století hlavní plodina ve Sloních horách.
Interiéry jsou výrazně poškozené, ale rozhodně mají atmosféru. Občas dokonce hororovou.
Anketa
Do Kambodži k moři? Proč ne!
Ve 20. letech 20. století jezdila francouzská smetánka nejen do stanice Bokor, ale i na pobřeží Thajského zálivu, do městečka Sihanoukville. Vlivem dalšího historického vývoje se ale na toto letovisko v dalších desetiletích zapomnělo. A turisté ho začínají znovuobjevovat až v posledních několika letech.
Městečko, které ze tří stran obklopují pláže, je klidnější a méně davovější alternativou sousedního Thajska. Kvalita služeb je ale velmi podobná. I proto si sem nachází cestu stále více lidí.
Jako nezávislý baťůžkář tady můžete bydlet už za dva dolary, nicméně jen kousek od pobřeží leží privátní ostrov, kde vás noc v jednom ze dvanácti luxusních bungalovů vyjde na tři tisíce dolarů.
Hlavní sezona je tady od listopadu do konce února. Přijet ale můžete i později, jen počítejte s tím, že od března tady rostou teploty výrazně vzhůru.
O letovisku Sihanoukville si můžete přečíst i v článku Krásné pláže, luxusní resorty: Kambodža je netradiční destinací pro plážovou dovolenou
