Článek
Svoji pouť začínám v Aucklandu, jednoznačně největším, i když už 150 let ne hlavním městě Nového Zélandu. V roce 1865 se instituce moci přesunuly na samotný jih Severního ostrova, a to z jednoduchého důvodu. Aby měli poslanci z jihu kratší plavbu.
Ale zpátky do města, přesněji k jeho dominantě. Jmenuje se Sky Tower a vidět ji lze prakticky ze všech míst v okolí. Věž totiž měří 328 metrů a je tak nejvyšší stavbou na jih od rovníku. Jak je u Novozélanďanů zvykem, nabízejí tady pestré spektrum atrakcí. Doporučujeme chůzi po obvodu věže nebo velice rychlé spouštění se po laně. Také je možné vyjet nahoru výtahem a pokochat se výhledem na stovky lodí v místním přístavu nebo na mnohá ragbyová hřiště.
Jednou z nejzábavnějších atrakcí je chůze po obvodu Sky Tower.
Snad každý člověk, který má rád filmy, by nepohrdl návštěvou míst, kde se natáčely jedny z nejnavštěvovanějších snímků všech dob. Po zhruba dvou hodinách jízdy na jih od Aucklandu jsem tu možnost dostal. Místo, kde nyní stojí Hobitín, našel režisér Peter Jackson při leteckém průzkumu. Průvodce vás tu provede během dvou hodin areálem s 44 hobitími norami, které krásně zapadají do terénu.
Bublá to tu jako v láhvi sektu.
Dále jsem se vydal do Waiotapu, do krajiny extrémně horkých pramenů, které vyvěrají o pár desítek kilometrů na jihozápad kolem města Rotorua. Stojí za zmínku, že materiály, které vás provedou areálem, dostanete i v češtině.
Všude byla cítit síra a vidět stoupající pára. Díky různým látkám vycházejícím z nitra země mají místní jezírka různé barvy. Nejvíc mě zaujalo svojí oranžovou Šampaňské jezírko, které bublá drobnými bublinkami a vytváří tak dojem, jako byste stáli vedle gigantické nádrže šampaňského. Skoro byste se napili, nebýt toho pachu síry.
Ze které nory asi vyleze Bilbo Pytlík?
Komu se stýská po rybaření, což byl můj případ, ten by měl sednout do auta a pokračovat dále na jih k jezeru Taupo. Nejen že je s plochou více než 600 kilometrů čtverečních největším jezerem na Novém Zélandu (pro srovnání, Lipno má něco přes 40), navíc jde o nejlepší loviště pstruhů v celé zemi. Rybáři ze všech koutů světa se sem sjíždějí s vidinou napínavých soubojů s pstruhy potočními i duhovými, ale mnohdy je nutné spolehnout se na rady průvodců, protože jezero je tak obrovské, že může být problém najít hejna ryb. Když se to ale povede, stane se pro vás, stejně jako se to povedlo mně, Taupo rybářským rájem.
Až se dosyta najíte čerstvých pstruhů a třeba se i vykoupete v jezeru hlubokém místy až 186 metrů, jeďte se podívat do blízkého Národního parku Tongariro. O jeho výjimečnosti svědčí už to, že je prvním národním parkem, který byl na Novém Zélandu vyhlášen, a to už roku 1887. V roce 1990 ho navíc vzala pod křídla organizace UNESCO. Nejoblíbenější a celkem snadný je jednodenní výlet, přechod parku zvaný Tongariro Alpine Crossing, který měří necelých dvacet kilometrů a nabídne třeba pohled na úžasně zbarvená Smaragdová jezírka nebo Mt. Ngauruhoe, představující Horu osudu v Pánu prstenů. A navíc proti některým jiným populárním pochodům za tento se nemusí platit.
O jiném místě na druhé straně zeměkoule se dočtete také zde:
Smaragdová jezírka na trase pochodu Tongariro Alpine Crossing.
Jedním z největších zážitků pro každého na Novém Zélandu je určitě pozorování velryb. Nejlépe se k nim dostanete, když se přesunete trajektem na Jižní ostrov do města Kaikoura. Zdejší záliv má takové proudění vody a utváření dna, že se tu velryby zdržují celý rok a mají tu stále dost potravy.
Setkat se s nimi zblízka jde nejčastěji dvěma způsoby: s pomocí lodi nebo letadla. Vybral jsem si loď. Posádky bývají natolik zkušené, že téměř pokaždé nějaké vorvaně vystopují. Já jsem měl kromě vorvaňů jako bonus ještě několik delfínů a albatrosa prolétávajícího těsně kolem lodi.
Přečtěte si další články z celého světa:
Je-li vám blízká příroda a původní živočišné druhy Nového Zélandu, které od příchodu Evropanů decimují dovezení savci, vypravte se na výlet k jezeru Rotoiti, ležícímu v Národním parku Nelson Lakes. Při výstupu na hřeben St Arnaud uslyšíte jako já zpěv mnoha původních druhů ptáků.
Než z vesnice St Arnaud na břehu jezera vystoupáte po překonání převýšení 1100 metrů až na vrchol, přesvědčíte se mezi výdechy, že důrazné metody ochrany přírody mají smysl. A navíc výhled na jezero Rotoiti z hřebenu pokrytého tuhými horskými travami je dechberoucí!
| Na jižní polokouli na lyže | |
|---|---|
| Výlet trochu jiného typu zažijete, pokud se vydáte do populárního zimního střediska Queenstown. V zimě se tu na okolních horách lyžuje, v létě se dají podnikat pochody, rybařit, zkusit lyžování na vodě jezera nebo skok padákem. Poblíž se na navíc nachází řeka Kawarau, zařezávající se hluboko do skály. Nad řekou postavili Novozélanďané kdysi most a později tady začali, jako první na světě, komerčně provozovat bungee jumping. Stál jsem a koukal na lidi, kteří se vždy po chvíli váhání vrhali do 43 metrů hlubokého kaňonu, a bylo vidět, že si to hodně užívají. |
Město duchů s pekelně rychlými vozíky
Během cesty jsem poznal, že na své si na Jižním ostrově Nového Zélandu přijdou i milovníci průmyslové historie. Perfektní příklad najdeme v Dennistonu na západním pobřeží. Městečko vzniklo kolem uhelného dolu, z kterého se uhlí až do roku 1967 sváželo železnicí, která měla leckdy sklon až 45 stupňů. Dočtete se o ní i jako o osmém divu světa, což zní možná trochu nadneseně, ale o technický unikát rozhodně jde!
Horníci měli těžký život, dlouhou pracovní dobu a někdy se místo toho, aby šli dolů do údolí těžkým prudkým terénem, svezli na vagonu, ačkoliv to měli zakázané, protože vagony se řítily dolů rychlostí až 80 kilometrů v hodině. Dnes už železnici připomínají jen dobře viditelné zbytky, občas se někde válí i zrezavělý vagon, boty, které dělník zanechal v bahně, a všude je mnoho železného šrotu. A lidí minimum, ač se tu produkovalo vysoce kvalitní uhlí. Přesto, nebo právě proto stojí tohle místo za návštěvu. Vidět, jak si příroda bere zpět to, co jí bylo vzato, je fascinující.
Vycestovat alespoň na pár dnů a nasát atmosféru Nového Zélandu, to rozhodně doporučuji. Já jsem si to tam během více než ročního pobytu báječně užil. Novozélanďané si s ničím moc nelámou hlavu a jsou to pohodoví a příjemní lidé. Vzhledem k bohatým nabídkám cestovních kanceláří není tak složité tam odjet a nechat starosti s organizací cesty na jiných.
Inzertní sdělení: Podívejte se za exotikou!
Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a Střední Ameriku, Tichomoří a Afriku, vybírá z nabídky zájezdů na Nový Zéland:
Vydejte se na cestu, která vede z Aucklandu přes jeskyně Waitomo a přírodní skvost Rotorua do živelného Queenstownu.
Program zájezdu si přizpůsobujete podle vlastních potřeb, k dispozici máte po celou dobu českého průvodce.
Poznejte severní část Nového Zélandu! Startuje se v bývalém hlavním městě Aucklandu, konec je ve Wellingtonu, současném hlavním městě.
Během cesty se spolu s českým průvodcem podíváte na horké gejzíry v Rotorua nebo do národního parku Tongariro.
Čtěte dále:
Přečtěte si také o plážovém ráji na Maledivách, o plavbě na atomovém ledoborci nebo o pyramidách na Mayské riviéře. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky.
Autor: Ondřej Šmíd & Tomáš Cikán
Anketa
Zajímavosti Nového Zélandu
Některé informace v průvodci nenajdete. Pojďme se na pár takových podívat:
- Na Novém Zélandu nežil kromě vzácného druhu netopýra před příchodem Evropanů žádný savec. Proto se tu vyvinuli někteří nelétaví ptáci jako je kiwi.
- Kromě bungee jumpingu má v zemi velkou tradici i zorbing. Ten vznikl ve městě Rotorua v roce 1994.
- Nedaleko Aucklandu leží vesnice Puhoi. Tu založili v 19. století lidé ze západočeského Stodu, většinou německy hovořící. Dnes je v Puhoi možno navštívit muzeum českého osídlení. Tam se dozvíme třeba to, že osadníci si brali na cestu pro štěstí repliku Pražského Jezulátka.
- Auckland má 1,4 milionu obyvatel, Wellington jen 400 tisíc.
- Místo, které je na celém Novém Zélandu nejvzdálenější od moře, leží od jeho břehu pouhých 120 kilometrů. Najdete ho poblíž Cromwellu na Jižním ostrově.
Co dalšího navštívit
Kawakawa
Málokde jsou toalety turistickou atrakcí. Tady ale ano. Barevné záchody zde vybudoval rakouský umělec Friedensreich Hundertwasser a místní si jich považují, protože do jejich jinak nezajímavého městečka přivádějí tisíce lidí ročně.
Mt Taranaki
Hora s klasickým tvarem vulkánu, měřící 2518 metrů. Ač není výstup úplně snadný, ročně sem údajně vyšplhá 100 tisíc lidí.
Clay Cliffs
Jílovité a písčité útesy se zvedají do značné výšky nedaleko městečka Omarama. Vypadají nádherně
Cape Kidnappers
Na tomto výběžku kousek od města Hastings se nachází kolonie velikých mořských ptáků, terejů australských. Každoročně jich zde hnízdí kolem čtyř tisíc.
