Článek
Vadí vám, že do vaší čtvrti autobus zajíždí jen jednou za hodinu? Je to mrzuté, ale zkuste si představit, že byste v případě, že vám ujede před nosem, museli na další čekat víc než měsíc. Zhruba takové pocity zažívají na ostrově Tristan da Cunha, údajně vůbec nejodlehlejším trvale obydleném ostrově planety.
Tristan da Cunha – 2800 kilometrů do civilizace
Abychom byli přesní – na Tristan da Cunha, hlavním ostrově stejnojmenného souostroví v jižním Atlantiku, vám autobus neujede. Žádný tady totiž nejezdí. Může vám ale odplout loď – mířící do Namibie nebo Kapského Města. A další skutečně připluje až za více než měsíc, na ostrov totiž plavidlo připlouvá jen 10krát do roka.
Po zbytek roku je tenhle ostrov s 267 britskými obyvateli odříznutý od zbytku světa.
A to doslova – vždyť k nejbližší obydlené pevnině, břehům Jižní Afriky, je to přes 2800 kilometrů, které loď zdolá za pět až šest dní. Mimochodem, pokud máte přebytečných 1500 dolarů, můžete se nalodit. Ještě předtím si ale u ostrovní rady musíte vyjednat povolení ke vstupu.
Los Uros – plovoucí vesnice, kde žijí lidé s černou krví
Vody jezera Titicaca jsou pořádně ledové, národ Urů ale podle legendy chlad nevnímá. Ta legenda totiž tvrdí, že mají černou krev. Posledních několik set příslušníků tohoto národa žije na plovoucích rákosových ostrovech několik stovek metrů od břehů. Vrstva rákosu je silná zhruba jeden metr a musí se neustále obnovovat, protože zespodu uhnívá, na ní potom stojí celá vesnice – s náměstíčkem, kostelem, rozhlednou… i pokladnou, kde turisté zaplatí za to, že mohou vesnici navštívit.
Na jezeře Titicaca jsou takových ostrůvků desítky, nicméně skeptikové tvrdí, že poslední stovky Urů tuto tradici udržují jen kvůli ziskům od turistů.
Nejšpinavější město světa | |
---|---|
Ano, i tady žijí lidé… Nejšpinavějším městem světa je podle Blacksmith Institutu Černobyl. Na druhém místě se pak umístilo ruské město Džeržinsk, ve kterém se od roku 1941 až do 80. let 20. století vyráběly bojové plyny. Nebezpečné látky nebyly dobře uskladněné a celé město je dodnes zamořené. Ostatně, průměrná délka života tady nepřesahuje 45 let. Situace se prý postupně zlepšuje, ale v Guinnessově knize rekordů je tohle město stále na špici mezi „špinavci“. |
Amazonie – desítky utajených kmenů
Věděli jste, že v roce 1987 vešel v Brazílii v platnost zákon, který lidem zakazuje komunikaci s prozatím neprozkoumanými kmeny v Amazonii? Platí dodnes a má své opodstatnění. Vědci totiž odhadují, že hluboko v Amazonii žije zhruba osmdesát kmenů, které nejsou v kontaktu s civilizací. Lokalizovaná je jich polovina, o té druhé se nic neví. Jen tušíme, že kdesi v hluboké zeleni jsou ukryté vesnice domorodců.
A například v roce 2011 se objevily fotografie indiánského kmene Janomanů, jenž je dodnes izolovaný a část jeho příslušníků se nikdy nesetkala s „moderním“ člověkem. Fotograf vyfotil jejich zapomenutou vesnici v brazilském státě Roraime – z paluby letadla, ve kterém nad nekonečným pralesem kroužil deset dní, než vesnici našel.
Himálaj – když je to do města pět dnů chůze
Život nedotčený moderní civilizací mají i ve vysokohorských průsmycích Himálaje. Pod vrcholky hor tady leží třeba i vesnička Simen, ze které je to pět dnů chůze do nejbližšího města. Jednoduché domky a kolem nich chudá políčka a pastviny. Zima je tu nesmírně krutá, školní rok se omezuje na šest měsíců a gramotnost není vyšší než 20 procent. Podle mezinárodních organizací jde o jednu z nejhorších oblastí, co se týká zajištění potravin. A není divu – vždyť zbytek světa leží za pětitisícovými průsmyky.
Nádherná příroda nicméně láká turisty, a tak tudy prochází poměrně nová „Velká himálajská trasa“ – která je s 1700 kilometry nejdelší a nejvýše položenou trekovou trasou na světě. Předpokládá se, že právě ta odříznutou oblast více přiblíží k civilizaci. Zda je to dobře, či nikoli, necháme na vás.
Káhira – život v městě odpadků
Když se řekne Káhira… pravděpodobně vám naskočí nádherná muzea a světoznámé pyramidy. Jednou ze čtvrtí Káhiry je ale i Manšírat Násir, které se přezdívá Město odpadků. Ohromné igelitové pytle tady na ulicích tvoří pyramidy, stohy odpadu přepadávají z balkónů dolů, mezi tím pobíhají toulaví psi, ale i skupinky prasat, která likvidují organický odpad.
Kde se tu odpad vzal? Žijí tady lovci odpadků, lidé, kteří se živí tím, že v ulicích Káhiry sbírají odpad, třídí ho a vytříděné části zpeněží. Podle odhadů se jim dokonce daří vytřídit až 80 % z celkového objemu, průměr ve vyspělých zemích je přitom zhruba 50 %. Nic to ale nemění na tom, že v nuzných podmínkách tady žije asi 50 tisíc lidí, často bez kanalizace, tekoucí vody, elektřiny, ale mezi horami odpadků.
Inzertní sdělení: Vydejte se s námi na exkluzivní poznávací zájezdy!
Cestovní kancelář ESO travel, specialista na Asii, Severní, Jižní a Střední Ameriku, Tichomoří a Afriku, vybírá z nabídky poznávacích zájezdů:
Vydejte se s námi za poznáním. Vybíráme pro vás to nejlepší z nabídky poznávacích zájezdů. Vyrážíme do 136 zemí světa. Vydejte se s námi!
- Libanon křížem krážem za 38 990 Kč
- Japonsko s Jirkou Kolbabou za 99 990 Kč
- To nejlepší z Kuby za 55 990 Kč
Ti nejlepší průvodci, exkluzivní okruhy a nejvyšší standard služeb. Cestujte s ESO travel!
Poznejte spolu s námi jedinečný Peking a pak i pětitisícové průsmyky v Himálaji. Vydejte se s námi vlakem na střechu světa – do tibetského města Lhasa. Užijte si unikátní jízdu po nejvýše položené železnici světa – po vysokých mostech, tunely a v nadmořských výškách okolo pěti tisíc metrů.
Speciální vlak poskytuje komfort a pohodlí a trasu z Pekingu do Lhasy zdolá za 48 hodin. V rámci tohoto zájezdu navíc na vlastní oči spatříte i slavnou Terakotovou armádu.
Čtěte dále, aktuálně vyšlo:
Přečtěte si o zajímavostech San Franciska, o Keni nebo o japonských fenoménech. Přehled všech článků najdete na hlavní stránce rubriky
Autor: Lucie Štěrbová & Tomáš Cikán
Anketa
Život uprostřed betonu
Ne, nemáme na mysli naše česká sídliště, ale titulkem odkazujeme k japonskému ostrovu Hašima, který leží ve vodách nedaleko města Nagasaki. Dnes je ostrov, který je tvořený betonovými bloky, opuštěný a vstup se z bezpečnostních důvodů nedoporučuje ani turistům, ale dříve tu bydleli lidé. A nebylo jich málo. V roce 1959 žilo na ostrově o rozloze 6,3 hektaru 5259 lidí – což z něj dělalo místo s nejvyšší hustotou zalidnění na planetě.
Existence ostrova byla spjatá s těžbou uhlí. A když zásoby na počátku 70. let 20. století došly, začalo ubývat i obyvatel. Poslední člověk ostrov Hašima opustil v roce 1974 a od té doby je ostrov opuštěný.
Přečtěte si o tomto unikátním místě víc: Ostrov duchů Hašima: Na sídlišti z betonu už 40 let nikdo nežije