Článek
Jedním z nejzářivějších míst (a to doslova) v celém Tunisu je čtvrť Sidi Bou Said, která působí, jako by ji sem někdo přenesl časem z dob dávných pašů, velkovezírů a sultánů. Sněhobílá stavení září do dáli a jsou ozvláštněna modrými doplňky v podobě střech, okenních rámů či okenic. Sidi Bou Said se rozkládá na svahu mezi majákem a mořem a je odsud překrásný výhled na Tuniský záliv. Kaskády bílých domků, které působí jako kostky cukru, se rozkládají na ploše necelých tří kilometrů čtverečních a procházka ulicemi s kamenným dlážděním působí jako balzám na každou – alespoň trošku romantickou – duši.
Boční ulice jsou plně pod nadvládou bílé a modré barvy. V celé čtvrti dokonce platí nařízení, že každá nově stavěná budova musí splňovat tradiční architektonické a barevné požadavky.
Čaj se tady pije s oříšky
Jelikož se celá čtvrť rozkládá na kartaginském kopci, je procházka zdejšími křivolakými uličkami plná panoramatických výhledů. Jeden z takových nezapomenutelných vizuálních zážitků nabízí proslulá kavárna Café des Délices. Občerstvení je zde sice o trošku dražší, než je cenový průměr v okolí, ale výhled na přístav v Sidi Bou Said za těch pár korun navíc opravdu stojí. A mají zde skvělý tuniský mátový čaj. Na rozdíl od tzv. »marocké whiskey« neboli silného a přeslazeného mátového čaje, který se pije v Maroku, je zdejší čaj sice slabší, ale zato bohatší na oříškovou chuť, protože se do něj zcela standardně přidávají piniové ořechy.
Tradiční mátový čaj se v celém Tunisku podává s piniovými oříšky, má jemnější chuť a nebývá tak silný, jako třeba v Maroku.
Místní střechy už něco zažily
Ne nadarmo si zdejší městečko oblíbili koncem 17. století královští vezírové a bohatí měšťané, kteří si tu začali stavět honosná letní sídla. Hromadné stěhování tehdejší šlechty na letní byt bylo vždy skvělou podívanou. V úzkých uličkách se motaly desítky lidí, všude křik, halas a tartar, strkanice, pestré barvy koberců a látek, a to vše podbarveno brebentivou arabštinou. Jedna z velkopanských vil, Dar El Annabi, se řadí k původním letním sídlům, vybudovaným v andaluském stylu, a je zpřístupněna veřejnosti. Nelze se divit tomu, že oblibu v této čtvrti nalezli i filmaři. Točila se tu mimo jiné část francouzského velkofilmu Angelika a sultán. Právě v okamžiku, kdy hrdinný Joffrey de Peyrac prchá po střechách marockého Meknesu, běží po půlkopulovitých střechách tuniského Sidi Bou Said.
Hlavní ulice v Sidi Bou Said je zaplavena obchůdky a krámky s barevným zbožím, které narušuje modrobílou hegemonii.
Do Kartága je to jen kousek
Doslova co by kamenem dohodil se od Sidi Bou Said nachází další pamětihodnost, která běžně uniká zájmu turistů. Je jím hřbitov amerických vojáků. Jeho unikátnost spočívá v tom, že jde o poslední armádní hřbitov, který Spojené státy zřídily mimo území USA. Je na něm pohřbeno 2841 vojáků padlých během operací druhé světové války a pohled na bělostné kříže vyrovnané v pravidelných řadách, občas přerušených Davidovou hvězdou, je nezapomenutelný. Toto pietní místo je pravidelným cílem amerických turistů, kteří sem jezdí oplakávat své předky. I proto jsou pro návštěvu doporučeny dlouhé kalhoty a kultivovaný projev na znamení úcty.
Hřbitov spojeneckých vojáků je posledním, který USA zřídily mimo své území. Od dob války ve Vietnamu totiž platí zákon o repatriaci těl padlých vojáků a ti se tak dostávají posmrtně do své vlasti.
Inzertní sdělení:
Atraktivita Tuniska je dána jak skvělým hotelovým servisem, tak krátkou letovou vzdáleností. „Například do resortů ve čtvrti Hammamet Yasmine trvá let z Prahy jen něco málo přes dvě hodiny, což je běžná přepravní vzdálenost autem z Prahy do Brna,“ vysvětluje popularitu zdejších hotelových komplexů Václav Nekvapil, tiskový mluvčí CK Blue Style, která se na tuto destinaci specializuje.
Vyladíme vám dovolenou! www.blue-style.cz