Za hranice Budapešti. Prozkoumejte turistické klenoty Visegrádu a Szentendre

Z České republiky je možné přicestovat několika způsoby. Podle svého volného času si návštěvník může vybrat a přizpůsobit trasu. Zvolil jsem tradiční rozvrh, který vyšel na celý víkend. První den Budapešť s architekturou připomínající Prahu, krásným parlamentem a hradem hrdě se tyčícím nad Dunajem. Samotné hlavní město stojí rozhodně za vidění, to je věc známá, ráno ale přišel čas vydat se za lákadly okolního Podunají.

Přibližně 25 kilometrů od Budapešti je Szentendre, podle místních příměstské sídlo umělců a spisovatelů. V Szentendre nacházím živou promenádu lemující Dunaj lavičkami, kavárnami, restauracemi. Pokračuje stezkou nejen pro pěší kolem evropského veletoku.

Na první pohled je zřejmé, že na výlet kolem Dunaje vyrazily nejen rodiny s dětmi a kočárky, ale také cyklisté, lidé s karavany, motorkáři, milenci, zkrátka a dobře výletníci všeho druhu.

Parkování není starost, protože kolem promenády vede cesta a za ní je parkovacích míst dostatek. Místo bylo i v rušnou neděli, zpříjemněnou sluncem a 23 stupni ve stínu.

Přibližně uprostřed promenády studuji druhou možnost příjezdu – lodí ze samotné Budapešti. Lístek stojí jako na MHD plus příměstský příplatek. Nejlepší mi přijde zaplatit v přepočtu zhruba 135 korun a koupit si lístek celodenní. Dostaneme se s ním nejen do Szentendre, ale i dále do Visegrádu a dalších přístavišť, funguje všemi směry. Další možnost je jet vlakem, a to nejen z Budapešti. Z České republiky to mají blízko obzvláště obyvatelé Moravy, z Prahy cesta zabrala přibližně pět až šest hodin.

Přibližně dva kilometry od promenády čeká na návštěvníky naprosto unikátní a krásný skanzen, který nás přenese do života v průběhu několika minulých staletí. Vstupní brána, bývalá budova nádraží, naznačuje, co nás čeká za ní.

K základnímu vstupnému ve výši přibližně 150 korun si připlatíme dalších čtyřicet korun a už na vás čeká historický vláček s průvodčím. Vzhledem k rozsahu místa to stojí za to. Další možnost je půjčení kola, jinak se jde po svých. Což stejně půjdete, alespoň se můžete nechat popovézt.

Ve skanzenu jsou domy, kostely, selská stavení i provozovny kumštýřů. K vidění je tradiční život minulosti. Můžeme si například vyzkoušet ruční mlýnek na obilí, nahlédnout do světnic takových, v jakých žily různé vrstvy od nejchudších po nejbohatší.

Naprostý unikát je, že se jedná o skutečné stavby, které Maďarsko shromáždilo ve všech částech země a převezlo do skanzenu, kde je znovu sestavilo. Je to tedy výlet po celém Maďarsku a jeho regionálních zvláštnostech v jednom prostoru.

Na místě nechybějí lidé v tradičních dobových šatech, kteří ochotně ukazují a vysvětlují. Vdova po obuvníkovi třímá svůj klobouk, část domu na náměstí pronajala rodině ševce, který pracuje v jeho spodní části. Žena pere před stavením na valše, voják – manžel s ní dlí na zahradě.

V jednom objektu je interaktivní výstava, v areálu hřiště, lidé hrají badminton, děti si kopou míčem, v tradičních staveních se v restauracích občerstvují návštěvníci, kůzlata v selském stavení jsou ale jen na hlazení a živá více než dost.

Po Szentendre přejíždíme dalších 17 kilometrů do Visegrádu. Na kopci se tyčí majestátní hrad s krásným výhledem na meandry Dunaje. Na nádvoří kluci střílejí lukem a házejí hvězdicí do terče.

Pokračujeme kolem trůnu, kde se turisté s chutí fotí, dále kroky vedou kolem výstavy historických válečných strojů a pár mučidel k samotné baště. Vskutku ojedinělé místo s plnocenným vstupným za zhruba 120 českých korun. Parkování za šedesát na dvě hodiny zaplaceno a hurá do podhradí.

Nacházíme zámek, kde se podepsala dohoda V4, krásná novogotika. V restauraci nás mile překvapil číšník, který slyšel naše domluvy v češtině a plynně slovensky nám řekl, že s ním anglicky mluvit nemusíme.

Starosta Visegrádu Dénes Eőry mi řekl, že to je cílené. Město se po finanční krizi přeorientovalo na turismus a cíleně nabídlo práci lidem mluvícím i jinými jazyky ze zemí, odkud turisté přijíždějí. Domluvíme se tedy i slovensky a někde i česky. Sympatický starosta Eőry nám ochotně vyjmenoval hlavní možné zážitky.

Kromě termálních lázní, hotelů a vlastní minerálky nabízí Visegrád každou sobotu historický turnaj. Od prvního května do půlky června se od pondělí do pátku konají turnaje na koních. Na druhý víkend v červenci připadá největší historický festival v Evropě čítající tisíc účinkujících a návštěvnost 30 tisíc lidí za tři dny. První víkend v říjnu je na řadě pivní festival.

Na 1800 obyvatel Visegrádu připadá 1700 hotelových lůžek, z toho 1400 ve čtyřhvězdičkových hotelech. Město cílí také na cyklisty, má jím vést cyklistická „mezinárodní dálnice“ EuroVelo 6. Část této spojnice mezi Atlantikem a Černým mořem kolem Visegrádu má podle projektu poskytnout trasu po římse nad Dunajem.

Vše výše zmíněné se dá kvapem stihnout za jeden den. Nejlepší je ale buďto začít v Budapešti, nebo vyrazit vlakem z České republiky (případně autem) do Nagymarose a odtamtud trajektem do Visegrádu. Tam si udělat základnu a vyrážet po okolí včetně Szentendre a Budapešti.

Co mohu a musím doporučit, je projížďka lodí po Dunaji. Je to nezapomenutelný zážitek. Scenérie kolem vody na mě svou zelení a lesy dělaly dojem civilizované Amazonie, střídané výhledem na domy, věže kostelů a u Visegrádu panoramatem hradu na kopci.

Plavbu lodí po Dunaji není radno opomenout. Je to skvělý zážitek ať už na velké lodi, nebo v pronajatém motorovém člunu, což je ale o poznání dražší povyražení. Připlout až do Budapešti, případně z ní, je naprosto úchvatné, stejně jako plavení samotné. Maďarská pohostinnost v kombinaci s dobrým jídlem a pitím láká neméně. Vše bylo v nejlepším pořádku, bez jakékoliv jazykové bariéry.

Odjíždím dále na cesty v důvodné naději, že se tak dobře budou mít všichni, kteří se na podobnou cestu vydají. Já se rozhodně vrátím a zkusím, na co jsem čas neměl, tedy adrenalinové zážitky typu slaňování s výhledem na hrad, bobovou dráhu, případně paddleboard, protože u Visegrádu se lidé v Dunaji dokonce koupou.