Z Pusteven na Radhošť pěšky, na lyžích i sáňkách

Na modře značené čtyřkilometrové hřebenovce, která se kryje s lyžařskou stopou a naučnou stezkou Radegast, tak narazíte na chodce, běžkaře i děti, které rodiče táhnou na sáňkách či bobech. Zatímco mnohdy ani v Rožnově pod Radhoštěm, vzdáleném vzdušnou čarou nějakých deset kilometrů, není po sněhu ani památky, stačí jedenáct minut jízdy lanovkou z Ráztoky na Pustevny a ocitnete se v zimním království. Ale slunečnou idylku může rázem vystřídat mlha a ledový vítr.

Drsné klimatické podmínky nevydržela původní socha Radegasta, která musela být nahrazena žulovou replikou, ani původní zdivo radhošťské kaple. Ta, společně se sousoším sv. Cyrila s Metodějem, bývá občas pokryta krustou zmrzlého sněhu.

Turisté se naštěstí mají kde schovat a čím se zahřát. Na Pustevnách třeba v obnoveném Libušíně a na Radhošti v hotelu Radegast. Přibližně ve třetině cesty u zmíněné sochy pohanského boha stojí stánek s občerstvením, kde jsou kromě neodmyslitelné značky piva k dostání i teplé nápoje.

Zvýšený zájem o tuto lokalitu nastartovala iniciativa Pohorské jednoty Radhošť, která vznikla v roce 1884 jako první český turistický spolek v zemích Rakouska-Uherska. Její zakladatelé byli především dobře situovaní měšťané z nedalekého Frenštátu, kteří horu opředenou mýty o pohanských bozích považovali za symbol slovanské jednoty. Rozhodli se zpřístupnit krásy valašské přírody každému a Pustevny připadaly v úvahu jako vhodné výchozí místo. Záhy tady začaly vznikat první útulny.

Nejslavnějšími stavbami se ještě před koncem devatenáctého století staly Libušín a Maměnka vybudované podle návrhů Dušana Jurkoviče. Přitom po druhé světové válce nechybělo mnoho, aby secesní objekty inspirované valašskou architekturou, které od roku 1995 patří mezi naše národní kulturní památky, byly srovnány se zemí.

Po pobytu německých a maďarských vojáků, partyzánů a nakonec i účastníků sjezdu Svazu české mládeže v srpnu 1945 zůstaly chaty v neobyvatelném stavu. Na přímluvu samotného Jurkoviče se je sice podařilo zachránit, ale kvalita oprav, kterých během desítek let proběhlo několik, byla diskutabilní.

Po požáru, který Libušín před osmi lety zničil téměř z devadesáti procent, vznikla věrná replika původní Jurkovičovy stavby. Ta se stala středem pozornosti hned po svém dokončení v létě 2020. Obnova této památky byla následujícího roku oceněna jako Muzejní počin. Dnes si v ní můžete dát některou z valašských specialit, v sousední Maměnce se lze navíc ubytovat.

Jurkovičovy stavby nemůžete minout, pokud se na Pustevny (1018 m n. m.) dopravíte lanovkou. Výškový rozdíl mezi nástupní stanicí poblíž hotelu Ráztoka v Trojanovicích a Pustevnami činí čtyři sta metrů, což může hrát velkou roli zejména v případě sněhové pokrývky. Za zimními radovánkami sem z okolních okresů jezdí celé rodiny, pro které je výlet na Pustevny alespoň jednou za sezonu jakousi „povinností“.

Původní dráha z roku 1940 byla první sedačkovou lanovkou v Evropě. Její výstavba probíhala za extrémních podmínek, kdy mrazy dosahovaly téměř třiceti stupňů. Přesto trvala jen necelé dva měsíce. V padesátých letech prošla rekonstrukcí, při níž přibylo sedaček a zkrátila se doba jízdy. V této podobě sloužila do konce roku 1982. O čtyři roky později zahájila provoz nová lanovka s dvoumístnými sedačkami. Jezdí denně v půlhodinových intervalech.

Poté, co vystoupíte na horní stanici, můžete se vydat i opačným směrem než na Radhošť. V tom případě zhruba po desetiminutové chůzi do kopce dojdete k poměrně nové beskydské atrakci, stezce Valašska. Jde o panoramatickou cestu korunami stromů s několika vyhlídkovými plošinami, přičemž nejvyšší se nachází téměř 1100 metrů nad mořem. Za příznivého počasí z ní spatříte nejen hřeben Beskyd, ale také Jeseníky či Velkou Fatru. Otevřeno je každý den.

Pokud chcete v okolí Pusteven kvalitně běžkovat, zvolte raději jinou trasu než tu, která vede na Radhošť. Na výběr je několik okruhů od sedmi do osmnácti kilometrů. Zmíněná cesta, po níž chodili už poutníci v předminulém století, je totiž silně poznamenaná množstvím pěších turistů, kteří na některých místech vstupují i do stopy.

My jsme se na lyžích na Radhošť (1129 m n. m.) nicméně vypravili. Od Libušína jsou to necelé čtyři kilometry, na kterých je nutné, nejvíc v první třetině, celkově nastoupat sto padesát metrů.

Jinak se ale jedná o příjemnou hřebenovku v pohodlném terénu, na které se sice výletníci se slabší fyzičkou zadýchají, ale pomalejším tempem cestu zvládnou. I proto je tato trasa tolik oblíbená – za relativně málo námahy nabízí velký zážitek z okolní přírody a výhledů.

Nejen pivaři si navíc užívají možnost vyfotit se u sochy Radegasta, slovanského boha slunce, hojnosti a úrody. Ta má podobu mužského těla se lví tváří a helmou připomínající býčí hlavu. V pravé ruce drží roh hojnosti a v levé sekeru. Jeden ze symbolů Radhoště původně vytvořil akademický sochař Albín Polášek, frenštátský rodák žijící v Americe, který je také autorem sousoší sv. Cyrila a Metoděje o dva a půl kilometru dál.

V červenci 1931 se v souvislosti s odhalením obou děl, darů od amerických krajanů, konala pouť na Radhošť, které se zúčastnilo sto čtyřicet tisíc lidí. Jak už bylo řečeno, Radegast z betonu a kameninové drti nevydržel drsné podnebí, a tak byl v roce 1998 nahrazen žulovou replikou. Restaurovaný originál najdete ve vestibulu frenštátské radnice.

Na vrcholu Radhoště stojí kromě televizního vysílače a bronzového sousoší sv. Cyrila a Metoděje také kaple nesoucí jména těchto slovanských věrozvěstů, kterou prochází hranice mezi dvěma kraji – Zlínským a Moravskoslezským. Nejvýše položený svatostánek v Česku byl slavnostně vysvěcen v létě 1898 při příležitosti stého výročí narození Františka Palackého. Peníze na jeho stavbu v románsko-byzantském stylu pocházely ze sbírek a darů.

K nejcennější výzdobě kaple patří vitrážová okna s obrazy světců a výjevy ze života svatých Cyrila a Metoděje. Pískovcové zdivo však drsným podnebím trpělo natolik, že ve dvacátých letech minulého století muselo dojít k rekonstrukci. Tehdy byl po obvodu kaple vybudován dřevěný ochoz, který chrání základy a zdivo před deštěm a sněhem.

Stavba byla navíc obložena šindelem a před průčelím vznikla dřevěná zvonice, o jejíž obnovu se pomocí sbírky v roce 2000 zasloužil spolek Matice radhošťská. Na jednom z trámů je vytesán nápis „Valaši sobě“.