Článek
Nápad na tenhle podivně romantický a přitom účelný způsob dopravy se zrodil v hlavě rytíře Horského v 19. století, ale až vnuk Richter zrealizoval jeho nápad.
Dráha vedla z kolínského cukrovaru, který stál v místě dnešní kolínské elektrárny, do Františkova (Ovčáry), do Býchor a dál až do Jestřabí Lhoty. Celková délka trati dosáhla 10,6 km, odbočka do Františkova měřila dalších 0,9 km. Z okolních polí svážela do cukrovaru cukrovou řepu.
Provoz řepařských vlaků zabezpečovaly původně parní, později motorové lokomotivy. Vagóny uvezly až osm tun řepy. K tomuto účelu sloužila dráha téměř sedmdesát let. V 60. letech 20. století byla zrušena.
Hlavní cíl je obnovit zaniklou dráhu
Přeprava cukrové řepy se přesunula na silnici. Dráha náležela do systému „polabských řepařek“, kterých v okolí existovalo v minulosti několik (Vlkava, Dymokury, Rožďalovice, Kopidlno, Libněves). Většinou se po nich dochovaly velmi nepatrné stopy v terénu, až na tu kolínskou. V roce 2000 byl založen Klub pro obnovu kolínské řepařské dráhy, jehož hlavním cílem bylo a je obnovit zaniklou dráhu a vybudovat muzeum všech polabských řepařek.
,,Zatím jsme zprovoznili dva kilometry tratě, příští rok na jaře bychom rádi otevřeli dalších 750 metrů. Naším cílem jsou celkem 4,5 kilometru, závisí to ale na mnoha věcech,“ říká jeden z hlavních strůjců celého projektu Tomáš Vanča.
Myšlenka obnovy drážky se zrodila před dvanácti lety, práce začaly v roce 2000. ,,Sháněli jsme mašiny, vagóny, výhybky, koleje, prostě všechno. Dnes jsme dokonce schopní položit koleje tak, aby po nich mohl bez problémů jezdit vlak,“ říká Tomáš Vanča.
Stará dáma
Největší klenot dnešní řepařské dráhy je bezesporu parní lokomotiva BS-80 z poloviny minulého století. ,,Nejdřív jezdila v královédvorských železárnách, kde vozila strusku na haldu. Pak ji dali na pomník, odkud jsme ji odkoupili my. V Kolíně byla opravena a dána znovu do provozu,“ říká strojvedoucí Jan Vaníček.
Těchto malých parních lokomotiv bylo vyrobeno v ČKD osmdesát. ,,Naše lokomotiva ujede za rok asi 2500 kilometrů, za dva a čtvrt roku jsme provezli přes 40 000 pasažérů, o parní je největší zájem, proto jí věnujeme velkou péči. Jinak také používáme motorové lokomotivy,“ říká Tomáš Vanča. Parní lokomotiva se ale nejdřív musí roztopit, což trvá několik hodin, než je schopná jízdy.
Nezbytné jsou topičské zkoušky
,,V pátek před jízdou lokomotivu roztopíme, v noci ji ale nezhasínáme, naopak, udržujeme ji na určité teplotě, aby další den mohla vyjet a nemusela se znovu roztápět. Je to docela zdlouhavý a složitý proces, a lokomotiva se častým roztápěním ničí,“ říká topič Jiří Šmolc, který si musel, tak jako ostatní, kdo chtějí ,,přidávat do kotle“ v lokomotivě, udělat topičské zkoušky.
,,Do budoucna máme v plánu průjezd lesem, na konci trasy vybudovat dětské hřiště, přístup k turistickým a cyklistickým trasám nebo občerstvení. To je zatím jen na výchozí stanici, kde je i muzeum řepařských drah,“ uzavírá Tomáš Vanča.
