Vila Tugendhat, brněnský poklad s výhledem na Špilberk

Brněnská městská část Černá Pole je plná krásných vil, které si zde tamní honorace začala stavět od roku 1860. V období před první světovou válkou, a poté až do konce třicátých let, se tak Černá Pole stala jednou z nejprestižnějších brněnských rezidenčních čtvrtí. Stojí tu i vila Tugendhat.

Greta a Fritz Tugendhatovi si stavbu svého budoucího domova objednali v roce 1928 u německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Stavět se začalo o rok později a v prosinci 1930 bylo ojedinělé funkcionalistické dílo dokončeno. Stavební místo ve svahu bylo součástí velkého pozemku, patřícího k vile otce Grety Tugendhatové. Ten horní část svého pozemku dceři věnoval jako svatební dar a stavbu domu také zaplatil.

Architektovi Miesovi se na projektu vily pracovalo dobře, protože nebyl omezen  finančním limitem. Stavba podle některých zdrojů stála na tu dobu neuvěřitelných osm miliónů (prvorepublikových) korun.

Vila Tugendhat je třípodlažní. V horním patře najdeme přijímací halu, oddělené ložnice manželů se sociálním zařízením, dva dětské pokoje, místnost pro vychovatelku a rozlehlou terasu. Terasy a schodiště mají travertinové obklady, charakteristickým prvkem jsou nosné sloupy, v obytné části s chromovaným povrchem. Prostřední patro sloužilo jako obytná část.

Volný prostor jen náznakově dělí závěsy a dřevěná půlkruhová stěna odděluje jídelní prostor. Další, tzv. onyxová příčka, odděluje pracovní prostor od obývacího. Onyxová stěna stála 250 tisíc (prvorepublikových) korun a cenné na ní je, že pod jistým úhlem propouští sluneční paprsky, a tím mění barvu. Součástí prostředního patra je také zimní zahrada oddělená skleněnou stěnou. Ta měla své vlastní mikroklima.

Její přední strana je prosklená sedmi velkými tabulemi průzračného skla o síle necelého centimetru. Dvě z těchto tabulí bylo možno zapouštět do podlahy elektromotory, případně je celé pod podlahu zasunout a otevřít tak prostor do zahrady.

Suterén byl vyhrazen technickému zázemí – strojovnám vzduchotechniky a elektrického spouštění oken, kotelně, prádelně, fotokomoře, šatně jen pro kožichy apod.

Tugendhatovi se svými dětmi a služebnictvem vilu obývali do roku 1938, kdy z Československa odešli ještě před uzavřením mnichovské dohody. S sebou si vzali jen to nejcennější. Musel to být krutý odchod, protože svůj nový domov v brněnských Černých Polích milovali.

Na podzim roku 1939 vilu obsadilo gestapo a o tři roky později byla dokonce zapsána jako majetek Velkoněmecké říše.

V roce 1945 ji pro změnu zabrala Rudá armáda a využila ji jako příbytek pro své vojáky a jejich koně. V této době došlo k největší devastaci převážné části zbylého vybavení a mobiliáře. Třeba police knihovny z exotického dřeva posloužily k vytápění.

Ale už několik měsíců předtím se během náletu na Brno vysklila téměř všechna okna hlavního obytného prostoru kromě jediného, které v té době bylo zřejmě zasunuté do podlahy.

Po skončení války až do roku 1950 objekt sloužil jako soukromá škola rytmiky a taneční gymnastiky, následně jej začal využívat Státní ústav léčebného tělocviku jako rehabilitační zařízení pro rehabilitaci dětí s vadami páteře a vadným držením těla.

V šedesátých letech se opět začal připomínat význam vily jako památky moderní architektury. Šestého prosince 1969 byl dům nakonec zapsán do státního seznamu kulturních památek. V osmdesátých letech tu započala stavební rekonstrukce, při níž se projektanti snažili co nejvíce zachovat původní koncept budovy, což vzhledem k tehdy dostupným materiálům nebylo jednoduché.

Při zasklívání hlavního obytného prostoru se nepodařilo sehnat patřičně veliké tabule skla, ta nová proto byla slepena silikonem ze dvou dílů. Na rozdíl od původních byla použita také zcela běžná skla, která při výrobě byla leštěna unikátní a velmi nákladnou technikou tak, aby se prakticky neleskla. Jediné původní zasklení spouštěcího okna bylo zničeno, stejně jako do té doby dochované zařízení koupelny, tedy kovové baterie, umyvadla a obklady. Chromované doplňky a osvětlovací tělesa byly nahrazeny běžnými, typovými výrobky osmdesátých let.

Osmého června 1992 bylo ve vile vedeno první kolo rozhovorů mezi Václavem Klausem a Vladimírem Mečiarem o rozdělení Československa. Dohoda o rozdělení tu byla podepsána 26. srpna.

Od 1. července 1994 zpřístupnilo Muzeum města Brna vilu jako památník moderní architektury. V letech 2010 až 2012 proběhla v objektu rozsáhlá památková obnova, jejíž náklady dosáhly 174 miliónů korun. V rámci rekonstrukce se do vily vrátila např. část původní půlkruhové stěny z makasarského ebenu vyznačující jídelní kout.

Ta byla krátce předtím objevena v menze budovy brněnské právnické fakulty, kde během druhé světové války mělo gestapo regionální ředitelství. Znovu pak byla pro veřejnost vila otevřena 29. února 2012. Tugendhatovi nějaký čas zvažovali, že se o svůj majetek přihlásí. Nicméně žádost nikdy nevznesli. V roce 2007 požadovali restituci vily jako uměleckého díla. Podle platných zákonů jim byly vydány původní kusy vybavení vily.

„Zájem o prohlídku je tradičně velký, ale letos natolik, že veškeré prohlídky jsou až do Vánoc vyprodány,“ říká Petr Dvořák, pracovník komunikace s veřejností. „Aktuálně si lze mailem (info@tugendhat.eu) nebo telefonicky (515 511 015/17) zajistit vstupenky na první pololetí roku 2019,“ dodává.

„Návštěvníci bývají nadšeni nadčasovostí architektury a technického vybavení, unikátními použitými materiály – zde dominuje známá onyxová příčka, a samozřejmě jedinečným výhledem na centrum města Brna,“ tvrdí Dvořák.

Podle Petra Dvořáka si lidé pochvalují i to, že mohou navštívit téměř všechny místnosti. Skrytá zůstává pouze malá část – kanceláře pro zaměstnance vily či technické zázemí. Dostanete se i do zahrady, dokonce v rámci otevírací doby bez průvodce a předchozí rezervace.

„Údržba objektu je samozřejmě značně náročná. Neustále je nutné sledovat např. stav omítek, geodetických bodů, nábytku, opotřebení původních technologií – vzduchotechniky nebo stahování oken. Asi nejnáročnější je péče o původní prvky a vybavení, případně o součásti, které jsou vyrobeny či byly restaurovány původní technologií, například speciální přírodní DLW linoleum, omítky, dřevěné prvky a podobně,“ říká Petr Dvořák.

Odborné zaměstnance má vila Tugendhat jen čtyři, ale mnoho dalších zaměstnává na údržbu, péči o nábytek nebo zahradu. Ve vile se také konají pravidelné kulturní akce – výstavy, odborné přednášky, hudební vystoupení, filmové projekce či divadelně-taneční vystoupení a uspořádat zde lze i svatbu.