Venčením psa z útulku lze dosáhnout kompromisu k pořízení mazlíčka

Možnost vyjít si na vycházku s vypůjčeným pejskem nabízí čím dál víc útulků pro zatoulaná a odložená zvířata po celé republice. Pravidelným venčením jistě alespoň trochu uspokojíte své chovatelské touhy, hlavně ale uděláte dobrý skutek. Při běžném provozu útulku totiž na luxus pravidelného a potřebně dlouhého venčení zpravidla nezbývá čas.

Útulky většinou o možnosti venčení informují na svých webových stránkách. „Před první plánovanou návštěvou si tam raději zavolejte a zeptejte se na podrobnosti. Někde nesmějí venčit děti, jinde mohou mít zrovna karanténu nebo nemusí mít pro venčení vhodné psy,“ radí Dana Bočková, provozovatelka webových stránek, které mimo jiné shromažďují a denně aktualizují informace o provozu a aktivitách všech útulků i záchranných stanic pro zvířata v České republice.

Pokud se rozhodnete pejska z útulku venčit, je třeba počítat s některými zásadami. Předně si na vycházku vyčleňte dostatek času. Nestačí, jak je zvykem u takzvaných panelákových psů venčených několikrát denně, vyběhnout na dvacet minut do lesa za útulkem a zase zvíře vrátit zpět.

„Tak krátká doba procházky nestačí k tomu, aby se pejsek unavil. Málo vyvenčený pes, který se natěšil, že se kolem něj konečně něco děje, si pak bude v kotci stýskat a bude velmi zklamaný z návratu,“ vysvětluje Dana Bočková.

O délce venčení však rozhoduje zdravotní stav a věk pejska, je také třeba se podřídit režimu útulku, proto se na vše vyptejte ošetřovatele.

Během venčení se nepokoušejte psa cvičit nebo ho dávat na hraní dětem, mohli byste nadělat více škody než užitku. Pamatujte, že jste za něj plně zodpovědní. Nikde ho neuvazujte, nesundávejte mu vodítko a rozhodně ho nespouštějte z očí. Kdyby utekl třeba za zvěří, způsobil dopravní nehodu nebo někoho kousl, pro vás i útulek by to znamenalo mnoho problémů.

Může se stát, že si při pravidelných návštěvách útulku určitého pejska oblíbíte, a ačkoliv si ho nemůžete vzít domů, rádi byste si ho alespoň na vycházky brali vždy. O tom, jestli je vhodné takto pěstovat užší vazbu, se raději poraďte s pracovníky útulku.

„Nelze jednoznačně říci, jestli je to vhodné nebo ne. U povahově složitějších psů, třeba plachých, kteří si na člověka dlouho zvykají, to může být vhodné. Zvířeti ubude stres, když má s venčitelem citovou vazbu. Můžete se mu pak i více věnovat, po dohodě s ošetřovatelem ho i zkusit cvičit, vypustit na volno,“ vysvětluje Bočková.

Jistou nevýhodou však může být fixace psa na konkrétního člověka, v jejímž důsledku by si pak mohl u nových majitelů hůř zvykat. „Jsou ale psi příliš svérázní, temperamentní nebo plaší, psi staří a nemocní, kteří mají malou šanci na umístění, a pro ty je samozřejmě stálý venčitel velmi vítán. Znamená to ale závazek. Navázat na sebe úzce takového psa a pak jej opustit je pro něj bolestnější než takového člověka nikdy nepoznat,“ upozorňuje Dana Bočková.