Článek
Vesnice Guarda leží ve výšce 1652 metrů nad mořem, na naši nejvyšší horu Sněžku by se tedy dívala shůry. Ač mohou být švýcarské zimy někdy pořádně tuhé, Guarda má to štěstí, že se rozprostírá mezi loukami na slunné terase, zhruba 300 metrů nad údolím okolo řeky Inn. Ne nadarmo sem tak většina turistů vyjíždí místní autobusovou linkou. Výšlap do strmého kopce totiž za parného dne umí zaskočit i ty fyzicky zdatnější.
Železniční stanice Guarda se nachází daleko pod městem. Když tedy přijedete sem, nemáte ještě ani zdaleka vyhráno.
Bohatě zdobené domy jsou podobné těm, které najdete v okolních vesnicích Ardez, Lavin, Susch nebo i historickém jádru přilehlého města Scuol. Ulice zdobí kašny a každá nabízí svým způsobem unikátní výhled. Když sem dorazíte v ranních hodinách, máte uličky sami pro sebe a můžete tiše pozorovat vesnický ruch okolo.
Omítková úprava sgrafito zdobí velké množství domů v centru vesnice.
Tradice se tu zachovaly v plné síle – většina místních obyvatel ovládá retorománský jazyk a zdejší děti tam každoročně prvního března vyhánějí zvonci zimu z vesnice během události zvané Chalandamarz. Někdy to tak úplně nezabírá, ale komu to vadí. Hlavně že se ratolesti na nějakou chvíli zabaví. Navíc jde o kratochvíli, za kterou sem rádi jezdí i turisté, kteří si pak pochutnají na nějaké té horké čokoládě, protože 1. března tu obvykle ještě teplo nebývá.
Kouzelné průhledy mezi domy můžete v Guardě nacházet v každém ročním období.
O obyvatelích Guardy se říká, že jsou velmi pohostinní a na svou vesnici jsou náležitě hrdí. Souvisí to i s tím, že se většina z nich aktivně podílí na údržbě a péči o historické prvky této malebné vísky. A ač můžete celou vesničku projít za slabou hodinku a restaurací je tu jako šafránu, mnoho turistů se tu rádo zdrží na celý den a vstřebává zdejší uklidňující atmosféru.
Centrum vesnice Guarda
Mnoho cestovatelů říká, že když se procházejí ulicemi Guardy, tak mají pocit, jako kdyby chodili venkovním muzeem. Jedním z důvodů je i to, že auta turistů zůstávají zaparkována za vesnicí a projíždět ve vozidlech mohou pouze rezidenti. Tzv. sgrafita zdobí omítky naprosté většiny budov a obvykle nechybí ani datace domů či jména těch, kteří budovu postavili. Začíst se a zahledět do mnohých pohádkových výjevů není vůbec složité.
Mimo letní sezónu v uličkách Guardy mnoho lidí nepotkáte.
A malý tip, pokud se rozhodnete pojíst v některé z místních restaurací, zdejší specialitou je domácí jehněčí s gratinovanými bramborami či tamější vyhlášený kozí sýr. S tím nemůžete šlápnout vedle snad nikdy...