Už od založení mu hrozí zánik. Umírající město může spasit i zápis na UNESCO

Založení města, respektive osady, jež ho předcházela, se datuje už do doby Etrusků, kteří se na vrcholu hory usídlili ze strategických důvodů. Civita di Bagnoregio však po celou dobu svojí existence řeší poměrně palčivý problém, kterým jsou propadající se základy. Může za to nestabilní půda složená z jílu a tufu – horniny ze sopečného popela, který se postupem času přeměnil v jednolitou masu.

Už ve středověkých dobách se pro Civitu ujala přezdívka umírající město, uvádí agentura Reuters. Že pitoreskní obec přežila do dnešních dní je podle mnohých zásluha několika málo obyvatel, kteří zde žijí. „Naším mottem je odolnost, protože Civitu založili Etruskové a přežila celé římské období i středověk až do dnešních dní,“ uvedl starosta Luca Profili.

Od dob Etrusků se však ve městečku mnohé změnilo. Včetně rozlohy. Vlivem zemětřesení a sesuvů půdy je dnes Civita pouze 152 metrů dlouhá a 91 metrů široká. „Jde o velmi křehké místo, které čelí geomorfologickým problémům,“ vysvětlil starosta s tím, že aktuálně jedinou přístupovou cestou je dlouhý most.

Ten během druhé světové války strhla německá armáda, která městečko, nacházející se asi 100 kilometrů od Říma, okupovala. Znovu byl postaven až v roce 1965. V roce 2000 se místní rozhodli převzít otěže do vlastních rukou a uchránit svůj domov před přírodními živly. A doposud jim to vycházelo, uvádí Reuters. A to díky speciálním konstrukcím, které skalám zabraňují v dalším kolapsu.

Geolog Luca Constantini vysvětluje, že ke drolení skal dochází hlavně po okrajích. Právě tomu mají speciální konstrukce zabránit. „Během tří tisíciletí tu došlo k erozi, která zmenšila jádro města na jedno náměstí a pár ulic, které ho obklopují,“ uvedl.

K přezdívce umírající město nakonec přispěla i pandemie koronaviru, která značně omezila nejen mezinárodní cestovní ruch, ale i ten domácí. Civita di Bagnoregio se stala městem duchů, protože počet stálých obyvatel se pohybuje jen mezi deseti až čtrnácti v závislosti na ročním období. Pro místní je omezený pohyb navíc značnou překážkou, protože tu nemají obchod, poštu ani lékárnu, a musejí pokaždé sejít po dlouhém mostu a navštívit přilehlá městečka.

Agentura Reuters uvádí, že městečko překvapivě nebylo vždy velkým turistickým lákadlem. To se paradoxně změnilo se zavedením vstupného v roce 2013, kdy o Civitě začala psát různá média. Aktuální poplatek činí pět eur (asi 130 korun) a z vybraných peněz se financují projekty, které umírající město chrání před onou smrtí.

„Ze 40 tisíc turistů v roce 2009 to bylo přes milion v roce 2019. Samozřejmě to přineslo nespočet ekonomických benefitů, nových aktivit či pracovních pozic,“ uvedl Profili.

Ten by také rád viděl městečko s přilehlým údolím na seznamu UNESCO. O zapsání úřady požádaly letos v lednu, na verdikt si ovšem počkají pravděpodobně až do června příštího roku. Zahrnutí na seznam kulturního dědictví by mohlo vést k oslovení dalších potenciálních turistů a pomoci městečku přežít tak dlouho, jak jen to bude možné.