Článek
Kostra plejtváka myšoka je největším symbolem Národního muzea, od roku 2011 ji však nebylo možné vidět, protože instituce procházela rekonstrukcí. Ta byla po osmi letech dokončena a plejtvák se znovu ukázal veřejnosti.
Zatím je kostra zavěšena samostatně, postupně se stane opět součástí stálé expozice. Zavěšena přitom byla po celou dobu rekonstrukce, aby nedošlo k jejímu poškození.
„Po všech odborných posudcích bylo zjištěno, že je velmi komplikované, ne-li nemožné, ji sundat, aniž by se zásadně nepoškodila. Takže bylo rozhodnuto ponechat kostru během rekonstrukce v prostoru muzea,” uvedl náměstek ředitele Národního muzea Michal Stehlík.
„Rekonstrukce začala v roce 2015, takže tři roky během stavebních prací zůstával plejtvák uprostřed budovy. Byl speciálně zabalen, ještě ve speciální konstrukci, hlídali jsme ho z hlediska teploty, klimatu a dalšího, aby se mu, jakožto nejvzácnějšímu exponátu, nic nestalo,“ popsal okolnosti rekonstrukce Stehlík.
Kostra ale stále není zcela zrestaurovaná a zakonzervovaná, proto na ní jsou stále některé ochranné prvky. V létě ji odborníci ošetří, aby nechátrala a vydržela v muzeu co nejdéle bez poškození.
„Dlouhodobě byl problém s tukem v kostech, anebo naopak s vysycháním. Zejména čelisti jsou poměrně popraskané a musí projít nějakou základní konzervátorskou úpravou,“ popsal Stehlík.
Vše bude probíhat za provozu a lidé tak budou moc vidět, jako se takový vzácný exponát restauruje.
Návštěvníky zajímá
Kostra byla poprvé k vidění v listopadu 1888 v domě U Halánků, dnešním Náprstkově muzeu. Do současné budovy Národního muzea byla převezena o čtyři roky později.
Plejtvák je z roku 1885 a má 22,5 metru. Plejtváci myšokové dorůstají až 27 metrů, takže se jedná o jednoho z největších ve sbírkách — váží 4 tuny. Jednalo se o samici, která byla vyvržena na norském pobřeží.
Unikátní exponát do muzea láká mnoho nových i původních návštěvníků. „V paměti lidí a v paměti generací je Národní muzeum hodně spjato s takzvanou ‚velrybou‘, takže rodiny s dětmi nebo ti, kteří plejtváka ještě neviděli, se na něj chodí podívat nebo ho ukázat svým dětem,“ zhodnotil příliv návštěvníků Stehlík.