Turistika na lyžích: Skitouring vás vynese vysoko do hor

Scházíme se u přístřešku Biskupská vyhlídka na okraji lesa nad centrem Špindlerova Mlýna. Je devět hodin, modrá obloha bez mráčku, teplota kolem nuly a na vrstvě staršího sněhu leží několik centimetrů prašanu. Den jako stvořený pro první výlet na „skialpech“. Přichystáme si vypůjčenou výbavu: lyže a stoupací pásy, skialpové boty, hůlky.

Pod dohledem horského vůdce Gaba Adamce, který je naším průvodcem, se přezujeme do bot, na skluznice natáhneme pásy, nasadíme lyže a vyrážíme po Dřevařské cestě na sever směrem ke Kozím hřbetům.

O skitouringu coby volnočasové aktivitě lze hovořit zhruba od konce 19. století. Za zakladatele této aktivity na starém kontinentě jsou považováni dva muži: Němec Wilhelm Ritter von Arlt, který v roce 1894 jako první s lyžemi vystoupal na třítisícovku (rakouský Hoher Sonnblick, 3106 m n. m.) v lyžařské oblasti Rauris, a sir Arthur Conan Doyle, jenž v témže roce absolvoval trasu ze švýcarského Davosu (1560 m n. m.) přes sedlo Furka (2431 m n. m.) do městečka Arosa (1775 m n. m.).

Krátce před začátkem první světové války vyrazili první nadšenci s lyžemi se stoupacími pásy na ikonickou „haute route“ trať z Chamonix do Zermattu. V meziválečném období se začaly budovat první lanovky a ve druhé polovině dvacátého století nastal obrovský rozvoj horských resortů a alpského lyžování, které se — díky pohodlným lanovkám — časem zařadilo mezi vůbec nejrozšířenější sporty.

Skitouring ustoupil do pozadí, resp. věnovali se mu pouze pravověrní horalé. V posledních letech však zažívá boom, ke kterému výrazně přispívají stoupající ceny skipasů, komplikované cestování i uzavření ski areálů v důsledku koronaviru.

Skitouring či skialpinismus se definuje jako pohyb na lyžích ve volném horském terénu kombinující sjezdové a běžecké lyžování. Pokud chodíte v létě rádi po horách, umíte aspoň trochu lyžovat, máte průměrnou fyzičku a respektujete zakázané zóny, můžete si bez obav vypůjčit lyže se stoupacími pásy a vyrazit na výlet.

V takovém případě budete provozovat skitouring, tedy pohodovou „turistiku na lyžích“, která zahrnuje výšlapy a freeride sjezdy ve volné krajině, ideálně v panenském prašanu. Skialpinismus je v zásadě totéž, ale v náročnějším terénu, kde jsou ostřejší výstupy a prudší sjezdy. V každém případě neuškodí projít alespoň základním kurzem bezpečnosti na horách, kde se mj. učí, jak reagovat v případě padající laviny. Pro mnohé nadšence, kteří této aktivitě propadnou, nejde pouze o sport či zábavu, ale spíše o životní styl.

Skitouring se provozuje na lyžích, které jsou vhodné pro chůzi v rovném terénu, stoupání i jízdu z kopce, na cestách i v hlubokém sněhu. V porovnání s běžnými sjezdovkami mají nižší hmotnost, většinou jsou širší a uzpůsobené pro nasazení stoupacích pásů na skluznici.

Pásy, které brání podklouznutí dozadu při chůzi do kopce, avšak zároveň umožňují krátké sklouznutí vpřed, se dříve vyráběly ze zvířecích kůží, dnes jsou převážně kombinací syntetiky a mohéru. Nasazují se přes celou délku lyže tak, že se vzadu uchytí háčkem z nerez oceli do výřezu na patce a vepředu se za poutko přetáhnou přes špičku. Pásy jsou užší než skluznice a nezakrývají hrany.

Bezpečnostní vázání lze přepínat tak, aby při sjezdu byla pata pevně přichycena k lyži, zatímco při stoupání je uvolněná jako na běžkách. Při pádu vázání musí vypnout — stejně jako na sjezdovkách.

Speciální přezkáče mívají oproti sjezdovým méně přezek, jsou měkčí, lehčí a dají se nastavit na mód jízda nebo chůze — pohodlnější chůzi umožňuje kloub s rozsahem pohybu i více než 60°. Dále jsou součástí vybavení teleskopické hůlky, přilba, brýle, případně čelovka a batoh – ideálně s úchyty na připnutí lyží.

Při pohybu je důležité lyžemi klouzat po zemi a nezvedat je, jak neustále opakuje náš průvodce Gabo. Hned během prvních metrů pochopíme, že právě tohle je ze všeho nejdůležitější. Lyže s botami jsou — v porovnání s běžkami — dost těžké. Na každé noze máme zhruba čtyři kilogramy, a kdybychom během našeho výletu, dlouhého 19 kilometrů, pravou i levou nohu zvedli 19 000krát, nazvedáme stěží představitelných 152 tisíc kilogramů.

Od Biskupské vyhlídky (854 m n. m.) vyrážíme lesní cestou po úbočí Kozích hřbetů, trasa stále mírně stoupá a po chvíli se stáčí doprava na východ nad údolí s pramenem Labe. Za ním se otevírají krásné výhledy na pláň kolem Špindlerovy boudy. Když se konečně terén zlomí a přijde krátký úsek z kopce, nadšeně sundáváme pásy a svezeme se aspoň kousek k restauraci Bouda U Bílého Labe. Máme za sebou pět kilometrů a zhruba dvě stě výškových metrů.

Dopřejeme si krátkou zastávku a po zaslouženém pivu Krakonoš vyrážíme dál po mostě přes Bílé Labe a kousek Čertovou strouhou. Pokračujeme ostře doleva a stoupáme lesem do nepříjemného táhlého kopce k Erlebachově boudě a dále až na Špindlerovku. S výmluvou, že se „nebudeme pouštět do žádných větších akcí“, míříme po vrstevnici na severozápad, pak po česko-polské hranici a k Moravské boudě. Tam máme delší zastávku u fantastické svíčkové.

Vydatně posilněni vystoupáme na Petrovku a zamíříme na západ na Ptačí kámen, který je nejvyšším bodem naší trasy (1302 m). Nyní následuje dlouhý sjezd kolem Brádlerovy boudy a Medvědích bud, dále korytem podél silnice k Dívčí lávce a Labským dolem pod Medvědínem až do centra Špindlerova Mlýna.

Na celkem pohodové, bezpečné (a legální!) trase pro začátečníky jsme v průběhu šesti hodin překonali necelých šest set výškových metrů a zavítali přitom do míst, která návštěvníci Krkonoš se sjezdovými lyžemi a snowboardy nikdy nepoznají.