Turisté jsou požehnáním i prokletím

V roce 1998 začali někteří italští odborníci na životní prostředí upozorňovat na to, že Benátky začínají být ohrožovány přílivem návštěvníků. Těch tam tehdy přijíždělo na 25 000 denně. Loni v létě do města, které má 50 000 stálých obyvatel, denně přijíždělo více než 70 000 návštěvníků. Jejich množství nestačí pojmout ulice v centru města, veřejná doprava, nestíhají úklidové služby, na prohlídku nejvýznamnějších pamětihodností se stojí dlouhé fronty.

Mění se ale i samotné Benátky a život v nich. Dnes už skoro nikdo nepamatuje časy, kdy obyvatelé vynášeli v létě stoly a židle ze svých obydlí na ulici, kde se odbývala podstatná část veřejného a sousedského života. Dnes je to tak, že jakmile se kdekoliv v přízemí uvolní prostor, vznikne tam obchod se suvenýry, kavárna nebo rychlé občerstvení. Místní obyvatelé nemají kde nakupovat, a pokud někde nějaký obchod zůstal, jsou v něm ceny, které si místní nemohou dlouhodobě dovolit. Benátčané byli vytěsněni do horních pater domů a uvězněni v nich.

Přímořské městečko Polignano a Mare se nachází v italské Apulii, jižně od Bari. Tamní radnice už nevěděla kudy kam, a tak nechala loni nainstalovat do ulic, vedoucích do historického centra, turnikety. Ty by měly fungovat v hlavní turistické sezoně a pouštět dovnitř jen ty, kteří zaplatí pět eur. Radnice si slibovala, že počet návštěvníků klesne a místní si budou moci vydechnout.

Proti tomuto opatření, které testovaly i Benátky a promýšlela další turisticky přitažlivá místa, rozhodně protestují občanské iniciativy, kteří tvrdí, že je nepřípustné jakkoli omezovat veřejný prostor. Nezřídka za nimi stojí profesní spolky hospodských, zmrzlinářů, stánkařů. Pro ty je mezi množstvím návštěvníků a výší jejich zisků přímá úměra.

V roce 2014 navštívilo Itálii 49 milionů zahraničních návštěvníků. Loni jich bylo 57 milionů a negativním dopadům tohoto jevu se proto brání i další místa a města.

V Římě výrazně omezili prodej a konzumaci alkoholu ve večerních hodinách, zakázali svačit na místech, jako jsou Španělské schody, drastické pokuty jsou za koupání v římských kašnách, v čemž si libují zejména mladí opilí Britové. Tvrdá opatření míří i „do vlastních řad“. Kdo bude přistižen v kostýmu římského legionáře, může dostat pokutu až 400 eur. Podle římské radnice tito lidé, kteří se s turisty fotí za peníze, návštěvníky obtěžují a okrádají.

Jihošpanělská Granada, kterou zejména kvůli jejímu maurskému dědictví v létě navštíví 27 000 lidí denně, zavedla již před léty systém rezervací na prohlídku tamního architektonického klenotu paláců a zahrad Alhambra. Autobusy s návštěvníky přijíždějí na předem stanovenou hodinu, čekací doby se snížily.

Přesto je pro mnoho místních obyvatel návštěvníků stále ještě příliš mnoho. Po prohlídce Alhambry se rozlijí do tamní „maurské“ čtvrti Albaicín a na Sacromonte, v jejichž uličkách není celé dny k hnutí. Návštěvníci často vstupují do soukromých obydlí, která mají za skanzen nebo veřejně přístupné budovy. Místním vadí i sezonní ceny, které náklady na živobytí ve městě výrazně zvedají.

V ulicích Albaicínu se v poslední době objevují graffiti v angličtině, která turistům sdělují, že nejsou vítáni. Podobné je to i v nejnavštěvovanějším španělském městě Barceloně. Tam kromě demonstrací proti množství návštěvníků došlo i k poškození turistických autobusů, k prořezání jejich pneumatik. Přitažlivosti Barcelony využívají také kapsáři, zloději a lumpové všeho druhu především z Balkánu a ze severní Afriky.

Problémům s přílišným množstvím návštěvníků čelí i chorvatský Dubrovník. Také tam chystají systém rezervací, který by počet návštěvníků města uvnitř hradeb omezil v sezoně na 4000 denně (z dnešních 10 000). Stalo se tak poté, co městu z UNESCO pohrozili, že by mohlo být pro ztrátu autenticity vyškrtnuto z prestižního seznamu.

Když před deseti lety spustila amsterdamská radnice nákladnou kampaň, která město propagovala jako místo večírků a nekonečné zábavy, netušila, jaký úspěch bude mít. Teď investuje další prostředky, aby následky úspěšné propagace ztlumila.

Jako hlavní problém jsou uváděni podobně jako v Římě mladí Britové, kteří se do Amsterdamu jezdí loučit se svobodou. Po nekonečných pitkách se město probouzí s poničeným mobiliářem a znečištěnými ulicemi i kanály, píše místní tisk.

Recept na zlepšení tohoto stavu Amsterdam hledá v zákazu tzv. pivních kol, vyloučení segwayů z některých ulic, omezení prodeje alkoholu, zákazu večírků na výletních člunech v centru města a ve zvýšení turistických poplatků.

Nejsou to jen města nebo jejich části, které se potýkají s přílišným množstvím turistů. Obyvatelé španělského ostrova Mallorca jsou znepokojeni jak množstvím turistů, kteří každé léto jejich domov zaplavují, tak zejména prudkým růstem cen v poslední době. Poukazují na to, že nejen ceny stavebních pozemků a nemovitostí, ale i nájemné roste tak razantně, že si místní lidé nové bydlení nemohou dovolit.

Navíc většina hotelových a turistických komplexů přešla na tu či onu formu systému all inclusive, čímž z velké části připravila o obživu místní restaurace, kavárny a bary. Domácích ubývá, turisté mají vše předplaceno ve svém hotelu, a tak se mění nejen demografická struktura ostrova, ale i tradiční způsob života.

Podle Světové rady pro cestování a turismus (WTTC) je městský turismus nejrychleji rostoucím odvětvím cestovního ruchu. Loni meziročně vzrostl o celou pětinu, zatímco tzv. plážový turismus „pouze“ o sedm procent. Pokuty, zákazy ani zvyšování cen příliš nezabírají a je zřejmé, že oblibou postižená místa budou muset hledat účinnější řešení.

Britský list The Independent si všímá změn v cestovacích návycích ostrovanů. V minulém století cestovali všeobecně méně. Když jednou za rok vyjeli „na kontinent“ nebo ještě někam dál, byla to týdenní nebo desetidenní výprava.

Poté, co se rozmohly nízkonákladové letecké společnosti a ceny letenek dramaticky poklesly, vyrazili do světa i Britové. Od roku 1996 do roku 2016 stoupl počet výjezdů z Británie do zahraničí o 68 procent, přičemž převažují krátké výlety. „Letenka do francouzského Nice často vyjde levněji než cesta vlakem z Londýna do Newcastlu,“ píše The Independent. „Přibylo možností a s tím roste i chuť cestovat, ale dovolená zůstává stále stejně krátká. Zejména mladí lidé to řeší víkendovými výlety po Evropě.“

Británie je možná nejvýraznějším příkladem, ale podobné je to i v dalších evropských zemích. WTTC poukazuje i na další jevy, které působí v některých místech nepřiměřené návaly návštěvníků. „Spousta lidí mluví o tom, že cestování je pro ně hledáním autentických zážitků, objevováním nového. Nakonec se ale všichni potkáváme na stejných místech, kde už dávno není nic nového ani autentického,“ píše se v loňské zprávě WTTC.

Podle ní 70 procent turistických cest směřuje do asi pěti desítek zemí světa. Pro některé z nich je jejich obliba prokletím, zatímco pro 150 zbývajících by zahraniční turisté byli požehnáním.

Dalším problémem je sezonní charakter mnoha turistických cest. Zatímco problémy Amsterdamu, Stockholmu nebo Varšavy jsou víceméně celoroční, Benátky, Granada a Mallorca strádají hlavně v létě, kdy do Středomoří míří bezmála celý zbytek Evropy. To je třeba případ již zmíněného Dubrovníku. V letních měsících projde ulicemi starého města 10 000 lidí denně, zatímco loni jich za celý listopad napočítali méně než 30 000.