Tipy na výlety po islandských krásách: ledovcích, gejzírech a vodopádech

Největší volnost dává cestovatelům návštěva Islandu po vlastní ose, přičemž výhody i úskalí byly popsány v předchozím článku. [celá zpráva]

Pokud se na ostrov vydáte z kontinentální Evropy, přistanete v ospalém městečku Seyðisfjörður. Prvním cílem putování může být ledovcové jezero Jökulsárlón, nacházející se bezprostředně u jižního pobřeží.

Kry uvolňované z ledovce jsou řekou unášeny do moře, kde z nich příboj na plážích vytváří abstraktní ledové skulptury.

O něco západněji se po okružní silnici číslo 1 dostanete k národnímu parku Skaftafell. Odtud lze vystoupat na travnaté náhorní plošiny, z nichž je v případě příhodného počasí rozhled na divoké pobřeží i na okolní ledovcové řeky. Z mnoha místních vodopádů je patrně nejznámější varhanovitý Svartifoss.

Máte-li zájem připomenout si loňské erupce vulkánu Eyjafjallajökull, lze z blízkého kempu podniknout celodenní trek bezprostředně kolem sopky do oblasti Þórsmörk.

Terén již bude zcela jistě přívětivější nežli před rokem, kdy se příroda pod vrstvami sopečného prachu a popelu jen velmi zvolna znovu probouzela k životu.

Za zdolání několikasetmetrového převýšení budete odměněni (za předpokladu příznivého počasí) nesčetnými výhledy na nehostinnou krajinu i divokou oblast Þórsmörk.

Cestu autobusem zpět do kempu lze přerušit zastávkou u dalšího z mnoha vodopádů – Seljandafoss, mezi jehož zvláštnosti patří možnost projít se za padající masou vody.

Mezi dostupné cíle islandského vnitrozemí patří údolí Haukadalur, v němž se nachází řada gejzírů, včetně jejich „praotce“ Geysiru, který dal všem ostatním jméno.

Odtud je možné se přesunout ke kaskádovitému vodopádu Gullfoss na řece Hvítá, vysokému Háifossu a následně třeba do Duhových hor.

Tato cesta již vyžaduje automobil s pohonem všech kol, který je schopný zdolávat brody. Turistickým centrem celé oblasti je kemp v Landmannalaugaru. Přestože je zdejší počasí velmi proměnlivé, jistotu skýtá místní přírodní termální koupaliště.

Z Landmannalaugaru lze podniknout celou řadu více či méně dlouhých a náročných treků po okolních kopcích, které skutečně hýří barvami. V oblasti jsou rovněž pozorovatelné četné geotermální jevy.

Nechcete-li se vracet stejnou cestou, lze z Landmannalaugaru pokračovat po silnici F208 směrem k jihu. Cesta vede prakticky pustou oblastí s řadou brodů a nabízí řidičský i vizuální zážitek.

Netoužíte-li po civilizaci Reykjavíku, lze zamířit do oblasti severních fjordů. Poslední větší aglomerací při cestě na sever je Borgarnes s řadou výtečných restaurací.

Na západní výspě Evropy, kterou je Látrabjarg, se vedle silného větru setkáte i s množstvím papuchalků. Vedle nich stojí za zhlédnutí i blízký vodopád Dynjandi alias Fjallfoss.

Cestou zpět na východ lze z okružní silnice číslo 1 odbočit za nejvodnatějším vodopádem starého kontinentu, kterým je Dettifoss, nedaleko oblasti Mývatn. Ta je vedle stejnojmenného jezera v průvodcích popisována i jako sídelní oblast komárů, kteří se mají vyskytovat kolem zmíněné vodní plochy (na základě vlastní zkušenosti nemůže autor potvrdit).

Za návštěvu stojí i geotermální oblast v okolí vulkánu Krafla. Zde je možné se přesvědčit, jak Islanďané využívají geotermální energie.

Pomyslnou tečkou před návratem zpět do Seyðisfjörðuru může být návštěva dalšího vulkánu – Askja. Cesta do vnitrozemí opět předpokládá připravenost vozu i posádky, neboť zdejší silnice připomínají cesty v našem slova smyslu pouze velmi vzdáleně.

Na samotný konec lze cestou zpět do civilizace odbočit k ledovcové jeskyni Kverkfjöll, kterou pod tajícím ledem vyhloubily termální prameny.