Tataři děsili moravský lid uřezanýma ušima. Dnes je z nich vyhledávaná pochoutka

Štramberk, který leží pod Beskydy na dohled Kopřivnici, připomíná tradiční turistické středisko, jaké známe z našich hor či jiných proslulých míst. Malé úzké uličky s roubenými domky, doplněné precizně upravenými zahradami. Suvenýry, obchůdky, občerstvení, zmrzlina i restaurace a hlavně výrobci a prodejci Štramberských uší jsou neodmyslitelnou součástí města.

Tomu všemu dominuje hrad Štramberk a gotická věž Trúba. Ještě než se však vypravíme na malý kopec s hradem, zamíříme do domu, který tak úplně součástí turistických středisek nebývá. Je to expozice plazů, kde si za drobný poplatek můžete prohlédnou hady, želvy, různé ještěry, ale i pavouky a malé opičky. Výstava je hned u cesty na hrad a mají tam i mnoho upomínkových předmětů.

Pokud vás nic nesežere ani neotráví, vyběhněte schody na Štramberk, který byl postaven ve 14. století, avšak není tak úplně jasné kým. Uvažuje se nad tím, že král Jan Lucemburský nařídil některému ze šlechticů, aby hrad postavil k ochraně Moravské brány a důležité stezky. Jiná literatura jmenuje jako zakladatele pány z Kravař. Jako jeden z majitelů je v druhé polovině 14. století uváděn také bratr císaře Karla IV. markrabě Jan Jindřich.

Majitelů se následně vystřídalo několik včetně jezuitů, šlechtických nadací nebo Klubu českých turistů. Nyní hrad patří městu. Pod věží se nacházejí hned dvě útulny, které zprovoznil Klub českých turistů na začátku 20. století. V chatě Dr. Hrstky je restaurace a v Jaroňkově útulně je pokladna a posezení.

Z hradu se dochovala v téměř původní podobě věž, dále hradby a opevnění. V prostorách původního paláce je nyní Hrstkova chata a zahrádka. Štramberk měl kdysi dvě brány, honosnější vybavená příkopem a mostem vedle od cesty z Příbora. Obě cesty jsou dnes přístupné a náznaky bran patrné.

Nejvyhledávanější je ale určitě věž neboli Trúba, na kterou si můžete vyšlápnout několik desítek schodů po zaplacení 40 korun. Nepochybně to stojí za to, protože z věže je úchvatný pohled do krajiny. Dřevěný ochoz s okny bravurně napodobuje středověkou podobu věže, a tak je lehké si představit, jaké to měli tehdejší rytíři ve službě. Viděli na všechny strany a měli dokonalý přehled o veškerém dění.

Než se vypravíme na okružní cestu kolem Štramberku, je třeba si říct asi nejdůležitější legendu, která se váže ke zdejšímu kraji. Báje vypraví o vzniku Štramberských uší a vznikla po vpádu Tatarů na Moravu ve 13. století. Vojáci měli tábor nedaleko kopce Kotouč a místní se rozhodli, že na ně vypustí přeplněné rybníky. Když voda opadla a Tataři utekli, našli obyvatelé vaky s osolenýma lidskýma ušima, které utínali svým nepřátelům a posílali vůdci kmene.

Od roku 2007 má Česká republika od EU ochranu zeměpisného označení perníkové pochoutky Štramberské uši. Štramberk se tak stal prvním místem u nás, které tuto ochranu dostalo.

O své uši už se ale ve Štramberku bát nemusíme, a proto vyrážíme po modré severovýchodní branou na rozhlednu Bílá hora. Po necelých dvou kilometrech a 136 schodech opět koukáme do krajiny podbeskydska. Tentokrát je výhled ještě o něco lepší, protože vidíme větší část Beskyd v čele s Javorníkem a Lysou Horou. Nebo také kopřivnickou Tatru.

Zpět nás vede naučná stezka po zbytcích důmyslného systému kamenitých teras, které zde postavili zemědělci, protože půda na svazích je chudá a neudrží vodu. Terasy tomu zabránily a půda se dala lépe obdělávat. Po cestě jdeme kolem Přírodní památky Kamenárka, což je bývalý lom, v němž byly nalezeny stovky druhů zkamenělin z druhohor. Hned vedle v dalším lomu je pak botanická zahrada s místními společenstvy rostlin.

Naproti přes cestu je významná jeskyně Šipka ve stejnojmenné Národní přírodní památce, kde v 19. století profesor na novojičínském gymnáziu Karel Jaroslav Maška našel čelist neandrtálského dítěte ve věku okolo deseti let. Za prohlídku stojí rovněž kostel sv. Kateřiny ze 14. století u silnice na obec Rybí. Kostel má původní gotický vítězný oblouk, okno s kružbami a lomený portál bočního vchodu.

Historickým památkám ale ani teď není konec. Kdo má chuť, může se vrátit na modrou značku směrem do Kopřivnice a následně na žlutou. Důvod je prostý – na kopci nad koupalištěm je zřícenina hradu Šostýn ze 13. století.

Ze Šostýnu toho zbylo ještě poměrně hodně. Základ bergfritu, obranné věže, suterén a obvodové zdi paláce, další zdivo a terénní úpravy nebo třeba zrekonstruovaný gotický portál. Nejméně jedna místnost byla vytápěna kamny a nalezeny zde byly také ozdobné dlaždice, z čehož odborníci usuzují, že v paláci byl rytířský sál.

Téměř kuriozitou je rybník u hradu, sloužil nejen pro chov ryb, ale rovněž jako ochrana stavení z nejohroženější strany. Pokud byste pokračovali po žluté, dojdete na rozcestí čarodějnic. Kdysi tato křižovatka pěti lesních cest údajně sloužila jednou ročně čarodějnicím pro jejich tance a zpěvy, po nichž nabraly sílu do dalšího roku.

V okolí Šostýnu je Bezručova rozhledna, skalní vyhlídka Raškův kámen nebo na protějším kopci vyhlídka Červený kámen, pod níž je lyžařský areál. A pokud ani to nestačí, tak v centru Kopřivnice si přijde na své opravdu každý.

Výlet najdete na Mapy.cz. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní.