Článek
Ostrov North Brother leží nedaleko Hell Gate, mezi zrádnou East River, Bronxem a Rickerovým ostrovem. Celý byl uzavřen roku 1963, nyní je labyrintem rozpadajících se ruin. Volně přístupný je jen ptákům. Okolí totiž hlídá ozbrojená pobřežní stráž, která zajišťuje, že se do karanténní zóny nikdo nedostane.
North Brother byl prvním karanténním střediskem, jež se otevřelo roku 1885. Dříve zde bývala nemocnice a drogové rehabilitační centrum, nyní se areál pomalu stává spíše pralesem.
Kovové spirálovité schodiště se šplhá skrz rozpadající se podlahu v nemocnici.
Hlavní schodiště poseté kusy zdí, které se pomalu drolí na prach, dává tušit, že je budova už více jak 50 let opuštěná, stejně jako celý ostrov. Těžko lze uvěřit, že chodby a opuštěné haly byly domovem stovek pacientů, a také že tu místo řad stromů bývaly rušné ulice.
Úřady výjimečně otevírají ostrov nadšeným expertům. Nejaktuálnější snímky ponurého místa vytvořil místní historik a fotograf Ian Ference, který získal přístup do areálu. Podařilo se mu také poskládat střípky pozapomenuté historie.
"Zdravotnické zařízení bylo založeno jako násilný karanténní tábor pro lidi trpící infekčními nemocemi, například žlutou zimnicí nebo břišním tyfem. Žilo zde také šest lidí s leprou, které drželi v dřevěných chatrčích," vysvětlil Daily Mailu Ian Ference.
Historie ostrova
V 19. a 20. století vznikaly problémy s infekčními chorobami především kvůli velkému přísunu přistěhovalců. Před nástupem na North Brother mohly nemocné zachránit pouze peníze, bohatí se mohli léčit na soukromých klinikách.
Podmínky na North Brotheru byly primitivní, přeplněné pavilóny, stany a chalupy, jež byly rozmístěny okolo nemocnice. Úmrtnost pacientů byla dost vysoká. Navíc, když bylo špatné počasí, nedostal se k ostrovu trajekt a obyvatelé se rázem ocitli bez potravy.
Z fotografií a vide asi lze snadno představit, jaké to bylo místo nepopsatelného utrpení.
Počátkem 20. století se úřady pokusily ostrov vyčistit a vystavět nové budovy s lepší zdravotnickou péčí. V roce 1942 se ostrov uzavřel, měli tam být umístěni veteráni z 2. světové války. Ale od tohoto projektu se také upustilo.
V roce 1952 přišla finální transformace - experimentální program na léčení drogově závislých. Když se tento projekt také nezdařil, byl zanechán ostrov vlastnímu osudu.
Tyfová Mary
Mary Mallonová byla nejskandálnějším pacientem na ostrově North Brother, strávila tu třicet let svého života. Ačkoliv se cítila zdravě, byla nositelkou viru tyfu - říká se, že nakazila 43 lidí infekcí, z toho tři zemřeli.
Tyfová Mary emigrovala do Spojených států amerických v roce 1884 a pracovala jako kuchařka od roku 1900 do roku 1907.
Byla jako první označena za nositele viru vědeckým výzkumníkem Georgem Soperem, který došel k závěru, že je zodpovědná za šíření infekce v místě, kde žila a pracovala.
Poté, co Soper veřejně publikoval své poznatky, zasáhlo vedení města a Mary byla násilně uvězněna na ostrově North Brother od roku 1909 do 1910.
Roky bojovala za své propuštění v domnění, že ji úřady neprávem pronásledovaly.
Nakonec byla propuštěna s podmínkou, že přestane pracovat jako kuchařka.
Mary si rychle změnila jméno a odjela, čímž ale porušila podmínku, v roce 1915 tak byla dopravena zpět na ostrov. Žila tam ve vlastním domku až do své smrti roku 1938. Při její pitvě našli lékaři živé kultury tyfu.
