Šumava se probouzí ze zimního spánku. Prohlédněte si ta nejkrásnější místa

Velké množství těch nejzajímavějších atrakcí se nachází poměrně blízko od obce Kvilda vyhlášené tím, že je tam v zimních měsících opravdová zima. Je vhodné počítat s tím, že na mnoho míst se autem jezdit nesmí, a tak vám kolo či elektrokolo může pomoci s tím, abyste stihli vidět více míst za kratší čas. Budete-li pobývat v Prachaticích, kde jsou ubytovací možnosti přece jen pestřejší bude auto jako „přibližovadlo” nezbytné.

Pokud nejste pravidelnými hosty Šumavy, je jednou z takřka povinných zastávek pramen řeky Vltavy. Jde o symbolický pramen, kam lidé s oblibou vhazují mince pro štěstí. Voda je na toto poměrně fotogenické místo dopravována potrubím. Pramenů Vltavy je totiž ve skutečností více a nacházejí se rozesety na jednom ze svahů Černé hory. U symbolického pramene se potkávají jak cyklisté, tak i rodiny s malými dětmi, protože je cesta sama o sobě velmi snadná.

Právě v okolí symbolického pramene si velmi dobře uvědomí, jak velké škody na našich lesích napáchal nejen orkán Kyrill v roce 2007, ale i následná kůrovcová kalamita. Z těchto dvou pohrom se oblast nevzpamatovala dodnes. Příroda sice ukazuje, že si umí sama pomoci, nicméně chce to čas a rozsah obou katastrof byl na české poměry přece jen obrovský.

Kdykoliv vám zbyde v programu třeba jen hodinová skulinka, vyražte se podívat na Klášterecký viadukt. Osada Klášterec se nachází co by kamenem dohodil od Vimperka a osloví trochu více zejména mužské výletníky. Místo, kde se samotný viadukt nachází, je neskutečně malebné a vyfotit jeho špatnou fotku je tak trochu umění.

Viadukt, sestávající se ze čtyř oblouků, překlenuje Arnoštský potok. Vlaky se po něm začaly prohánět už na samotném počátku 20. století a nutno podotknout, že okolní krajina si nezadá s tím, co mohou sledovat turisté prohánějící se po ikonických železničních tratích ve Švýcarsku. Na podzim pak toto místo, které je tak trochu stranou od všeho, zbožňují také místní houbaři.

Než se dostaneme do světa slatí a rašelinišť, stojí za to probrat gastronomickou situaci na Šumavě. Cynik by řekl, že městskému dítku v kraji zapláčou chuťové buňky a vesnickému peněženka. Ceny jsou totiž ve velkém množství stravovacích zařízení uzpůsobeny německým hostům a kvalita či servis často pokulhávají. Některé restaurace jako by věděly, že jsou na dobrých místech, a nemusí se v nevalné konkurenci ani nikterak moc snažit, aby se uživily. Najt restauraci servírující místní pokrmy je těžší, než by se mohlo zdát. I přes výše uvedené existují čestné výjimky v podobě podniků, které své soky převyšují o hlavu a ještě kus navíc.

Jednou z nich je třeba vimperská výletní restaurace Vodník, která se nebojí vyjma osvědčených klasik servírovat také čerstvé lokální ryby či v sezóně také pokrmy z hub, včetně chutné smaženice. Jakýmsi gastronomickým přeludem je Divoké Bistro Úbislav, kde vaří zkušený francouzský kuchař Cyril Sauvage. Na výběr je jen pár čerstvě připravených jídel a atmosféra je vskutku působivá. Servírovat foie gras v prostředí kempu u chatové osady, to je úlet na druhou. A do třetice zmiňme prachatickou indickou restauraci Tandoor. Lokální sice není ani trochu, ale pokud oželíte českou kuchyni, dostane se vám voňavých indických pochoutek za hodně dostupný peníz.

Pokud se rozhodnete právě z Prachatic udělat svůj výchozí bod, můžete si objevování okolí poněkud zjednodušit. Bed Prachatice totiž nabízí ubytovaným hostům zapůjčení elektrokola zdarma, což ocení nejen starší či línější turisté. Cyklotras je v okolí několik, a tak není problém se zabavit na nejeden den. Doporučit se dá určitě i vyhlídková věž Kostela sv. Jakuba Většího, avšak ta je bohužel otevřena jen v hlavní sezóně od června do září.

Když už jsme v tom hlavním letním období, tak i známé Soumarské rašeliniště lze navštívit až od června, své brány pak zavírá v říjnu. Zima a jaro jsou tam pro turisty zapovězené kvůli tomu, že jde o místo výskytu ohroženého tetřívka obecného. Více než kilometrová stezka skrz rašeliniště, která má rozlohu 85 metrů vás dovede až k vyhlídkové věži, která vám umožní se trochu lépe porozhlédnout do okolní krajiny.

Žádná návštěva Šumavy ale není kompletní bez návštěvy nějaké ze slatí. Asi nejpopulárnějšími jsou Chalupská slať a Jezerní slať. Chalupská slať u Borových Lad obklopená břízami a smrky hraje zejména na podzim všemi barvami, ale její návštěvy nebudete litovat ani v létě. Slať můžete navštívit díky krátké naučné stezce. Jezerní slať ležící u Horské Kvildy. Právě v této přísně chráněné oblasti se každoročně rtuť teploměrů dostává do těch nejnižších míst. Nejlepšího výhledu se vám dostane z přilehlé rozhledny stojící malý kousek od parkoviště.

A samozřejmě, pokud se vám dostane času a sil, Šumava má přírodních lákadel daleko více. Jen na návštěvu přírodní rezervace Boubínský prales byste si ale museli vyčlenit alespoň půlden. A když vám zbyde alespoň hodinka času, zajeďte se podívat na ruiny hradu Helfenburk, stojí to rozhodně za to.