Sloni v Thajsku - pomocníci, umělci i atrakce pro turisty

Vždyť slon se v zajetí dožívá okolo 70 let, často tedy se svým lidským druhem prožije celý život. Chobotnatci navíc oplývají vysokou inteligencí a fenomenální pamětí, Thajci je tedy většinou považují za rovnocenného partnera, ne jen za pracovní sílu.

Vztah člověka a slona se v Thajsku vyvíjel po staletí. Kromě praktického života toto zvíře mělo a má hluboký význam pro náboženský a duchovní život obyvatel jihovýchodní Asie.

Klíčový význam mají sloni pro vyznavače buddhismu, kterých je v Thajsku přes 90 procent. Legenda vypráví, že Buddhově matce, královně Máje, se před početím jejího syna zdál prapodivný sen – do pravého boku vstoupil bílý slon. Královští věštci to vyložili jako znamení, že Mája porodí výjimečného člověka. To se i potvrdilo.

Možná i kvůli této legendě je postavení velmi vzácného bílého slona – albína – v Thajsku výjimečné. Jsou považováni za posvátné. Každý, kdo takové zvíře objeví, je uveden ke králi.

Současný panovník Rama IX. chová takových zvířat deset, což je nebývale vysoký počet, který králi jistě velmi lichotí. Tradice totiž praví, že čím více má panovník ve svém vlastnictví bílých slonů, tím vyšší jsou jeho kvality a tím větší čeká zemi prosperita a blahobyt.

Totéž se ne vždy dalo říct o šťastlivci, kterému král z nějakého důvodu bílého slona daroval. Posvátné zvíře nesmí být nikdy využito k práci, to však nic nemění na jeho spotřebě. Běžný slon denně sežere okolo 250 kg rostlinné potravy.

Vedle významné pocty tak panovníkův dar znamenal nezanedbatelné materiální starosti. Dodnes se výraz „bílý slon“ používá pro něco, čeho se majitel nemůže vzdát, přestože náklady převyšují užitečnost této věci.

Bílý slon byl dokonce mezi lety 1855 a 1916 ústředním motivem na vlajce Siamu, pozdějšího Thajska. Od středověku až do francouzskosiamské války v roce 1893 tvořili sloni významnou složku thajské armády. V někdejším královském městě Ayutthaya se dodnes zachovalo cvičiště slonů z 16. století, vedle kterého válečnou úlohu chobotnatců připomíná monumentální bronzový památník.

Ten také v reálné velikosti zobrazuje obvyklé uskupení, ve kterém válečníci se slonem vyráželi do bitvy. Zvířeti sedí za krkem jeho vodič – mahout. V nosítkách na hřbetě slona býval usazen bojovník, většinou šlechtic. Na zadní části slona se ještě vezl strážce, který měl za úkol hlídat bezpečnost chobotnatce. Další čtyři muži střežili ze země končetiny chobotnatce. Každý z nich šel podél jedné nohy zvířete a nesměli dopustit jejich poranění.

Známá, ale nepravdivá je legenda, podle níž měl na počátku americké občanské války roku 1861 nabídnout siamský král Rama IV. americkému prezidentu Abrahamovi Lincolnovi stádo válečných slonů, aby Unii pomohli vyhrát občanskou válku proti konfederaci.

Rama IV. ve skutečnosti Američanům nabídl „několik párů mladých sloních samic a samců“. Ti by se podle něj mohli rozmnožit v amerických lesích a pak pomáhat s taháním nákladu. Lincoln tehdy nabídku zdvořile odmítl s tím, že by zvířata podle něj v tamním chladném podnebí nepřežila.

Podobnou nabídku téhož thajského panovníka naopak využil francouzský císař Napoleon III., který pro pár slonů okamžitě vyslal loď. Chobotnatce pak umístil do pařížské zoo.

Životní cyklus slonů se velmi podobá tomu lidskému. Po narození slůně zůstává nejméně tři roky s matkou (těm také zákon garantuje pětiletou „mateřskou dovolenou“, během níž jsou samice zcela osvobozeny od práce). Někdy po třetím roce života mláděte přebírají péči lidé. V tomto věku je také slůněti přidělen jeho mahout.

Cvičitel, ošetřovatel i voditel v jedné osobě se zvířetem ve většině případů stráví celý život. Výcvik je pozvolný, ale už ve 13 letech zvíře zvládá na 40 i velmi složitých příkazů. Ve dvaceti letech je pak připraveno k práci. Jeho produktivní věk trvá, pokud to zdraví dovolí, do 55–60 let, kdy slon podle zákona odchází do důchodu. Na odpočinku pak může žít ještě dalších 20 let. Pokud mahoutovi jeho svěřenec uhyne, dalšího už nepřijme.

Ačkoliv je mezi cvičitelem a jeho slonem silné dlouholeté pouto, jeho chování ke zvířeti se může neznalému pozorovateli zdát hrubé. Místo pohlazení se chobotnatec dočká spíše rázného poplácání.

Vysvětlení je prosté. Kvůli tlusté kůži slon prosté pohlazení jednoduše necítí.

Dříve byli sloni využíváni především na těžké práce na stavbách a v zemědělství, průměrný chobotnatec dokáže zvednout až 400kilogramový náklad, táhnout pak zvládne až 1,5 tuny.

Před dvaceti lety ale zákon značně omezil těžbu dřeva, zvířata navíc často nahrazují stroje, a i když jsou v těžko dostupných oblastech jejich služby stále nenahraditelné, spousta chobotnatců se ocitla bez práce. Velmi důležitá byla a stále je role slonů v dopravě. Do doby, než se objevila železnice a automobily, představovali v Thajsku nejúčinnější způsob transportu.

Dnes se uplatňují hlavně v cestovním ruchu. Nejčastěji na svém hřbetě vozí turisty, pro něž taková projížďka bývá nezapomenutelným zážitkem.

Slavné jsou vyhlídkové jízdy již zmíněným bývalým královským městem Ayutthaya, kde se turista z třímetrové výšky může kochat majestátními chrámy a paláci, které se v někdejší metropoli dochovaly.

Kromě toho se sloni projevují i jako zruční umělci. Malují obrazy, za něž by se nemuseli stydět mnozí lidští malíři. Tito největší pozemští savci uchopí do chobotu namočený štětec a jemnými pohyby nanášejí na bílou čtvrtku elegantní tahy. Před užaslými diváky tak vznikají obrazy rostlin, stromů i zvířat.

Jak v britském deníku The Daily Mail vysvětlil zoolog Desmond Morris, nejde úplně tak o projev uměleckého ducha zvířete, jako spíš o důkaz dokonalé spolupráce slona s jeho mahoutem. Ten naznačuje tahy chobotnatci na ucho, zvíře je pak štětcem přenáší na papír. Sloni tak sice přímo nevyvíjejí kreativitu, ale na druhou stranu dokazují svou vysokou inteligenci. Na chytrost svých svěřenců jsou jejich chovatelé také náležitě hrdí.

V Thajsku existuje řada chovatelských center, která tato zvířata chovají a cvičí. Lze tam vidět slony, kteří kromě malování dokážou tancovat na hudbu, hrát spolu fotbal nebo předvádět dokonale vypilované cirkusové kousky. Není tedy divu, že právě „seznámení'“ se slony patří k těm nejsilnějším zážitkům, které si evropský turista z Thajska přiveze.