Salcburk dokáže překvapit nejen italským šarmem

Výjimečnosti místa si byl vědom i Johann Michael Sattler, který v roce 1829 vytvořil až do detailů věrný obraz tehdejšího centra i okolí. Aby své město zpropagoval, naložil panoramatický obraz na povoz a deset let s ním putoval — i s celou rodinou — od města k městu Evropou a lákal lidi, aby se přijeli do Salcburku podívat. Stal se tak průkopníkem cestovního ruchu v tomto kraji. Po zrestaurování je dnes obraz vystaven v muzeu v centru starého města.

Za svůj hospodářský rozmach vděčí Salcburk soli. Nezávislí katoličtí knížecí arcibiskupové, kteří vládli městu od 7. století, dokázali těžbu bílého zlata patřičně využít a mohli si dovolit povolat ty nejlepší italské architekty a pověřit je výstavbou církevních i světských staveb. Díky své šikovné politice si dokázali udržet svou nezávislost až do 19. století. S jejich počiny se tak můžeme potkat na každém kroku.

Zámek Mirabell nechal za hradbami města vybudovat v roce 1606 knížecí arcibiskup Wolf Dietrich von Raitenau. Se svou milenkou Salome Alt měl spoustu dětí, a tak jim pořídil zámek Altenau. Jeho následovník Markus Sitticus von Hohenems ho pak přejmenoval na Mirabell; italsky znamená mirabile obdivuhodný a bella krásná.

Když zámek později přestavěl do barokní podoby Johann Lukas von Hildebrandt, vznikl uvnitř krásný mramorový sál, v němž o pár let později hrál i malý Mozart. Dnes se v něm konají nejen koncerty, ale i svatby a v zámku sídlí radnice.

Obdiv však zaslouží také stejnojmenná zahrada, která každoročně překvapí jinými květinami. Letos na jaře se „oblékla“ převážně do modré a žluté. Záhony růží teprve na tu pravou chvíli rozkvětu čekají.

Když přejdeme řeku, ocitneme se v historickém centru, které patří ke světovému kulturnímu dědictví UNESCO. Křivolaké, úzké uličky a malá náměstí s kavárnami a všudypřítomný Mozart.

V domě Getreidegasse číslo 9 ve třetím patře se budoucí skladatel 27. ledna 1756 narodil. Když dosáhl věku, že nemohl spát se svou sestrou v jedné posteli, zkrátka, když jim byl byt příliš malý, rodina se přestěhovala do většího na protějším břehu. V domě je dnes kavárna, kde si můžete dopřát čokoládový dortík podle stejného receptu, jakým jsou vyráběny originální Mozartovy koule.

Je zajímavé, že většinu svých slavných děl zkomponoval Mozart právě v Salcburku. V místním chrámu byl nejen pokřtěný, ale působil tu ve službách dvora jako houslista a varhaník a pro církevní příležitosti složil většinu skladeb.

Ale jeho stop je ve městě mnohem víc. Pokud navštívíte jednu z nejstarších kaváren v Rakousku, Cafe Tomaselli, založenou v roce 1703, dovíte se, že sem Mozart chodil pít své oblíbené mandlové mléko a jeho žena Constanze zde bydlela po smrti svého Wolfiho se svým druhým manželem.

Během procházky historickým centrem nelze minout impozantní barokní církevní stavbu — Salcburský dóm nebo též katedrálu svatých Ruperta a Virgila s mohutnou kupolí a dvěma věžemi. Původní chrám vyhořel a současná podoba je od italského stavitele Santina Solariho, který tak vytvořil první raně barokní chrám na sever od Alp.

Prohlédnout si ho můžete s průvodcem či s audiopřehrávačem i v češtině. Možná tu narazíte i na slovenského kostelníka Jana Filu, který tu již několik let pracuje. Každý den v poledne kromě neděle se tu koná varhanní koncert některého ze studentů místní hudební školy. Na výběr má ze sedmi nástrojů, na které už hrával Mozart.

K největším klenotům chrámu patří bronzová křtitelnice se lvem, v níž byl kromě Mozarta pokřtěn i Joseph Mohr, autor textu písně Tichá noc, svatá noc.

Třikrát denně (v 7, 11 a 18 hodin) se nad městem rozléhají tóny zvonkohry, která byla po opravě uvedena asi před deseti lety opět do provozu. Třicet pět zvonků na věži, která přiléhá k budově salcburského muzea, dokáže vykouzlit ve třech oktávách včetně půltónů 49 různých skladeb, které lze nastavit pomocí kolíčků na měděném válci. Například v květnu si můžou návštěvníci poslechnout Mozartovu Májovou píseň.

Složitý mechanismus, který je dnes poháněn elektromotorem, i když je možné ho obsluhovat i ručně, je možné si zblízka prohlédnout během prohlídky. Kromě tohoto technického zázraku se z věže můžeme pokochat krásným výhledem do všech stran.

Ať se vydáte na hrad Hohensalzburg pěšky nebo lanovkou, budete mít malebné město jako dlani. Ještě dnes udivuje masivnost kamenných zdí vystavěných na skále. Během prohlídky vnitřních prostor hradu narazíte na tzv. salcburského býka, kterého nechal na hradě instalovat arcibiskup Leonhard von Keutschach.

Jednoduchý systém píšťal rohů vydává ostrý zvuk připomínající řev býka. Dříve plnil stejnou signalizační funkci jako zvony. Předkové to tady neměli vůbec jednoduché: Každé ráno ve čtyři hodiny svolával lidi do práce a v 19 hodin jim oznamoval, že už je čas jít spát. Z hradeb jednoho z největších hradů v Evropě se naskýtá pohled i na širší okolí a při pěkném počasí můžeme obdivovat i vrcholky Alp.

Vyhlídky si můžete užívat i v restauraci při dobrém jídle. A po něm si rozhodně dopřejte procházku zelení po svazích Mönchsberg. Můžeme dojít až k Muzeu moderny, kde se konají výstavy soudobého umění. V budově je také vyhlášený Restaurant M32, kam můžeme zajít i na kávu a odkud lze pozorovat protější kopec Kapuzinerberg, který je rájem rogalistů.

Za pěkného počasí stojí za to si vypůjčit kolo a prozkoumat po rovince okolí. Cyklistická stezka vede na jih od města k zámku Hellbrunn. Letohrádek se zahradou postavil vyhlášený stavitel Santino Solari, kterého si povolal knížecí arcibiskup Markus. V přilehlém parku jsou instalovány tzv. Wasserspiele (vodní hrátky), které sloužily pro pobavení hostů a jejichž vynalézavost musíme obdivovat i po 400 letech. A vše stále bezvadně funguje.

Zvláště v horských dnech je tu příjemně. Voda z pramene v Hellbrunnské hoře chrlí z desítek trysek vodu do fontán, jezírek i jeskyní, pohybuje přitom figurkami, a vytváří tak působivé divadlo, které se jen tak nevidí. V nestřeženém okamžiku můžete na zemi aktivovat i skrytou trysku, která vás postříká od hlavy k patě chladnou vodou.

I novodobé stavby vás tady mohou ohromit. Obdivuhodnou stavbu z oceli a skla představuje na letišti Hangar 7, navržený architektem Volkmarem Burgstallerem a otevřený roku 2003. V prosklené budově ve tvaru kapsle se nacházejí historická letadla, helikoptéry i závodní vozy formule 1, které mohou kdykoliv vzlétnout nebo se vydat na dráhu. Výstava je volně přístupná.

Po prohlídce se můžete občerstvit v kavárně, ale raději po předchozí rezervaci. Ostatně úžas vzbuzují i bohatá aranžmá živých květin na dámské toaletě. V objektu se nachází i michelinská restaurace Ikarus, kde se střídá jedenáct slavných kuchařů, a May day bar umístěný u stropu budovy, k němuž vede zavěšená lávka.

A ještě jedna atrakce tu poutá pozornost turistů! Mělké vody řeky Salzach přinutily místního lodního nadšence postavit prototyp vozidla, které se plaví jako loď, ale dokáže vyjet i na břeh a jezdit po městě.

Z technického hlediska nebylo vůbec jednoduché sestrojit malý autobus tak, aby měl tři motory — jeden na silnici a dva na pohon ve vodě, tvrdí jeho majitel. Výroba tohoto obojživelníka trvala čtyři roky a v roce 2016 byl uveden do provozu.

Projížďky městem provozuje sám jeho vynálezce se synem. Při jejich výkladu se cestující rozhodně nenudí. Vozidlo pro 26 pasažérů vyráží od mola po řece na krátkou plavbu a pak vyjede po náplavce na ulici a proveze cestující po místních zákoutích i po okolí se zastávkou u zámečku Leopoldskron, aby se pak zase vrátil na řeku a přistál tam, odkud vyjel. Projížďku za 35 eur, na niž bohužel neplatí salcburská karta, je třeba si předem rezervovat na internetu.