Článek
Za vitrínami jsou vystaveny židovské obřadní předměty nebo lebky zdobené mexickými motivy. Černý interiér pak podtrhuje charakter muzea, jenž se zabývá tématem, které je podle uměleckého ředitele Antona Kšnjaseva sice neveselé, ale velmi fascinující. „Smrt je pro nás nesrozumitelná. Každý samozřejmě ví, že lidé umírají a všechno umírá. Návštěvníci k nám přicházejí v naději, že naleznou odpověď, co přijde potom. To jim ale nedokážeme říct,“ vzkazuje Kšnjasev.
V muzeu, otevřeném už od roku 2012, jsou k vidění nejrůznější předměty, které souvisejí s pohřebními rituály různých světových kultur a náboženství. Nechybí artefakty z východní Asie, Afriky či Latinské Ameriky, ale ani katolické, pravoslavné nebo islámské.
Nic než vaginy. V Londýně otevřou muzeum ženských genitálií
Právě šíře expozice je podle průvodkyně Lilii Kraskovové tím, co dělá muzeum unikátní. „Po světě najdete mnoho různých muzeí smrti, z nichž každé má své specifické téma. U nás je vše pod jednou střechou,“ říká průvodkyně.
Nejde jen o pohled do současnosti — návštěvníci se dozví, jak lidé truchlili po svých blízkých i v minulosti. S tím souvisejí různé smuteční šaty, šperky a podobně. „Mnoho aristokratů si nechalo nakreslit miniaturní portréty, které později nosili v přívěscích či prstenech. Když se později objevila daguerrotypie, pokračoval tento zvyk v novém formátu. Tak či tak šlo o nákladnou záležitost, kterou si nemohl dovolit každý,“ vysvětluje Kraskovová.
Jedním z děsivějších aspektů viktoriánské éry byly zejména posmrtné portréty, při nichž se zesnulí naaranžovali tak, aby vypadali jako živí.
Repliky i originální předměty
V muzeu mohou návštěvníci vidět třeba i repliky rakví některých vůdců, ať už Stalina nebo prvního prezidenta Ruské federace Borise Jelcina. Nechybí vosková kopie Leninova sarkofágu. Spousta předmětů je však originálních, jako třeba rakev místního obyvatele, který je znám jako kupec Gorochov.
Expozice v návštěvnících vyvolává nejrůznější pocity. Nadevše ale ukazuje, že smrt jakožto součást existence je se všemi světovými kulturami neodmyslitelně spjata. „Můžeme vidět, jak nás smrt inspiruje k tomu, abychom se ji snažili pochopit, a jak překonáváme naše obavy z ní třeba prostřednictvím umění,“ vysvětluje průvodce Michail Pitatelev. „Snažíme se návštěvníkům ukázat, že smrt je nakonec přese vše krásná.“