Článek
Iles de la Madeleine, v anglické verzi Magdalen Isles, jsou poměrně izolovanou a ne příliš hustě osídlenou oblastí. Lidé, kteří pojali tento kus země za svůj domov, jsou z drtivé většiny potomci lidí, kteří se hlavně během 18. a 19. století plavili na obchodních lodích do Kanady.
Ostrovy uprostřed zálivu byly nečekanou překážkou, a tak v těchto mělkých vodách ztroskotalo nejedno plavidlo. Jejich počet se odhaduje od 500 do 1000, píše portál BBC.
„Mnoho námořníků vůbec nevědělo, že jim stojí v cestě nějaké ostrovy. Jednou se tu během jediné bouře potopilo 48 lodí,“ cituje BBC člena pobřežní stráže Charlese Cormiera. V minulosti bylo kolem pobřeží rozeseto jen minimum majáků a počasí bylo často zrádné — mlha, silný vítr a ostré skály vystupující z moře sehrály svou roli dobře.
Dvě paralelní komunity
Spousta lidí neštěstí nepřežilo a byli pohřbeni v písečných dunách u pobřeží. Přežili jen ti skutečně odolní a neoblomní, kteří si na ostrově zařídili nový život. Jejich potomci k ostrovům silně přimkli, přestože Iles de la Madeleine je v podstatě konec světa. V malé anglicky mluvící komunitě, která náleží kanadské provincii Quebec, velmi tíhnou ke svým kořenům a vyprávějí příběhy o generacích ostrovanů před nimi, píše BBC.
Ačkoli na ostrovech žije i francouzsky mluvící obyvatelstvo, zhruba kolem 500 lidí jsou potomci těch, kteří se na obchodních lodích plavili z Anglie, Skotska nebo Irska. Mezi oběma komunitami nepanuje sice vyloženě nevraživost, spíše snaha o zachování vlastní identity.
Až do druhé poloviny minulého století měli oba národy oddělené školy či kostely. „Angličané se drželi svojí komunity a Francouzi zase svojí. Nebylo to o nepřátelství. Vyplývalo to z toho, že na počátku 20. století nebyly na ostrově prakticky žádné komunikace a komunity se k sobě tudíž špatně dostávaly,“ tvrdí obyvatel jednoho z ostrovů Grosse-Ile Winston Clarke.
Z turistického hlediska má ovšem i taková výspa jako Iles de la Madeleine co nabídnout. Ačkoli jsou ostrovy spíše menší, díky svému rovinatému rázu jsou ideální na cyklistiku. A pohledy, které se návštěvníkům naskytnou jsou skutečně nevšední. Cesty totiž vedou podél pobřeží s rozeklanými skalnatými útesy, které obsahují mnoho železa, jež je barví do červena.
Unikátním zážitkem je také výprava za pozorováním tuleňů a díky téměř regulérnímu větru jsou ostrovy ideální k provozování různých aktivit, jako jsou třeba pouštění draků, plachtění nebo takzvaný stand up paddling, což je pádlování na kajaku podobném plavidle ve stoje.