Obří show Hannibal se odehrává na největším jevišti světa

Jestliže Češi mají Rusalku, rakouští Tyrolané mají Hannibala. Příměr je to možná poněkud nešťastný, ale show, která se na svazích rettenbašského ledovce konala letos 22. dubna, je událostí opravdu velkého významu. Jedná se o kolosální představení, jež v 67 minutách vypráví o životě slavného kartágského vojevůdce Hannibala, který s armádou žoldáků a s 37 slony přešel přes vrcholy Alp, aby dobyl Řím.

A jelikož hory hrají v celém příběhu stěžejní roli, neexistuje pro místo konání příznačnějších kulis, než je rozeklaný ledovec Ötztalských Alp. „Je to neobvyklé jeviště, ale zároveň asi to vůbec největší na světě. Zabírá zhruba šest kubických kilometrů prostoru,“ tvrdí režisér představení Hubert Lepka.

Kromě plošiny pod svahem se show totiž odehrává na přilehlé černé sjezdovce, na okolních sněhem pokrytých úbočích, ale i ve vzduchu. Divákův zrak se tudíž neupíná pouze k jednomu bodu, ale neustále pendluje z jedné strany na druhou.

Tu nejpoutavější složku tvoří stroje — obří sněžné rolby personifikují slony, jezdci na motokrosových motorkách válečníky na koních. Tím ovšem výčet techniky nekončí. Nad hlavami diváků několikrát přelétnou vojenské stíhačky a výjimkou není ani vrtulník, který publikum v předních řadách při přistávání zasype ledovým prašanem. A když Hannibal se svým vojskem čelí v Alpách sněhové vánici, odpálí se na straně jedné z hor malá lavina.

Jakkoli může působit veškeré užití moderní technologie v historickém příběhu samoúčelně, nelze mu odepřít oku lahodící efektnost. Divák se dostatečně nabaží také světelných či pyrotechnických triků. Ty se kromě svahů odehrávají také v okolí stupňovité pyramidy, jednoho z dějiště příběhu. Pro představu o kolosálnosti celé show stačí dodat už jen to, že v ní účinkuje na 500 herců.

Představení Hannibal se zrodilo v roce 2001 a od té doby se koná každé dva roky. Logicky se neustále vyvíjí a vylepšuje. „Letošní novinkou je, že návštěvníci mohou poslouchat komentář vypravěče nejen v němčině, ale pomocí zařízení se sluchátky také v angličtině či italštině. Původem italská je i hudba, která tento rok show doprovodila,“ líčí Lepka.

Velkolepá show začíná zhruba kolem osmé hodiny večer. S ubývajícím světlem se na ledovci také značně ochlazuje a vlezlý mráz proniká až do morku kostí. Pokud připočteme fakt, že rolby či vrtulník několikrát zasypou diváky sněhem, je potřeba nepodceňovat teplé oblečení a obalit se pro jistotu hned několika vrstvami.

Zní to jako zbytečná rada — kdo by očekával, že na ledovci bude mrznout, že? — ale ono je něco jiného trávit na jednom místě hodinu přes den, kdy hřeje jarní horské slunce, a něco jiného za soumraku. „Pokud je vám teď odpoledne teplo, na večer přidejte ještě minimálně jednu či dvě vrstvy,“ radil režisér.

„Projekt Hannibal se stal i v mezinárodním měřítku symbolem Söldenu, Ötztalu a Tyrolska“, říká Jack Falkner, který byl jedním z těch, kdo stáli u zrodu představení. Za roky, kdy se show hraje, se skutečně etablovala v neodmyslitelnou součást této oblasti Rakouska. Předloni na ni podle oficiálních statistik zamířilo přes 8000 lidí.

Všechny vstupenky na show zahrnují rovněž kyvadlovou dopravu z obce Sölden na ledovec i zpět. Cena nejlevnějšího lístku na stání je 42 eur pro dospělého, v přepočtu zhruba 1125 korun. Při sezení na studené betonové tribuně není výjimkou, že si diváci přinesou kvůli zimě také deky.

Přespříští rok se uskuteční již jubilejní desáté představení tohoto pompézního projektu. Samotnou budoucnost ale nechává režisér otevřenou. „Žádné pokračování příběhu Hannibala není. Prostě zemřel a tím jeho život končí. Představení tedy budeme hrát, dokud o něj bude zájem,“ uzavírá Lepka.