Nizozemské Zaanse Schans je skanzenem, jemuž dominují větrné mlýny

Větrný mlýn je jedním ze symbolů země, těch spatříte už pomálu, zato všude uvidíte větrné elektrárny, na souši i na moři. Staré mlýny, které převážně sloužily k čerpání vody nebo jako pohon pil stojící u měst nebo na lukách u dálnic, jsou z velké části nefunkční. V 19. století jich v přímořské zemi stálo asi 10 tisíc, poté se pára, která se stala šiřitelem pokroku, postarala rychle o jejich zánik.

V Nizozemsku jsou dvě lokality, kam se za mlýny jezdí. První je Kinderdijk, kde stojí 19 mlýnů sloužících k odčerpání vody z polderu Alblasserwaard, druhou je muzeum v přírodě v Zaanse Schans, což je místo dvacet kilometrů vzdálené od Amsterdamu. S ohledem na hustotu dopravy jste tu z metropole autobusem za pár minut.

Obloha byla polojasná, spíš potažená vlčí šedí. Vítr moc nefoukal, tlak vzduchu šel dolů, takové předbouřkové počasí se tu odehrávalo. Na parkovišti dlouhá řada autobusů a aut, k tomu koloparkoviště plné bicyklů.

U vchodu stojí fotograf a mačká spoušť. Málokdo z příchozích mu proklouzne, digitální foťák jede jako kulomet, s klasikou by to bylo horší. Jeho společník se zajímá o jedno. Odkud příchozí pochází, to aby si dotyčný mohl na konci prohlídky za deset eur vyzvednout svůj snímek. Visí na dlouhé stěně podle jmen států, suvenýru odolá jen málokdo.

Bývaly doby, konkrétně 17. století, kdy v oblasti kolem řeky Zaan točilo křídly na tisíc mlýnů. Že období nese název Zlatý věk je samozřejmé, kdy jindy než tehdy a tady. Rozvíjel se obchod, což přinášelo stavbu lodí, tudíž zpracování dřeva. A lodě přivážely zboží, jako bylo koření, kakaové skořápky, ořechy, barviva, vše se muselo rozemlít.

Nizozemci hlavně potřebovali odčerpávat vodu ze zaplavených poldrů, aby vznikly pole a pastviny. Vítr foukal, lopatky mlýnů se točily.

Zaansko je označováno jako nejstarší průmyslová oblast na světě. Vše se točilo kolem mlýnů, vším točily mlýny. Nejsou ale místním vynálezem, na nizozemské území se dostaly ze Španělska, kam je přinesli Arabové, ale úplné počátky větrného pohonu jsou spojeny s Čínou a Peru.

Zaanse Schans je souborem přenesených staveb z celého království domů, které by jinak zmizely v nenávratnu. Není to jen prohlídková záležitost, jak to známe z jiných muzeí, kde si můžete prohlížet s průvodcem nebo bez něj, jak se žilo v nedávných stoletích, pro nás v idylických staveních s pečlivě naaranžovanými předměty.

Mlýny jsou samozřejmě největším lákadlem, ze zákona musejí všechny v království zachované být občas uvedeny do chodu, aby nezchátraly. Existují i mlynářské cechy a škola, umět obsluhovat větrný mlýn není žádná legrace, pokud by se třeba nepodařilo správně nastavit lopatky, mohl by se doslova splašit a urvat se.

Skanzen je živým městečkem, v několika uličkách se prochází povětšinou dost lidí, historie táhne, a kdo není zrovna Evropan, ten je z toho trochu paf.

U vchodu je velký obchod se sýry, bochníky, kam se podíváte, nakrájené kostičky s různými bylinkami lákají k nákupu větších celků. Všude jsou přítomné ženy v krojích, jejich sýrová znalost je opravdu profesionální.

Na malé replice farmy se předvádí, jak se mléko přeměňuje v sýr, zasvětí vás i do výroby marmelády nebo hořčice. Propletl jsem se mezi regály plnými všech možných druhů goudy a vydal se po cestičce k dalšímu objektu: dřevákárně.

Nizozemsko představují také dřeváky, jejich výrobu tu rádi předvedou, i když vědí, že se jich tolik neprodá, alespoň nějaký malý v podobě suvenýru ano, každé euro dobré. Vznik dřevěné obuvi převážně z lehkého topolového dřeva nebo vrby je velmi lákavým a fotogenickým divadlem. Jiné se nosí do chléva, jiné do kostela, další na lov ryb či na slavnostní příležitosti. Mužské, ženské zdobené nebo dětské.

V jiné dílně zase předvedou výrobu kakaa metodou používanou v 18. století, můžete si tu připravit i čokoládu.

Najdete tu zelinářský obchod, který od svých rodičů převzal Albert Heijn, zakladatel nizozemského obchodního řetězce, na který narazíte ve většině nizozemských měst.

Z jedné strany rozsáhlé pastviny oddělené kanály, na trávě se popásá skot, který kvůli nadměrnému vypouštění plynů hodlá současný předseda vlády o třetinu zlikvidovat, z druhé strany řeka Zaan. Mezi nimi stojí dřevěné – kámen byl drahý a je na zdejší půdu těžký – větrné mlýny.

Větrných mlýnů je několik typů, nejstarší, standermolen, se stavěly celé ze dřeva, v těch mleli kukuřici. Patrokmolen se otáčí podle směru větru, ten se využíval jako katr na řezání dřeva. Otáčivá hlava mlýna je typem stellingmolen, ty lisovaly semena na olej, mlely obilí, sloužily k výrobě papíru, barev… Čerpadlu se říká wipmolen.

Když se roztočí lopatky, které se pro větší účinnost potahují látkou, je to pěkný fofr, obsluha si musí dávat pozor. Nebezpečí úrazu se promítlo i do pořekadla Een klap van de molenwiek bebben (praštěný mlýnem). Na to máme v češtině několik variací, třeba „hráblo mu” nebo „ruplo v bedně”.

V Zaanse uvidíte některý z nich v provozu, ale vzhledem k celkovému počtu návštěvníků skanzenu to byl trochu tísnivý zážitek a přiznám se, tlačenici zrovna nemusím.

Zatímco u nás se mlýny pojmenovávaly podle vlastníků, v Nizozemsku je tomu jinak. Roku 1693 vyšel zákon, kdy mlýny musely mít svá jména, při několikatisícovém počtu a fantazii majitelů to musel být docela mazec.

V Zaanse stojí Hledáček, De Zoeker, váží skoro 20 tun, lisoval olej, pak ho přestavěly na výrobnu barev. Na nynější místo ho převezli po rozebrání na obřím podvalníku, pak ho přeložili a nakonec ho sem dovezli na lodi.

Stojí tu i Jehňátko, Kočka, ten je nejstarší – z roku 1646, ale 1728 vyhořel a museli ho přestavět. Je to jediný mlýn, který stojí na původním místě. Stojí tu i Strakatý, Chlupatá slepice. Nejblíže vchodu do skanzenu vystavuje lopatky De Huisman – Pan domácí.

Před sto lety stálo v okolí řeky Zaan na 50 mlýnů, dodnes se Sdružení větrných mlýnů stará o třináct klapáčů. Průmyslová revoluce, hlavně elektrifikace, se postarala o zánik většiny těchto krásných staveb.

Stavby, respektive jejich lopatky, sloužily i jako signalizační zařízení. Záleželo na poloze kříže a natažení plachet na horních třech křídlech.

Signalizace byla velmi rychlá, mlýny jsou vidět z daleka, takže se mohly předávat smluvené signály téměř okamžitě. Ohlašovaly se svatby, narození, úmrtí nebo místní zprávy, třeba: Mlynáři, zanech nasávání, přišla kontrola z berňáku.

Ruský imperátor byl nejen politikem, ale i řemeslně zručným mužem. Rusko chtěl přebudovat na přední velmoc, obdivoval západní kulturu, sám o sobě tvrdil, že je osvícencem, ale jeho metody úspěchu byly velmi tvrdé. Jako vládce byl absolutista, likvidoval jakýkoli odpor a nebylo ho málo.

Přitom se nebál fyzické práce, v Zaandamu, městu ležícím na dohled od Zaanse Sachs, byl dvakrát. Poprvé v roce 1697, učil se tesařině, aby poznal, jak se stavějí lodě, chtěl zbudovat mocnou námořní flotilu. Bydlel u kupce Gerrita Kista, toho předtím zaměstnal v Petrohradu, městě na Něvě, zbudované podle svých představ v bažinatém terénu, při jehož stavbě zahynuly tisíce lidí, někteří snad i Petrovou rukou.

Petr byl i nemilosrdným katem, popravil sám řadu vzbouřených vojáků při povstání střelců a zřejmě i svého syna, který se proti němu postavil. V Zaandamu byl ještě v roce 1717, to už jako panovník se všemi poctami. Jeho dřevěný domek, který obezdily zděnou budovou, aby nepřišel k újmě, je cílem návštěvníků z celého světa.