Nespoutaná královna moří proslavila irský Clare Island

Její rod tu žil již po staletí. Byli to nelítostní tyrani, jejichž lodě drancovaly okolní vody až do Středomoří. Aby mohli kontrolovat celou zátoku Clew, postavili si na ostrově hrad Granuaile’s Castle. Rybáři z okolí jim museli odvádět daně, které platily i proplouvající obchodní lodě.

Hrad ze 16. století má podobu mohutné obranné a zároveň obytné věže se čtvercovou základnou. Žilo se v prvním patře. Důležitým prvkem byla i prodloužená střecha nad vchodem, tedy jakýsi pevný parapet, z něhož domácí shazovali v případě nebezpečí kamení či lili vařící vodu. Využíván byl až do 19. století, i když se někdy kolem roku 1820 proměnil na kasárna.

Grace se na ostrově nejenom narodila, ale byla tu i pokřtěna a také ve zdejším cisterciáckém opatství získala výborné vzdělání. Naučila se mimo jiné latinsky, což využila např. při setkání s anglickou královnou Alžbětou I. roku 1593. Na panovnici udělala Grace obrovský dojem. Slíbila jí, že pokud zůstane na jejím dvoře, získá titul hraběnky.

Opatství, v němž byla vzdělávána, bylo na ostrově založeno už ve 12. století, ale o tři století později se dočkalo velké přestavby financované právě předky Grace.

Do dnešních dob se tu zachovaly jedny z nejvzácnějších střešních maleb v Irsku. Zobrazují mytická témata a náboženské obrazy, ale i výjevy z každodenního života místních obyvatel, takže tu lze vedle draků vidět i jeleny, dobytek, stromy či muže na koních i pěší.

Mnohé z výjevů byly objeveny až při rozsáhlém restaurování opatství na konci 20. století, ale i přes velkou snahu badatelů se o nich moc neví. Jediný jistý je fakt, že vznikly ve dvou samostatných fázích, takže se předpokládá, že své otisky v budoucnosti chtěli zanechat přinejmenším dva členové rodu.

Zachovaly se tu i nádherné středověké nástěnné malby, takže kostel svým návštěvníkům poskytuje možnost představit si, jak vypadaly ve středověku interiéry svatostánků. Podobné malby jsou velmi vzácné a je možné vidět je jen na čtyřech místech v Irsku.

V opatství se Grace i poprvé vdávala. Bylo jí teprve šestnáct let a ze svazku s prvním manželem Dónalem an Chogaidh Ó Flaithbheartaigh ze spřáteleného mocného klanu se jí narodily tři děti. (Ovšem i v době těhotenství velela své flotile.)

O její smrti se neví zhola nic, poslední záznam o jejím pirátství je z roku 1601, tedy z doby, kdy jí bylo již 71 let. Jako lidová hrdinka, jejíž motto znělo „mocná na zemi i na moři“, však žije v irských srdcích dodnes. Obyvatelé ostrova věří, že místo svého posledního odpočinku našla nedaleko hradu svého rodu.

Historie osídlení Clare Islandu však sahá daleko hlouběji, i když se o ní moc neví. Na ostrově o velikosti 8 x 5 kilometrů se dochovalo 53 záhadných pahorků. Čtyři z nich byly odkryty a prozkoumány radiokarbonovou metodou, která je datovala do let 2000 a 1000 př. n. l.

Jejich využití však dále zůstává záhadou a vědci mohou jen spekulovat. Nejčastěji se archeologové shodují, že se jedná o posvátná místa, kde se konaly náboženské obřady a sňatky. Objevuje se však i názor, že tyto stavby mohly sloužit k ohřívání vody a uvnitř byla sauna.

Ostrov byl ale obydlen daleko dříve, neboť tu lze najít i megalitické hrobky datované do doby 4000 až 3000 př. n. l., ale z období mezi lety 3000 až 2000 př. n. l. tu neexistují žádné stopy lidské společnosti. Nikdo tedy netuší, jestli ostrov v tomto čase zůstal opuštěný.

Moc se toho neví ani o účelu pevností z let 1400 až 1500 př. n. l., o nichž se předpokládá, že sloužily jen jako ukázka moci místních vládců.

Clare Island však odráží i dějiny daleko mladší. V dobách napoleonských válek vznikla v letech 1804 až 1806 kolem pobřeží Irska síť věží, které sloužily jako výstražný a komunikační systém proti francouzské invazi. Signál díky nim mohl být předáván po pobřeží v délce 1076 km.

Jedna z prvních věží vyrostla právě na Clare Islandu. Jako i dalších osmdesát z nich měla čtvercový půdorys a její dvě patra zakončovala plochá střecha. Stejně jako u dřívějších irských válcových věží i tady byl vchod umístěn ve výšce několika metrů nad zemí a přístupný byl jen po žebříku. Zpráva se předávala pomocí jedné obdélníkové vlajky, menší modré a čtyř černých koulí. Jejich různé kombinace na vysokém dřevěném stožáru fungovaly jako výborný komunikační systém.

Když byl Napoleon roku 1815 u Waterloo poražen, ztratilo smysl do udržování věže dále investovat finanční prostředky, a tak zůstala opuštěná a začala chátrat. Její zbytky je však možné si stále prohlédnout v západní části ostrova. Ve stejné době vyrostl na Clare Islandu i maják, který ovšem čekal zcela jiný osud.

Sever ostrova se pyšní jedněmi z nejúchvatnějších útesů v Evropě, na nichž hnízdí množství ptáků a kde lze najít i nespočet vzácných druhů rostlin. Za tuto nádheru však zaplatilo daň mnoho lodí, které tu na nebezpečných skaliskách ztroskotaly.

Proto zde roku 1806 nechal John Denis Browne, markýz Sligo, postavit maják, který ovšem o šest let později vyhořel. Dočasně byl nahrazen provizorním světlem, ale brzy na jeho místě vyrostl jediný dvoupatrový maják v Irsku doplněný o příbytek pro strážce.

Sloužil až do roku 1965, kdy jej nahradil maják na nedalekém ostrově Achillbeg. Původní maják a okolní budovy jsou využívány i nadále a na nejsevernějším bodě ostrova nabízejí ubytování s úchvatným výhledem do okolí.