Článek
Od roku 1902 stráží pobřeží na Džarylhači maják. Přestože se tu střídá tým tří rangerů a přes léto také zhruba dvacítka sezonních pracovníků, nikdo na ostrůvku o rozloze 56 kilometrů čtverečních permanentně nebydlí. Tamní fauna a flora je natolik pestrá, že by jí větší lidská činnost jen uškodila.
„Skoro každý kout v Evropě je osídlený a je těžké najít kus divoké přírody, do které by nezasahoval člověk,“ vysvětluje místní průvodce Vladyslav Čebotarjov.
„Džarylhač je unikátní a zajímavý tím, že nebyl obydlený prakticky nikdy v historii. Lidská ruka se ho nedotkla až do začátku 20. století, kdy tu započaly drobné zemědělské aktivity,“ dodal průvodce.
Populární v posledních letech
V roce 2010 získal ostrov status národního parku, a tak na něm musel ustat lov, jenž byl do té doby povolený. O území se začalo starat několik správců, kteří pravidelně kontrolují i počty zvířat.
Džarylhač je domovem například pro jeleny sika, známé zejména z východní Asie, daňky, muflony, lišky, ale i divoká prasata.
Podle Čebotarjova roste na ostrově asi 70 druhů vzácných květin. Střed Džarylhače je proto návštěvníkům, kteří se sem v létě přijíždějí rekreovat, nepřístupný. Lidé si ale mohou stavět stany na pobřeží, třeba v okolí místního majáku.
Do ruské tajgy za prvním člověkem, který vstoupil do vesmíru
Turisté na ostrov poprvé vstoupili až v 90. letech, ovšem strmý nárůst popularity zažívá Džarylhač v posledních pěti letech — a zejména letos kvůli pandemii koronaviru, kdy lidé hledají únik před civilizací.
„Tady si mohou naše duše odpočinout. Na Ukrajině je jinak nemožné najít podobná místa,“ tvrdí návštěvník z Kyjeva Anatolij Skačkov.
„Co tu cítím? Klid v duši. Utíkám před naším přetechnizovaným světem. Chci se cítit trochu přirozeněji a divočeji, zkrátka jako člověk, a ne robot, abych tak řekl,“ doplnil další z návštěvníků Volodymyr Rotar.
Jelikož je ale plocha, po níž se mohou turisté pohybovat, omezena, mnozí z návštěvníků mají problém najít klid, za kterým přijeli.
„Jsou tu turistické oblasti, kde odpočívá hodně lidí. Třeba kolem majáku. Já si ráda zajdu na pěkné místo i 20 kilometrů daleko, když je tam méně návštěvníků, nebo vůbec žádní,“ tvrdí Svitlana Kločko-Dijačiková.
Chersonská oblast, do které ostrov spadá, je poměrně málo zasažena koronavirovou nákazou. I proto je mezi turisty Džarylhač tolik vyhledávaný.
Když příroda kouzlí. V deltě Volhy kvetou tisíce růžových lotosů
