Německý Trevír je archeologickým skvostem

Na místo se okamžitě seběhnou památkáři a v opatrném kopání pokračují sami. V lepším případě vám po roce řeknou, že můžete ve stavbě pokračovat, dokud zase na něco nenarazíte, v tom horším, když najdou něco opravdu cenného, vám další kopání zatrhnou.

Trevír je označován za nejstarší německé město a nikde jinde v zemi není tolik římských památek jako právě tam. Římané pod vedením Julia Caesara obsadili keltskou oblast Treveri někdy kolem roku 53 před naším letopočtem.

Císař Augustus tam později založil město, které pojmenoval po sobě Augusta Treverorum. Největšího rozkvětu ve svém starověkém období dosáhlo město na počátku 4. stol. Tehdy bylo centrem západních provincií a císař Konstantin uvažoval, že se tam natrvalo usadí. Nechal si postavit obrovský trůnní palác, lázně, které svou rozlehlostí a přepychem sotva mají obdoby.

Císařova příkladu následovali další významní Římané, a tak na břehu řeky Mosely vyrostlo výstavní a dobře opevněné římské sídlo. Navzdory tomu se ale Konstantin nakonec usadil v Cařihradu (dnešní Istanbul).

Konec římské éry nastal někdy kolem roku 400. Tehdy byla taková zima, že zamrzl Rýn, což usnadnilo vpád Germánů, kteří město vyplenili.

Město v nejzápadnější části Německa je skrze své památky jedenáctkrát na seznamu světového dědictví UNESCO. Ač je centrum města poměrně nevelké, milovníkovi historie a architektury zabere jeho prohlídka spoustu času.

Hauptmarkt, hlavní náměstí, je samo přehlídkou krásně restaurovaných a udržovaných gotických domů, často hrázděných, které patřívaly městské honoraci.

Severně od náměstí je jedna z nejpůsobivějších památek Trevíru, Porta Nigra. Někdejší městská brána ze 2. stol. je nejzachovalejší částí někdejšího opevnění. Je největší dochovanou městskou branou na světě. Tři další, Bílá, Střední a Slavná brána, střežící město z dalších světových stran, již takové štěstí neměly, byly rozebrány a použity jako stavební materiál.

Na původně románskou stavbu ze třináctého století se při přestavbách a dostavbách nabalily zvenčí i zevnitř prvky gotické a barokní, a tak vznikl kostel Panny Marie, jediná z trevírských památek na seznamu UNESCO, která nepochází z římského období.

Na kostel bezprostředně navazuje katedrála sv. Petra, nejstarší fungující svatostánek v Německu. Nejvzácnějším pokladem katedrály je Kristovo roucho, které podle pověsti přivezla do Trevíru Helena, matka císaře Konstantina, horlivá sběratelka svatých relikvií.

Prostí smrtelníci ho mohli vidět teprve osmnáctkrát od roku 1196, kdy bylo v katedrále nalezeno. Naposledy se tak stalo v roce 2012 a prohlédnout si ho přišly statisíce poutníků. Vzhledem k jeho neutěšenému stavu není jisté, kdy a zda roucho vůbec ještě ukážou.

Kolem jeho pravosti se desítky let vedou diskuse a spory. U příležitosti vystavení roucha v roce 1996 uspořádali místní recesisté v čele s jistým Helmutem Schwickerathem trucpodnik, výstavu spodků nejslavnějšího trevírského rodáka Karla Marxe. „Na světě je přinejmenším dvacet plášťů, které údajně nosil Kristus, ale Marxovy spodky jsou jenom dvoje a prokazatelně mu patřily," tvrdil tehdy Helmut Schwickerath.

Mezi významné památky patří také románská bazilika, Aula Palatina. Vznikla přestavbou chrámu, který na onom místě nechal postavit císař Konstantin v letech 305 až 311. Dnešní bazilika sloužila císaři jako trůnní sál a symbol jeho majestátu. Budova 67 metrů dlouhá, 27 metrů široká a 33 metrů vysoká je největší dochovanou samostatně stojící místností od dob starověku. Z celého císařského paláce zůstala zachována pouze ohromná bazilika, již zmíněná trůnní síň, později sídlo franckých králů a biskupů a nyní jediný protestantský kostel v katolickém městě.

Ze severu se dostáváme na jižní okraj starého města, k římským císařským lázním, které zřejmě patřily mezi největší ve starověké Evropě. Na povrchu zůstala jen torza kdysi luxusně vybavených budov, zato v podzemí jsou stovky metrů neporušených chodeb, v nichž bývalo ukryto vodní a tepelné hospodářství.

Ještě o dvě stě let starší jsou Barbořiny lázně. Z těch se bohužel dochovaly pouze základové zdi a sklepní prostory. I přesto jsou dokladem propracovanosti římského stavitelství.

Trevírský amfiteátr, vybudovaný okolo roku 100 n. l., je situován mimo centrum města. Jeho tříúrovňové hlediště mohlo pojmout až dvacet tisíc diváků, kteří se tu pravidelně scházeli k oblíbené kratochvíli, sledování gladiátorských zápasů.

Tato dávná tradice každoročně ožívá v srpnu, kdy město pořádá světově unikátní festival nazvaný Chléb a hry. Představení věrně kopírují někdejší utkání podle historických dokladů, a kromě boje s rozličnými zbraněmi zahrnují také box a řeckořímský zápas. V rámci doprovodného programu potkáte ve městě kromě Římanů i Kelty, Germány, bojechtivé legionáře, řemeslníky a hudebníky. Při nasávání atmosféry starověku můžete také v některé z taveren ochutnat dobové pokrmy a nápoje.

Další unikátní stavitelskou památkou Trevíru je Římský most ze 2. století n. l. Pět z jeho sedmi pilířů je „původních“ (vzhledem k zatížení mostu a neustálým opravám toho skutečně původního moc nezůstalo), a přesto dosud funguje jako jedna z nejdůležitějších dopravních spojnic západní části města s tou centrální.

Nejstaršímu německému městu se nevyhnuly pozoruhodné události ani v jeho dalších dějinách. Jedna z nich je významná i pro nás. Trevírský princ - biskup Balduin von Luxemburg sehrál významnou roli při zvolení jednoho ze svých příbuzných římským císařem. Oním mužem byl nám dobře známý Karel IV.

V roce 1818 se v Trevíru narodil už zmíněný Karel Marx, světově proslulý filozof a ekonom. V pečlivě udržovaném rodném domě je jeho muzeum a k nejpočetnějším návštěvníkům prý patří Číňané. Ti také Trevíru věnovali pět metrů vysokou a tři tuny vážící Marxovu bronzovou sochu, která stojí v centru města.

Vzhledem ke své poloze nedaleko od francouzských hranic se o Trevír obě země pravidelně přetahovaly, což vždy přinášelo spoušť a ničení. Poslední vlnu zkázy přinesly v roce 1944 spojenecké bombardéry, které srovnaly téměř polovinu města se zemí.

Možná bude čtenář poněkud zklamán, že většina památných staveb, které lze v Trevíru vidět, byla znovu postavena v 50. letech minulého století. V naprosté většině to však bylo z původního materiálu a přesně podle zachovalé dokumentace. Alespoň jedna dobrá zpráva na konec: Porta Nigra je původní se vším všudy.