Německý Mnichov je jako mísa plná lahůdek

Dva rytíři na koních se řítili proti sobě, dřevce měli skloněné. Ten bavorský tvrdě zasáhl lotrinského soupeře a zvítězil. Neodehrálo se to však v reálném životě, ale na orloji ve věži mnichovské Novoměstské radnice. Stojí na Mariánském náměstí (Marienplatz), v samotném srdci města.

Ve spodním patře orloje pak začali bednáři tančit svůj zvláštní tanec. Prý díky němu lákali Mnichovany do ulic a do normálního života poté, co je v renesanci zdecimoval mor. Výjevy 32 figurek doprovázela zvonkohra 43 zvonů.

Orloj z 19. století běží třikrát denně, v jedenáct, dvanáct a od dubna do října i v sedmnáct hodin. Když skončí, dav turistů pod ním spokojeně tleská, jako když měkce přistane letadlo. Z věže, ve které jezdí výtah, bývá navíc krásný výhled na město a za hezkého počasí i na Alpy, vzdálené sto kilometrů, nebo nejvyšší horu Německa, Zugspitze (2962 m n. m.).

Bránou ve věži nedaleko Staroměstské radnice projdete na trh (Viktualienmarkt). Cestou minete bronzovou sochu Shakespearovy Julie Kapuletové. Má nablýskané pravé ňadro a v levé ruce často drží květy. Podle legendy bude mít člověk, který se dotkne jejího pravého prsu, štěstí v lásce. Vyleštěný bronz ukazuje, kolik lidí po něm touží. Úspěch si mohou pojistit tím, že Julii vloží do náruče květiny.

Marie Burneleitová, městská radní, začala bojovat za to, aby v rámci genderové vyváženosti vznikla vedle Julie i socha s penisem, na který by se dalo pro štěstí také sahat. Kolem tohoto nápadu, který má i své odpůrce, se rozhořel tvrdý boj. Jak dopadne, zjistíme nejspíš časem.

Na trhu jsou k mání nejrůznější dobroty včetně mnoha specialit. Zkusil jsem sekanou, která má výraznější, přitom jemnější chuť než ta naše. Ochutnal jsem i opečenou bílou klobásku s příjemnou, mírně kořeněnou náplní. Pokud vám nevadí, že budete jíst vestoje a z tácku, pořídíte tu jídlo za pár eur.

Na trhu nabízejí kdeco, včetně různých druhů piv, vín a destilátů, ale také sýry, koření, řeznické a uzenářské výrobky, dokonce i zvěřinu a koňské maso nebo speciální buřtíky pro psy.

Na oběd jsem zašel do jedné ze dvou rybích restaurací, které na trhu stojí. Dal jsem si filet z candáta v křupavém obalu ze strouhanky. Sotva se mi vešel na velký talíř. K tomu jsem si přidal jehlu s krevetami a dušenou směs zeleniny. Navrch půllitr piva plzeňského typu. Filet měl neuvěřitelnou máslovou chuť a božsky křupal. Jídlo bylo chutné a lehké. Celé to stálo 13 €.

Příval fresek, soch a chodba projasněná světlem. To je Antiquarium, dlouhé 66 metrů, klenutý sál, který průvodci označují jako největší a nejokázalejší renesanční sál na sever od Alp. To ale není jediná atrakce Residenz, královského palácového komplexu mocné dynastie Wittelsbachů, který stojí kousek od Marienplatzu.

Tou další je třeba klenotnice, kde uvidíte bavorskou královskou korunu ze zlata, drahých kamenů a perel. Stejně jako zlaté kříže, poháry, relikviáře… Jedna z dalších cenností vypadá méně okázale, ale možná je tou nejcennější: malá, pozoruhodně zachovalá modlitební knížka císaře Karla Velikého z osmého století se zajímavými ilustracemi.

Královskou zahradou jsem prošel do rozlehlého anglického parku. Cestou jsem minul pivní kolo s mladými lidmi, tedy jakýsi pojízdný šlapací bar. Tato kola tu jsou stále populárnější. Park jsem navštívil na začátku jara. Krátce posečený trávník měl jasně hráškovou barvu a v korunách kvetoucích stromů to hučelo jako v úlech. Protéká tudy řeka Isar.

Mnichované u ní posedávají, opalují se a v létě se v ní i koupou. V parku a na břehu řeky najdete řadu tradičních mnichovských hospod, vedle kterých bývají od jara do podzimu otevřené i zahrádky. Zahradních hospod je v Mnichově asi dvě stě.

Lidé přicházejí do anglického parku nejčastěji na procházky. Jednou ze zdejších zajímavostí je umělá vlna, kterou si užívají surfaři. Ty obvykle sleduje hrozen zvědavců. Vlna se stala ale jen jednou z mnoha zábav, kterým se tady můžete věnovat.

Kdo má rád zahrady se záhony květin, fontánami, jezery a kanály, kde se dá jezdit na lodičkách, ten by měl navštívit zámek Nymphenburg. Leží asi šest kilometrů od hlavního nádraží.

V Muzeu BMW stojí na začátku expozice naleštěný červený model Dixi z roku 1929. Místo blinkrů používal vysouvatelné pacičky. Když vidíte v horních patrech muzea poslední modely a studie bavoráků, uvědomíte si, jaký kus cesty urazil producent leteckých motorů, motocyklů a populárního britského vozu Austin Seven, který vyráběl v licenci.

Vidíte to i na dalších úspěšných typech motorek nebo automobilů, z nichž mnohé sbíraly vavříny v nejrůznějších anketách a soutěžích.

Hned vedle muzea stojí stejně moderní a prosklená budova Svět BMW, kde najdete poslední modely všech značek koncernu, včetně nablýskaného Rolls-Royce Ghost. Většině malých i dospělých „kluků“ se líbí, že se do řady těchto strojů mohou posadit a zažít je aspoň tímto způsobem, tak trochu na vlastní kůži.

Podobně exkluzivní pocity mívají i při návštěvě Allianz Areny, stadionu FC Bayern Mnichov. Zvlášť když vidí v šatně místo, kde sedí kanonýr Lewandowski, brankář Neuer, záložník Thomas Müller nebo další hvězdy. Visí tady připravené i jejich dresy. Návštěvníci se dostanou také na plochu a hlavní tribunu impozantního stadionu nebo do jeho zákulisí. Včetně sálu, kde se po zápasech odehrávají tiskové konference.

A muzeum? To je hlavně záplava nejrůznějších trofejí. Návštěvu Allianz Areny si zarezervujte předem na webu klubu. Bývá o ni velký zájem.

Sympatická blondýnka se nadechla a skočila dopředu. Na kladce zavěšené na laně pak svištěla ve víc než třicetimetrové výšce na druhou stranu Olympijského stadionu. Je to jedna z mnoha atrakcí, které lze zažít v architektonicky originálním olympijském areálu z roku 1972 nebo ve zdejším parku. Ten najdete hned vedle Světa BMW.

Jedním z hlavních taháků města je Oktoberfest, největší pivní festival na světě. Koná se na přelomu září a října na Tereziánské louce, kousek od hlavního nádraží. Navštěvuje ho ohromujících šest milionů lidí, ze sedmdesáti procent jde o místní a turisty z Německa.

Svá piva tu čepuje šest největších mnichovských pivovarů a během šestnácti dní se jich tady vypije kolem čtyř milionů litrů. To je asi třicet procent jejich roční produkce. Hosté k nim spořádají 880 pečených volů, 460 000 kuřat a 220 000 párků. Na zajištění hladkého průběhu je potřeba dvanáct tisíc zaměstnanců. Pokud vás tato akce láká, objednejte se předem, jinak místo v některém za stanů na louce budete shánět těžko.

Když Mnichov nenavštívíte v době Oktoberfestu, můžete zajít do slavné hospody Hofbräuhaus. Má kapacitu asi 3000 hostů a na stěnách jejích rozlehlých prostor s vysokým stropem uvidíte nejrůznější fresky.

Obsluha tu chodí v tradičním bavorském oblečení a pivo často nosí v litrových tuplácích. Když si to ale budete přát, dostanete také „malé pivo“ v běžném půllitru. Mezi hosty této pivnice najdete třeba Mozarta, populární císařovnu Sissi, Hitlera, který tady zakládal NSDAP, nebo revolucionáře Lenina. Pokud máte raději spíš komornější hospody s dobrým minipivovarem, zkuste podnik Geisinger anebo Airbräu na letišti. Oba však leží trochu bokem.

Mnichov je kosmopolitní město. Třeba 800 metrů od našeho hotelu byly v provozu dvě řecké a jedna indická restaurace. Poslední půlden svého pobytu tady jsem zaklapl turistického průvodce, abych si v klidu vychutnal návštěvu staré budovy tržnice na Viktualienmarkt a nekazil si dojem pomyšlením na to, kolik zajímavých věcí jsem nestihl vidět.

Světlem zalitá budova má prosklené stěny a specializuje se na italskou gastronomii i potraviny. Dal jsem si tu u stolku lehké voňavé prosecco. A připadalo mi pak absurdní, že své nejlepší prosecco jsem nepil v Itálii, ale tady, ve staré tržnici v Mnichově.