Nachozeno v Telči: Poznávací hra středem města i jeho okolím

Plnění úkolů na stanovištích zakreslených v herní mapě nás s fotografem zavedlo na hráz rybníka, do pivovaru, na rozhlednu, do „Myší uličky“ i na místo, kde byla podle pověsti Telč založena. Od tvůrců hry jsme měli k dispozici profesionálně vytvořené podklady – od dřevěné podložky s klipem na uchycení mapy, propisky a obálek s úkoly až po jednoduchý batůžek s nápisem a logem hry.

Věděli jsme, že na rozdíl od takzvaných bojovek nehrajeme o čas a ke zdárnému zakončení nebude nutné úspěšně zvládnout všechny úkoly, takže byl prostor i na legraci. Tu jsme si užili hned na prvním stanovišti u barokní kašny se sochou patronky města svaté Markéty, která má podle lidového podání podobu telčské dívky. Do pracovní karty jsme měli napsat název města a navzájem namalovat naše portréty.

První otázka se týkala nejstarší dochované stavební památky v Telči, věže sv. Ducha, která se tyčila přímo před námi. Jde o pozdní románskou stavbu z velkých žulových kvádrů, která svého času neměla v regionu obdoby. Po rekonstrukci v roce 2018 byla ve věži, vysoké téměř padesát metrů, k níž přiléhá gotický kostel sv. Ducha, otevřena vyhlídka a interaktivní expozice mapující vývoj města.

Už druhý úkol nás zavedl mimo Vnitřní Město, konkrétně přes Belpskou lávku na břeh Ulického rybníka. I když jsme se zastavili jen pár set metrů od náměstí, kulisy se zcela proměnily a my se ocitli na dosah přírody. Při plnění třetího úkolu na hrázi rybníka jsme se dostali do míst, odkud je jeden z nejhezčích výhledů na historické jádro Telče. Není divu, že to tvůrci hry zohlednili ve svém zadání, které mělo za cíl spíše pobavit.

Obálku s dalším úkolem jsme měli otevřít o nějaký půl kilometr dál, v části zvané Staré Město, které sice nenajdete na seznamu UNESCO, ale je rovněž součástí památkové zóny. Podél Staroměstského rybníka vede ulice Na Dlážkách, která začíná hned pod Horní bránou. Ve druhé polovině osmnáctého století ji jezuité ozdobili devíti sochami a v roce 1820 ji špitální kaplan nechal vydláždit – tak vznikl její název.

My jsme se podle pokynů zastavili u sochy svatého Vendelína, kde nás čekal početní úkol související s úzkou cestičkou mezi domy, do které jsme měli zakrátko odbočit. Stanoviště číslo pět se pak nacházelo sice jen o pár set metrů dál, ale okolí se znovu proměnilo. Od rybníka a louky s krávami jsme se dostali na místo údajného založení Telče, před kostel Matky Boží, kde podle pověsti v roce 1099 svedl kníže Břetislav bitvu s moravským markrabětem Otou II.

Ten zde jako výraz poděkování za své vítězství nechal postavit kapli a určité stavitelské umění jsme při skládání hlavolamu měli předvést i my. Na chvíli se z nás stali rivalové, protože jsme se rozdělili do dvou týmů. Z nastříhaných geometrických tvarů, které jsme našli v obálce, jsme měli podle předlohy vytvořit budovu s nízkou věží a stříškou. Každý z nás se tedy usadil na jedné straně mariánského sloupu před kostelem a začal skládat. Rychlejší byl kolega, který je podle svých slov vycvičený z deskové hry Ubongo.

Následující úkol nás zavedl zpátky k Staroměstskému rybníku. Ještě než jsme se stihli napojit na zeleně značenou turistickou cestu pro pěší směřující do lesoparku Oslednice, podle pokynů jsme se zastavili u parního mlýna, technické památky, jejíž existence je písemně doložena už v roce 1533. Od počátku 19. století byl součástí továrny na jemná sukna, později byl přestavěn k původním účelům a v současné době prochází rekonstrukcí.

Po vyřešení vědomostního kvízu jsme odbočili na lesní cestu, kde na nás čekala práce v terénu. Měli jsme hledat stopu ve skále, kterou podle dvou různých pověstí ze vzteku udělal čert. Protože je kolem více balvanů, v nichž by se mohlo skrývat řešení, tvůrci hry poskytli malou nápovědu v podobě fotografie. Pak následoval zatím nejdelší, přibližně kilometrový přesun po zelené a následně po žluté značce k rozhledně Oslednice, stojící na stejnojmenném vrchu ve výšce 559 metrů nad mořem.

Ta původně sloužila jako stanice pro přenos signálu mobilních telefonů a turistům byla zpřístupněna v roce 2000. Po vyřešení šifry ukryté v obálce číslo osm jsme se dozvěděli, k čemu se vrchol kdysi využíval. Kdybychom měli štěstí a zastihli rozhlednu otevřenou, spatřili bychom z ní mimo jiné nejvyšší vrchol Českomoravské vrchoviny – Javořici.

K dalšímu stanovišti vedla část cesty podél kolejí a vlaku se také týkal následující úkol. Za necelý kilometr jsme se pak dostali k jednomu z telčských pivovarů, kde byl čas na vyluštění tajenky a osmisměrky, které poskytlo odpověď na otázku, jakou má Telč přezdívku.

Potom jsme podle mapy zamířili zpátky do centra. Na břehu Štěpnického rybníka – v naší hře posledního z celkových tří, kterými je Vnitřní Město obklopeno – se nám naskytly romantické výhledy na telčský zámek.

Původně šlo o vodní gotický hrad, jehož kamenné jádro je dodnes patrné při prohlídce podzemí. Na renesanční zámek ho nechal přestavět Zachariáš z Hradce, který ve městě od roku 1550 trvale sídlil a společně se svou manželkou je pochován v zámecké kapli Všech svatých. Vzhledem k malebnosti a zachovalosti telčských památek není divu, že se zde natáčela řada filmů a pohádek. A právě na ně se zaměřuje předposlední úkol.

Poté, co jsme od rybníka prošli Dolní bránou, před níž byl v minulosti vodní příkop překlenutý dřevěným zvedacím mostem, ocitli jsme se téměř v cíli našeho putování. Nastal čas nejenom vyřešit poslední úkol a správnost těch předchozích zkontrolovat na kartě s řešeními, ale také si pořádně prohlédnout měšťanské domy obklopující náměstí.

Na některých sloupech podpírajících podloubí jsou vytesány cechovní znaky řemeslníků – řezníků, ševců, tkalců, provazníků, kameníků, sklářů a dalších.

Tvůrci hry Nachozeno (nachozeno.cz) připravili podobnou aktivitu i v Liberci, kde však nachodíte o čtyři kilometry více, a počítají s jejím postupným rozšířením i pro některá další města. Na zmíněných stránkách se dozvíte například to, jak si hru, vhodnou pro celou rodinu, opatřit nebo jak zakoupené materiály po jejím skončení připravit pro další hráče.