Hlavní obsah

Na Plzeňsku otevřou bránu do pekla

Právo, Ivan Blažek

Filmaři sem umístili peklo, tady kraloval Lucifer ve snímku Čertí brko. Tyto prostory ale ohromí i bez pohádek. Gigantický kaolinový důl u Nevřeně na severním Plzeňsku bude už brzy přístupný veřejnosti. Poprvé by mělo být otevřeno o víkendu 15. a 16. června při příležitosti festivalu Industry Open, který je zaměřený na technické památky Plzeňského kraje.

Foto: archiv Centrum Caolinum

Fascinující prostory bývalého kaolinového dolu u Nevřeně se brzy otevřou i pro veřejnost.

Článek

„Prohlídky budou s průvodcem a potrvají kolem pětačtyřiceti minut,“ řekla Právu starostka Štěpánka Bejčková. Další termíny budou záviset na zájmu — obec spustí rezervační systém, prohlídky budou jen na objednávku. „Očekáváme velký zájem při otevření, ročně by důl mohlo navštívit i několik tisíc turistů,“ uvedla Bejčková. „Zpřístupníme část podzemí k tamnímu závalu,“ vysvětlila.

Trasa je dlouhá zhruba šest set metrů, z páteřní chodby odbočuje řada vedlejších. „Každá je jiná, podle toho, jak probíhala těžba.“ Středobodem prohlídky je obrovský dóm, do kterého by se schoval čtyřpodlažní dům. „Je vysoký dvanáct metrů, a podle průzkumných vrtů nad ním leží dalších třiadvacet metrů země.“

Návštěvníci budou moci fascinující prostor obejít po dřevěném chodníčku a pokochat se výhledem z ochozu. „Vím, jak to tam vypadalo dříve jen ve světle baterek. Teď, po nasvícení, je to velkolepé, nádherné,“ poznamenala starostka.

Chodilo se i neoficiálně

V dole se rubalo naposledy za císaře pána — dílo fungovalo jen v letech 1870 až 1897. Za druhé světové války měly prostory sloužit jako úkryt pro více než tisíc obyvatel. „Naštěstí to nebylo zapotřebí,“ připomněla Bejčková.

Nevřeň začala o zpřístupnění utajené atrakce uvažovat před několika roky, prvním krokem bylo před pěti lety otevření Centra Caolinum s interaktivní expozicí o těžbě a využití kaolinu. O další zásadní posun se zasloužili filmaři, kteří v dole předloni natáčeli zmíněnou pohádku. Aby bylo možné dovnitř dostat příslušnou techniku, musel se udělat nový vstup — do té doby byl přístup jen přes betonovou rouru. „Vybudoval se vstupní portál, vybetonovala přístupová chodba, práce přímo v dole se pak prováděly už jen ručně,“ dodala starostka.

Důl byl desítky let oficiálně nepřístupný, ale party dobrodruhů si cestu vždycky našly. „Prostě se urazil zámek na poklopu přístupové šachty,“ prozradil Plzeňák, který podzemní labyrint navštívil celkem čtyřikrát. „Ty prostory působily až démonicky, na druhou stranu i příjemně. Sucho, žádní pavouci, dalo se tam krásně spát. Samozřejmě většinou nechyběla basa lahváčů a flaška rumu. Ale dodnes mě fascinuje, že tam lidé po sobě nenechávali svinčík, žádné odpadky, žádné hromádky. Bylo tam prostě čisto.“

Související témata:

Výběr článků

Načítám