Monínec je dominantou Českého Merána

Na Javorové skále se pak tyčí nově zrekonstruovaný hotel Monínec. Byl sice otevřen letos v červnu, rodina Krejčí ale původní ubytovnu zvelebuje už od roku 1994.

„Všichni tři nájemci původního objektu postupně zkrachovali a budova se měla bourat, a tak jsme se rozhodli Monínský kopec zachránit. Hotel jsme si pronajali za rozumnou cenu a začali zde budovat turistické centrum,“ vysvětluje Jaroslav Krejčí.

Postupně k hotelu přibyl venkovní bazén pro letní návštěvníky, v zimě se začaly zasněžovat přilehlé louky a budovat první vleky. K postavení skutečného ski areálu si ale rodina Krejčí musela opatřit investora, pomohly i dotace z Evropské unie.

„Nakonec jsme zažádali ještě o jednu dotaci, tentokrát na rekonstrukci ubytovacího zařízení. Předtím tu byla ubytovna se čtyřiceti lůžky a čtyřmi záchody. Nyní je to tříhvězdičkový hotel se saunou, vířivkou, tělocvičnou a restaurací,“ pochvaluje si Krejčí. Navíc restaurační terasa nabízí jeden ze čtyř nejkrásnějších výhledů v Česku – na to má Jaroslav Krejčí dokonce certifikát od Ministerstva životního prostředí, který ale bohužel někam založil. „Jinak bych ho samozřejmě nechal viset hned v recepci,“ směje se.

K hotelu patří také rozlehlý sportovní areál s velkou nabídkou aktivního vyžití, od lukostřelby, horských koloběžek, travního lyžování, lanového centra až po bikepark a tubing – jízdy po kartáčové dráze na speciálních gumách. Milovníci snowboardingu také mohou vyzkoušet jeho letní variantu mountainboard, kdy se svah sjíždí na prkně opatřeném kolečky.

Velkým lákadlem jsou nově vytvořené cyklotrasy po zajímavých koutech Českého Meránu. Jaroslav Krejčí navíc svým hostům rád doporučuje další turistické atrakce a posílá je do okolních podniků. Dalo by se říct ke konkurenci, ředitel hotelu to tak ale nebere.

„Všichni podnikatelé tady spolupracují a vzájemně si posílají zákazníky. Například majitel koňské farmy pravidelně chodí k nám a domlouvá s našimi hosty vyjížďky, my zase doporučujeme cyklistům, kde jsou na jejich trase dobré hospůdky. Když někdo do našeho kraje přijede, tak se o něj zkrátka náležitě staráme, protože chceme, aby zůstal co nejdéle. A pak se samozřejmě zase vrátil,“ dodává.

Jednou z oblíbených turistických zastávek je v okolí Javorové skály například nejstarší česká poštovna. Původně stála na Sněžce, v roce 2009 ji ale zakoupil podnikatel Tomáš Trnka a ze Sněžky přestěhoval na Monínec, aby zabránil její demolici. Účel poštovny je stejný, jako byl na nejvyšší české hoře, tedy poskytování poštovních služeb a občerstvení výletníkům.

Od poštovny vede cesta přímo ke všem čertům. Čerti hrají v historii naší země zcela zásadní roli, vždyť kolik hradů by nestálo a přírodních památek nevzniklo, kdyby se čerti jednou za čas nerozzlobili a nechtěli místní obyvatele pořádně potrestat.

Čerti zanechali svou stopu i v Českém Meránu. Mezi Cunkovem a Ounuzí se totiž nachází skalní útvar Čertovo břemeno. Vytvořil ho tam samozřejmě rozčilený pekelník, který chtěl zabránit stavbě kostela. Sebral tedy kus skály a letěl kostel zničit.

Čert ale přiletěl pozdě, kostel už byl vysvěcený, nezbývalo mu než skálu naštvaně odhodit a z jeho břemene je dnes oblíbené odpočinkové místo – na vrchol skály se dá pohodlně vyšplhat i bez horolezeckého školení a kameny se můžou stát ideálním místem pro svačinu či piknik.

Kdo má kameny rád a věří v jejich magickou sílu, toho jistě potěší výlet k Chlístovským menhirům. Trojice zachovaných žulových menhirů pochází pravděpodobně z mladší či pozdní doby kamenné a tvoří přibližný kruh.

Senzitivní lidé z menhirů prý vycítí duši druidů, magická atmosféra tohoto místa ale dopadne na každého. Unavení výletníci navíc mohou z kamenů načerpat síly, po cestě k Chlístovským menhirům se totiž nacházejí tzv. aktility, kameny vyzařující energii. Jsou mimo vyznačené cesty a některé jsou schované tak, že je nenajdou ani místní – jeden z nich jako by vyrůstal mezi dvěma stromy. Ale rozhodně stojí za to se do jejich hledání aspoň pustit, mají totiž léčivou moc.

„Bizoni nejsou ochočení, proto se je prosím nepokoušejte hladit ani krmit!“ varuje návštěvníky nápis na bizoním výběhu. Z odpočívajících bizonů jde skutečně respekt, zvláště když se jeden z nich zvedne a jde si to vyřídit s mladíkem, který se pro získání co nejlepší fotky nebezpečně naklání nad ohradou výběhu.

Zlostné bizoní zafunění donutí všechny poodstoupit, plot je sice chráněn elektřinou a bizoni z farmy u Aleniny Lhoty mají rohy údajně jen proto, aby se ubránili čertovi z nedalekého Čertova břemene, ale člověk nikdy neví.

Koně prohánějící se po okolních pastvinách si ale výletníci hladí docela často, pořádají se na nich také projížďky po okolí pro děti i dospělé. Kdo má štěstí, tak při vyjížďce potká i pasoucí se oslíky, kdysi se v kraji promenovali i pštrosi, pštrosí farma ale už bohužel několik let nefunguje.

Hospůdka s kovovým škrpálem nade dveřmi se nachází v obci Sedlec-Prčice a vaří zde především české speciality. Škrpál samozřejmě odkazuje na legendární pochod Praha–Prčice, který se pořádá od roku 1966. Účastníci nejdříve jako odměnu dostávali tužku, později byla každému, kdo až 70kilometrový pochod ve zdraví přežil, věnována botička, tzv. Prčický škrpál. Kamenná replika škrpálu zdobí i kašnu na Prčickém náměstí.