Mölltalský ledovec: Tady si na sníh můžete vsadit

Cesta z parkoviště nahoru na sjezdovky začala kuriózně. Nastoupili jsme do lanovky, která připomínala vůz ze soupravy metra. Několik kilometrů dlouhý tunel, který vede strmě do kopce, jsme prosvištěli za pár minut. V prostřední stanici areálu jsme přestoupili na kabinovou lanovku.

Ta nás vyvezla na ledovec k prosklené restauraci Eissee (Ledové jezero). Leží ve výšce 2800 metrů a je jakýmsi srdcem zdejšího střediska. Když všechno navazuje plynule, dá se to zvládnout za osm minut. Kabinová lanovka jezdí průběžně, ale ta v tunelu zhruba v půlhodinových intervalech. Vyplatí se ofotit si na mobil v dolní nebo prostřední stanici její jízdní řád, abyste zbytečně neztráceli čas čekáním.

Na vrcholu hory Schareck (3123 m n. m.) se tyčil k nebi velký kříž obalený zmrzlým sněhem. Prakticky hned pod ním končila šestisedačková lanovka a začínalo pět sjezdovek. Dvě černé, jedna červená a dvě modré. Je odsud také nádherný výhled na okolní štíty Alp, včetně Grossglockneru (3798 m), nejvyšší hory Rakouska.

Byl pěkný říjnový den a romantické mraky i chuchvalce mlhy rychle vystřídalo šmolkové nebe se sluníčkem. Slunečních dní je v Korutanech až tři sta do roka. Na sjezdovkách byl trochu rušnější provoz, protože řada milovníků lyžování se nemohla nabažit začátku sezony. Na modré a dost svižné červené sjezdovce to ale kolem poledne a odpoledne příjemně prořídlo. Jen vpravo od nás vytrvale trénovaly na dvou černých tratích reprezentační týmy profesionálních závodníků.

Zdejší areál má i další větev. Začíná pod vrcholem jednoho ze sousedních štítů, Kleinzirknitzscharte (2726 m n. m.), a říká se jí Alteck. Její provoz obvykle začíná o něco později, v závislosti na sněhu a mrazu. Něco podobného platí i pro úseky tratí, do kterých se obě větvě spojují a vedou pod Eissee k prostřední, přestupní stanici.

Celkem tu najdete 25 kilometrů sjezdovek nejrůznějších obtížností. Areál je malý, přehledný, přitom pestrý. Využívají ho také milovníci freeridu, snowboardisté, běžkaři a skialpinisté. Běžecká trať vede kolem horského jezera Stübele See.

Zdejší ledovec patří mezi ty areály, kde lyžařská sezona začíná v září, pokud je podzim teplý jako letos, tak v průběhu října, lyžuje se tady často až do května. Na ledovce lyžaři nemíří jen na začátku či na konci sezony, když se jinde ještě nebo už nelyžuje, ale i pokud se uprostřed zimní sezony náhle oteplí a sníh v nižších střediscích začne být mokrý a těžký, případně není vůbec. Na ledovcích to hrozí vzácně.

Při oteplení se může stát, že se spousta lyžařů nahrne na ledovce, kde pak bývá větší provoz. Situaci si můžete zkontrolovat na webových kamerách. Na Mölltalském ledovci se ale obvykle nestává to, co mnozí z nás zažili třeba na Stubaii, kdy tam na začátku sezony stály několikakilometrové fronty aut před parkovištěm.

Zde k něčemu takovému téměř nedochází, aspoň ne v tom měřítku. Řadě lidí je příjemné i to, že sem většina cesty vede po dálnici, tedy při cestě z Čech. Pro návštěvníky z Moravy, třeba z Brna, to už tak docela neplatí, ale je to sem zase blíž než z Prahy.

Strategii a úvahy, do jakého lyžařského areálu je momentálně výhodné se vypravit, zřejmě v této sezoně neovlivní jen covid, ale také nový způsob prodeje skipasů. Ten na Mölltalském ledovci trochu připomíná prodej letenek. Když je velký zájem, jejich cena stoupá, když malý, naopak klesá. Třeba letos v říjnu tu lyžaři jezdili za polovic.

Podstatné je také to, že se Mölltalský ledovec finančně propojil s dalšími skiareály: vedlejším Ankogel-Mallnitzem a Muttereralmem nedaleko Innsbrucku, ale i se Špindlerovým Mlýnem, slovenskou Jasnou, areály ve Vysokých Tatrách a dalšími středisky. Vznikly různé typy skipasů, včetně gopassu na celou sezonu pro deset lyžařských areálů.

Je však nutné si pozorně projít různé podmínky, všechny náklady a spočítat si, co je pro vás opravdu výhodné. Můžete ušetřit, ale také prodělat, respektive svou investici plně nevyužít.

V restauraci Eissee nás obsloužili u pultu, jídlo tu bylo chutné a za rozumné ceny (11 až 15 eur). Pokud chcete vyzkoušet místní speciality, navštivte některou z níže položených chat. Občas tu pořádají i různé ochutnávky nebo kulinářské akce.

Na večeři lze zajet také do podniků v blízkém Mallnitzu, případně do Seebodenu (35 km), Spittalu (36 km) či Millstättu (40 km). Skvělé bývají například rybí restaurace. A velmi romantická je večeře v prosklené pyramidě na břehu Millstättského jezera přímo v Millstättu. Za jasné noci se v hladině jezera, které obklopují tajuplné kopce, odráží měsíc a noční obloha.

Whisky ve sklence házela tlumené odlesky světla a měla úžasnou chuť. Zajeli jsme z Flattachu do nedalekého Söbriachu na ochutnávku do baru Glen Bothy. Před pár lety ho otevřel vášnivý obdivovatel skotských a irských whisky Heimo Aichholzer se svou ženou Biancou. Nabízejí jich tu šedesát druhů. Heimo mluvil s velkým zaujetím o různých druzích těchto destilátů a zasvěceně i o různých zajímavostech kolem nich. Třeba o speciální edici skotské whisky, která se pravidelně ocitá na stole anglické královny.

Není zřejmě náhodou, že se jeho podnik stal populární a má i vysoké hodnocení. Ochutnávka byla pěkným zážitkem a mnohem elegantnějším rozloučením s ledovcem než obvyklý „švédský slalom“ v některém ze skibarů nebo hospod.