Maďarská Budapešť: Město, kde je všechno velké

Když se řekne „pařížský bulvár“, každému se hned vybaví široká ulice ve městě lásky, která dýchá prostorem a svěžestí. Tato představa ale vezme určitě za své, když navštívíte Budapešť. Paříž východu, jak se Budapešti přezdívá, má opravdu extrémně široké třídy i náměstí, a to téměř všude. Doslova vás to bouchne do očí.

Vzdušnému pocitu nahrává skutečnost, že žádná budova v Maďarsku nesmí být vyšší než 96 metrů. Do této závratné výšky přitom vyrostly jen dvě krasavice. Budova maďarského parlamentu a slavná bazilika svatého Štěpána. To, že jsou obě stejně vysoké, není náhoda. Jejich rovnost symbolizuje, že ani jedna hodnota, kterou představují, není důležitější než druhá. Magický význam má i zvolené číslo 96. Své Uherské království totiž Maďaři založili právě v roce 896.

Budapešť je město nejen velmi příjemné, ale je také tajuplné a zábavné. Pod svými základy ukrývá jeskyně. Zdejší podzemní svět se skládá z více než dvou set dutin. Hodně z nich je otevřených pro turisty. Můžete se tak na vlastní oči podívat, kde byl vězněn Vlad Tepeš, známý jako hrabě Drákula, kde bylo velitelské stanoviště během studené války s vojenskou nemocnicí nebo kde bydleli prehistoričtí lidé.

Paulínští mniši zase provozují jeskynní kostel ve vrchu Gellért, který je inspirovaný podobnými skalními stavbami z francouzských Lurd. Ne vždy tu ale pauláni našli klid a mír. V roce 1951, přesně na Velikonoční pondělí, byl celý řád zatčen státní bezpečností a obviněn z velezrady. Hlavní mnich byl popraven a zbytek osazenstva skončil v pracovních táborech. Aby bylo dílo dokonané, komunisté vchod zabetonovali. Jeskynní kostel spatřil světlo světa zase až po pádu komunismu v roce 1989.

Místní raritou je záplava bronzových soch všech velikostí, jejichž historická hodnota není nijak závratná. Mezi ty oficiální, které se těší velké popularitě, patří například postava herce Petera Falka alias detektiva Colomba s typickým doutníkem mezi prsty a rukou na čele v chápajícím gestu. Nablízku je mu i jeho věrný psí společník.

Koho zajímá filmový svět, zastaví se také u Buda Spencera, jehož vyobrazení je opravdu mužné. Jako pořádný chlap působí i nehybný tlustý policista, jehož mohutné břicho vypovídá o vydatné maďarské kuchyni. Potkáte ho cestou k bazilice. Před operou zase narazíte na muže dvou tváří. K americké ambasádě je naopak otočená socha Ronalda Reagana.

To byla letmá zmínka pouze o těch sochách, které zaručeně nepřehlédnete. Teď se zastavíme u těch, které měří třeba jen patnáct centimetrů, zato tvoří doslova bronzový poklad maďarské metropole. Desítky guerillových sošek umístil na veřejná prostranství zcela bez oficiálního povolení umělec s maďarskými kořeny Mihály Kolodka, jenž je původně z Užhorodu v Zakarpatí.

S rodinou se přestěhoval zpátky do Budapešti před několika lety a od té doby ji systematicky zdobí. Vůbec první soškou byl patnácticentimetrový červ Fokukac, který sedí naproti parlamentu. Tato pohádková postava je pro tvůrce osobně velmi důležitá, protože při jeho sledování v televizi se naučil maďarsky. Do jeho nepovolené sbírky patří třeba mrtvá veverka, Lisa Simpsonová nebo Rubikova kostka, kterou chtěl upozornit na jejího vynálezce, také Maďara Ernöho Rubika.

Častým důvodem návštěvy Budapešti jsou její termální lázně. Aby ne, na světě totiž nenajdete město, které by disponovalo větším množstvím léčivých vod. Skutečně to tak je. Pod městem je tak obrovská zásoba pramenité vody, která produkuje ty termální, že se v teplé koupeli válí i hroši ze zdejší zoologické zahrady.

Pokud budete chtít obdivovat památky UNESCO, přijdete si tu na své. Za jednou z nich ale musíte opět pod zem. Je jí linka M1 místního metra, která je nejstarší kontinentální linkou v Evropě a od své výstavby stále bezvadně funguje. Další evropské prvenství, kterým se může maďarská metropole pochlubit, je židovský svatostánek. Velká synagoga je největší synagogou starého kontinentu.

Pokud se chcete podívat na město z výšky, zvolte kopuli baziliky svatého Štěpána. Než sem vyjedete některým z výtahů, prohlédněte si interiér. Kromě překrásné benátské mozaiky tu spatříte také mumifikovanou pěst zakladatele uherského státu, samotného svatého Štěpána.

Tisíc let stará ručka se v minulosti poměrně hodně nacestovala, protože se její majitelé často měnili. Nejprve byla poslána do úschovy do Dubrovníku. Má se za to, že právě v této době byla pěst oddělena od paže. Zatímco horní díl putoval do Lembergu (dnešní Lvov), spodní se vydal do Vídně. To, aby na sebe jednotlivé větve církve nežárlily. Svatá pravice se časem nacházela také v Schönbrunnu a za války v Salcburku.

Kdo často cestuje, ví, že se většinou musí připravit na vyšší výdaje než doma. Milovníci sladkého by si v Praze rozhodně tak nezamlsali, jako si za stejné peníze užijí v budapešťských cukrárnách. Pohled na čerstvě upečené dorty zdobené s kaligrafickou přesností vás zaručeně dojme.

Pochutnávat si doslova královsky můžete v hradní čtvrti na straně Buda v cukrárně Ruszwurm. Z kopýtka si tu pravidelně vyhazovala i císařovna Sissi. Vybavení se zde za téměř dvě stě let téměř nezměnilo, navíc právě tady vůbec poprvé upekli linecký koláč. Jen pár kroků odtud je Coffee House Korona, kde vše chutná také moc dobře.

Na světě jistě existuje spousta plovoucích vesnic, ale že by byly charakteristické zrovna pro střední Evropu, to určitě ne. O to neobvyklejší podívaná se vám naskytne na jezeře Bokod, vzdáleném od metropole necelých 80 kilometrů. K typickým rybářským domečkům na kůlech vede více než čtyři sta dlouhých dřevěných mol.

Unikátní nejsou jen pitoreskní plovoucí domky, ale celé jezero, ve kterém voda nikdy nezamrzá. Může za to nedaleká elektrárna, ze které do jezera proudí teplá voda. Proto je jezero ideální pro celoroční rybolov. Také to není žádný drobeček. Lemují ho hned dvě vesnice. První se stejnojmenným názvem na západ ní straně a Oroszlány na východní. Právě tato strana je nejmalebnější. Jen pozor na majitele. Nemají rádi, když se jim někdo courá pod okny.