Lisabon s plným žaludkem a úsměvem na rtech

Klenutá chodba hned pod vyhlídkou vám pomůže pochopit historii města – navíc stravitelnou a populární formou komiksu. Kuriózní je, že chodba návštěvníky dovede až k veřejným toaletám, což se může hodit.

Barevné malůvky informují o portugalských námořních objevech, ale také o všech zásadních dějinných událostech včetně ničivého zemětřesení z listopadu 1755. Za zhlédnutí určitě stojí. Právě tato katastrofa, následovaná požáry a vlnou tsunami, totiž formovala dnešní podobu města.

Z trosek Lisabonu, který byl do značné míry srovnán se zemí, totiž povstal národní hrdina, Sebastiao José de Carvalho e Melo, známý též jako markýz Pombal.

Právě on organizoval opětovné vybudování města. Markýz Pombal byl kontroverzní osobností portugalské historie, upřít se mu však nedá, že se zasadil o umělecký i ekonomický rozvoj země. V srdcích Portugalců má dodnes své místo, což dokazují četná ztvárnění státníka a lva, s nímž býval zpodobňován. Jednou z poct markýzi je i palác Chiado z 18. století, kde dnes turisté najdou restauraci a bar.

Přehlédnout byste neměli působivou zlatou sochu lva visícího ze stropu. Pod ní můžete připít nejen markýzi Pombalovi, ale každému, kdo si váš přípitek zaslouží.

Další významnou lisabonskou památkou je hrad sv. Jiří. Původně maurská pevnost z 11. století láká k příjemné procházce ve středověkých kulisách a nabízí další vyhlídku na starou část Lisabonu.

K vidění je odsud i řeka Tagus a červený most 25. dubna, který připomíná americký Golden Gate Bridge. Můžete se k němu vypravit a projít si interaktivní expozici, přibližující stavbu ocelového kolosu. Ti odvážnější se mohou nechat vyvézt na vyhlídku a projít se po proskleném nebo kovovém „chodníčku hrůzy“ osmdesát metrů nad zemí.

Skončit v Lisabonu pod mostem má výrazně pozitivnější nádech než jinde. Přímo pod tím červeným se totiž ve starých továrních halách nachází množství restaurací a barů, které jsou otevřené do pozdních nočních hodin. Místní gastronomii dominují čerstvé plody moře a porce jsou oproti českým obrovské. Ceny srovnatelné nebo i nižší.

Ujít si nenechte návštěvu tržnice v Campo de Ourique. Velikostně je podobná té v pražských Holešovicích, jen je stylovější a levnější.

Vyjma surových potravin se zde servírují i místní speciality a mají tu i vlastní značku vína. Dejte si krevety a tempurované fazolové lusky. Možná se vám k nim dostane i informace, že tato známá japonská úprava smažení v těstíčku ve skutečnosti pochází z Portugalska.

Ochutnat musíte likér ginjinha a koláčky pastéis de nata. Nápoj vzniklý louhováním speciální odrůdy višní v alkoholu, cukru a koření zahřeje, ale do hlavy moc nestoupá. Říká se o něm, že léčí drobné zdravotní neduhy. Bary, kde servírují pouze višňovici, často v kalíšku z čokolády a s marinovaným ovocem, najdete po celém Lisabonu.

Staré tajemství si naopak střeží výrobci pastéis – košíčků z listového těsta se žloutkovým krémem. Ty nejvyhlášenější v oblasti mají v podniku Pastéis de Belém. A fronta až za roh tuto pověst potvrzuje. Zvědavci mohou zhlédnout i část procesu ruční výroby. Recepturu na krém si majitelé předávají již od roku 1831 a bedlivě ji střeží. V současnosti ji znají pouze tři lidé.

Co se týče dopravy, k většině lisabonských lákadel jezdí typické starobylé tramvaje nazývané remodelato. Jezdí tu i mladší sestry těchto dřevěných „babiček“. Ale kdo se žlutou linkou 28 nesveze těmi nejužšími a nejromantičtějšími uličkami, přijde o kus městského kouzla.

Jedna z tramvajových linek vede i do Belému, čtvrti s nejvýznamnějšími místními památkami. Mezi nimi nejen výškou vyčnívá Památník objevitelů.

Původně byl postaven roku 1940, současný kolos z roku 1960 je jeho replikou. Stojí na místě, odkud mořeplavci vyplouvali za svými objevy. Padesát metrů vysoká skulptura znázorňuje příď lodi s posádkou slavných Portugalců. Na špici stojí Jindřich Mořeplavec, mecenáš zámořských objevů z královského rodu, následován kapitány a mořeplavci, jako byl třeba Vasco da Gama, objevitel Indie. Uvnitř památníku se nachází výtah, kterým se můžete nechat vyvézt na další vyhlídku.

Na dohled od památníku se nachází Belémská věž, postavená v 16. století v manuelském stylu. Ostatně, ten je pro město typický. Jeho hlavními znaky jsou kroucené provazy, zdobné sloupy a žebrové klenby.

Další památkou v manuelském stylu je nedaleký kláštěr jeronymitů z počátku 16. století, založený údajně králem Manuelem I. Portugalským. Dokončení monumentálního svatostánku se král již nedočkal, ale dílo pokračovalo pod záštitou jeho syna. V klášteře jsou dnes oba pohřbeni i se svými manželkami, stejně jako strůjce toho všeho, Vasco da Gama.

Pro suchozemce je téměř povinná návštěva oceanária, v Evropě jednoho z největších zastřešených. Ocení ho nejen děti, ale všichni milovníci podmořského života. V centru moderní dvoupatrové budovy najdete i množství pohodlných míst, odkud lze pozorovat žraloky, rejnoky a další živočichy. Cestu z oceanária si můžete zkrátit lanovkou.

Strávíte-li v Lisabonu alespoň prodloužený víkend, neměli byste si nechat ujít výlet do Sintry, vzdálené od Lisabonu třicet kilometrů. Ta je, stejně jako většina výše zmíněných památek, zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO. Na její prohlídku si vyhraďte celý den.

V Sintře najdete několik paláců, hrad, parky, zahrady i květinami obrostlé náměstí a množství podniků lákajících k posezení u výborného portugalského vína. Na první pohled až neskutečně působí barevný Palácio Nacional da Pena, jedna z největších romantických staveb 19. století.

Dalším lákadlem je iniciační studna v zahradách paláce Quinta da Regaleira. A pokud si říkáte, že nějaká studna vás jen tak nenaláká, zřejmě jste nikdy neviděli její fotografii. Unikátní studnu, hlubokou sedmadvacet metrů, v níž se nachází točité schodiště, nechal vybudovat svobodný zednář António Augusto Carvalho Monteiro. A mystická atmosféra by se v ní dala krájet.

Dno studny ústí do jeskynního systému zakončeného jezírkem s několika vodopády a zaručeně si tam budete připadat jako ve světě Harryho Pottera. Ani kouzelná hůlka vám scházet nebude. Sintra je totiž sama o sobě dostatečně magická.