Článek
Nelze se Klimtovu rozhodnutí podivovat. Attersee se nachází v Solné komoře, regionu, který patří mezi ty vůbec nejpopulárnější v Rakousku. Desítky jezer tu lemují kopce i hory, krajinu lze objevovat pěšky, na kole, při lezení po ferratách nebo i pod vodní hladinou. Konkrétně Attersee je potápěči hojně vyhledávané pro svou průzračnou vodu, a tedy skvělou viditelnost. Po jezeře také v letních měsících plují výletní lodě a plachetnice.
| Přečtěte si také: |
|---|
| Největší rakouské jezero je rájem pro rekreaci i divoké vodní sporty |
V době, kdy Klimt jezero navštěvoval, tedy pravidelně každý rok mezi léty 1900 a 1916, tu samozřejmě tak rušno nebylo. Umělec měl tehdy naprostý klid na tvorbu a v místní idylické krajině mu dělala společnost většinou jen jeho životní partnerka a múza Emilie Louise Flögeová. Gustav Klimt nakonec u Attersee během oněch 16 let stvořil 45 ze svých 50 známých krajinomaleb, což pouze dosvědčuje, jak moc ho okolí jezera strhlo a inspirovalo.
V tomto oblečené chodila oděná Klimtova múza Emilie Louise Flögeová.
V Klimtově centru najdete reprodukce obrazů, které malíř u jezera vytvořil.
Během sta let se mnohé změnilo — turistický ruch místo oživil, avšak na jaře a začátkem podzimu mačkanice s dalšími lidmi nehrozí. Pokojnou atmosféru si městečka roztroušená podél břehů jezera uchovávají dodnes, a i doprava na jezeře je regulována. Jednak právě kvůli klidu, ale také s ohledem na životní prostředí.
Komu je umění blízké a malířova tvorba ho zajímá, může o jeho pravidelných pobytech u jezera zjistit více v Centru Gustava Klimta v Schörflingu am Attersee. Dozví se například, jaké nezbytnosti musel mít po ruce, ať už to byl dalekohled, kterým si přibližoval objekty, nebo speciální předmět, pomocí nějž vybíral kompozici. V muzeu jsou také k vidění reprodukce obrazů, které u Attersee vytvořil. Otevřeno je od května do října.
Během léta je voda v Attersee dostatečně teplá i na koupání.
Půvabu největšího alpského jezera v Rakousku ovšem neodolali ani další umělci, z těch známějších třeba hudební skladatel Gustav Mahler. Dům, v němž tvořil, se nachází v obci Steinbach am Attersee a každoročně se tu kolem data komponistova narození koná hudební festival.
Za sportem i poflakováním
Solná komora leží na území tří spolkových zemí — Horních Rakous, Salcburska a Štýrska. Hranice doslova olizují břehy jezer nebo je půlí. To ale návštěvníka v podstatě nemusí zajímat, protože v každé ze tří zemí najde jiné zajímavosti. Se Salcburskem je neodmyslitelně svázán slavný hollywoodský muzikál Za zvuků hudbu s Julií Andrewsovou, Hornímu Rakousku zase náleží Hallstat, dost možná nejfotografovanější rakouská obec.
Krajina kolem jezera je vyloženě idylická.
V celé Solné komoře se ale můžete věnovat sportům. Pokud vás láká něco netradičního, v blízkosti jezera Attersee můžete vyzkoušet jakousi lehčí, a ne tolik adrenalinovou verzi canyoningu, tedy aktivity, při níž se slaňují říční kaňony nebo se sklouzává po vodopádech. Říkají tomu putování s potápěčskými brýlemi.
Zkrátka dostanete vybavení jako při potápění — neopren, šnorchl a brýle, a k tomu navrch rukavice a helmu. To vše si zabalíte do vodotěsného vaku a s instruktorem vyrazíte k jedné místní řece. Podél jejího koryta se jde pár kilometrů proti proudu do kopce, zhruba nějaké dva, tři kilometry. Jakmile se dojde k „nástupnímu místu“ následuje převléknutí se do neoprenu. Své věci si uložíte do vaku, který instruktor zázračně uzavře tak, aby se do něj nedostala voda.
Jezero Fuschlsee mívá za slunečných dní tyrkysovou barvu. Krásné je ale i jindy.
A pak už následuje ta zábavnější část, kdy se sjíždějí jezy, přičemž v jezírkách pod nimi se lze potápět. Nutno podotknout, že jezy rozhodně nejsou nijak vysoké a prudké. Přesto jde aktivita provozovat jen při běžném stavu hladiny. Jakmile naprší, je vody moc a nejdou vidět kameny, které se tak stávají nebezpečnými.
Obdobnou barvu má většina jezer v Solné komoře.
Během léta se při koupání ve studené říčce příjemně osvěžíte, na jaře nebo na podzim vám může být po převlečení do běžného oblečení trochu zima, přestože neopreny hřejí.
V takovém případě to chce něco ostřejšího na rozproudění krve. Zamiřte do obce Weyregg am Attersee, kde najdete palírnu paní Rózy. Při pohledu na tuhle drobnou dámu by vás nejspíš nenapadlo, že je držitelkou desítek cen za domácí pálenky, které oceníte i v případě, že tvrdému alkoholu běžně neholdujete. A k ochutnání je i domácí gin, třeba růžový. Pokud vám to jako důvod k návštěvě nestačí, pak vězte, že dům, v němž má paní Róza palírnu, disponuje povolením k výrobě alkoholu už od dob Marie Terezie.
V Solné komoře najdete také stovky kilometrů pěších nebo cyklostezek. K líným procházkám vybízí například oblast kolem jezera Fuschlsee. Vynechat byste neměli zastávku v některé restauraci, dopřejte si na posilněnou rybu. Vzhledem k tomu, že jezer je kolem mnoho, máte záruku, že ryby budou skutečně čerstvé.
Okolí Wolfgangsee je jednou z nejdražších oblastí Solné komory.
Asi nejvíce prominentní oblastí Solné komory je jezero Wolfgangsee na pomezí Horního Rakouska a Salcburska. V městečku Sankt Gilgen poznáte rozdíl na první pohled — na promenádě u jezera je rušno, na každém kroku restaurace nebo hotýlek. Mají tu také rodný dům Anny Marii Mozartové, matky slavného skladatele Wolfganga Amadea Mozarta. Věhlasu letoviska si povšimnou i vaše peněženky, protože v Sankt Gilgenu je o poznání dráž než v jiných, méně známých městečkách.
Pod pokličkou tradic
K Rakousku a některým částem Německa se neodmyslitelně vážou tradiční oděvy zvané trachty, v dámském provedení dirndly. Ty jsou významnou součástí ženského oblékání, a třeba na rozdíl od krojů známých z Čech a Moravy v nich místní dámy chodí mnohem častěji. V obci Seewalchen nedaleko Attersee si můžete prohlédnout, kolik střihů a barevných úprav takový dirndl nabízí. Ale ne v žádném fádním muzeu, nýbrž přímo v krejčovství Tostmann, které patří k těm nejrenomovanějším.
Tradiční dirndl stojí tisíce korun. Ženy jich obyčejně mívají hned několik pro různé příležitosti.
Kromě dirndlů si můžete prohlédnout i mužské lidové kroje. Součástí prodejny je také dílna, kde se můžete švadlenám podívat přímo pod ruce. Není divu, že právě kvůli ruční výrobě se ceny tradičních oděvů šplhají dost vysoko, průměrně k 15 000 korunám, ale některé jsou i dražší.
Na druhou stranu je takový tracht věcí na celý život, o kterou se majitel náležitě stará — a jen těžko vyjde z módy. Pro různé příležitosti se navíc nosí odlišné kroje, Rakušanky mají doma dirndlů mnohdy i několik.