Článek
Pustý a divoký ostrov omývá ze severu Beringovo moře, které nese jméno po dánském mořeplavci Vitu Beringovi, jenž se plavil ve službách Ruského impéria. Právě on je objevitelem Aleutských ostrovů, a tedy i Unalasky. Když se společně s ruským kolegou Alexejem Chirikovem stali v roce 1741 prvními Evropany, kteří na souostroví přistáli, další ruští návštěvníci na sebe nenechali dlouho čekat. Do okolí Unalasky jezdili lovit mořské vydry nebo tuleně.
Koncem 18. století se souostroví stalo ruskou kolonií — dodnes má kvůli tomu spousta obyvatel ruské příjmení. Není to ovšem jediný pozůstatek minulosti, který je na Unalasce stále živý a který se stará o zajímavý kulturní koktejl.
Lovce tuleňů totiž následovali i příslušníci pravoslavné církve, kteří napříč ostrovy vystavěli kostelíky a domorodé obyvatele, etnikum zvané Unangax, obraceli na svou víru. Když USA odkoupily v roce 1867 Aljašku od Ruska, ortodoxní náboženství tu navzdory nové kultuře přežilo dodnes.
Nepřežilo jen samotné náboženství, ale i kostely. Jeden z nich se nachází právě v Unalasce. Je z roku 1896, což z něj dělá nejstarší svatostánek svého druhu v Severní Americe. Uvnitř je vyzdoben ikonami a nábytkem, které pocházejí z kostelů, jenž stály na stejném místě ještě mnohem dříve, a to v letech 1808 a 1825.
Zasáhla ho válka
Život na tak odlehlém místě nebyl k obyvatelům vždy vlídný. Unalasku dnes nazývá domovem kolem 5000 lidí, včetně etnika Unangax, které souostroví obývá přes 9000 let, uvádí BBC. Domorodci byli ovšem tvrdě zasaženi kolonialismem a nemocemi, které byly na ostrovy dovlečeny dobyvateli.
Nejtěžší časy Unalaska zažila během druhé světové války. Jelikož leží ostrov poměrně blízko k Asii, stal se po útoku na Pearl Harbor velmi zranitelným. Americká armáda na Aleutských ostrovech byla přítomna jen minimálně, což dělalo zejména z Unalasky snadný cíl. Začátkem června 1942 napadla dvě japonská letadla město a podařilo se jim zabít 50 lidí. O několik dní později pak Japonci obsadili ostrovy Kiska a Attu ve snaze odříznout Spojené státy od centrálního Pacifiku.
Do několika měsíců byli na Aleutské ostrovy vysláni američtí a kanadští vojáci, kteří měli souostroví opětovně obsadit a vymanit ho z područí nepřátel. Dodnes lze v okolí Unalasky nalézt vraky bitevních lodí nebo kulometná hnízda. Ztráty byly na obou stranách, zraněným vojákům mnohdy neprospívalo ani vlezlé počasí. V srpnu 1943 se Japonce podařilo z ostrovů zcela dostat.
Po konci války se z Unalasky stalo jedno z amerických center rybolovu, průmyslu, který ostrovu dominuje dodnes. Vody kolem ostrova ovšem nejsou bohaté jen na ryby, ale i na mořské savce — kosatky, lachtany nebo velryby. Pobřeží Auletských ostrovů obývá také početná ptačí populace, která je podle serveru BBC větší než v celých Spojených státech dohromady.
Jelikož má Unalaska i své vlastní letiště, případní návštěvníci se nemusejí trápit s nijak složitou dopravou. Na ostrově se nachází několik turistických stezek, které vedou k rozeklaným horským vrcholkům, ale i po travnatých loukách. Bohatá historie i zajímavý mix několika zcela rozdílných kultur je zážitkem, na nějž určitě žádný cestovatel nezapomene.