Král rybníků Rožmberk zachránil Prahu před velkou vodou

Nad výrazem hrozba pokyvoval bývalý generální ředitel Rybářství Třeboň Jan Hůda hlavou. Příliš se mu nezamlouval. „Jak se to vezme, hrozbou opravdu byl při povodních, v roce 1890 hráz dokonce nevydržela a nadělala velkou spoušť. Na druhou stranu při vícero povodních byl zachráncem. A to nejen Třeboně, Lomnice nad Lužnicí a dalších, ale dokonce i Prahy. To bylo v srpnu 2002.

Tehdy se rozlil na 2300 hektarů, voda sahala 8,6 metru nad vodočetnou latí. Rozlila se až k Třeboni, kam původně sahal, když jej Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan podle návrhu Štěpánka Netolického dostavěl. Tehdy podle historických záznamů zaujímal plochu 1060 hektarů. Později byla snížena rozdělením na menší rybníky,“ řekl ředitel Hůda.

A hned nabídl největší argument: „V nejkritičtějších dnech zmíněného roku 2002 místo obvyklých 6,2 milionu krychlových metrů vody udržel 75 milionů. Kdyby povolil a vzal s sebou další rybníky, k tomu řeky Lužnici, Nežárku, Novou řeku a Zlatou stoku, valilo by se na Prahu dalších asi 150 milionů krychlových vody. Nechci si to ani představit. Po Staroměstském náměstí a v centru by se jezdilo na lodičkách.“

Nejkritičtější byl 14. srpen. „To byla hladina Rožmberku nejvýš. Na pomníčku u hráze jsou zaznamenány největší povodně, ryska té před dvaceti roky je daleko nejvýš, přes tři metry, a to je pomníček výš než hráz...

Byla to obrovská zkouška nervů a charakterů. Za posledních čtyři sta let tu taková voda nebyla. Ale museli jsme ji zvládnout. Čtrnáct dní jsem tehdy pořádně nespal. Museli jsme najít odvahu se rozhodovat rychle, ale správně. Chyba mohla způsobit katastrofu. Kolikrát šlo o minuty.

Prokopávali jsme hráze. Ne každý byl pro. Lidé se báli, někteří si nedovedli představit, co se stane,“ zavzpomínal tehdy „nejvyšší pán“ nad Rožmberkem, Horusickým rybníkem, Světem i nad více než tisícovkou dalších rybníků.

„Horké chvíle jsem zažil, když jsem v jednu hodinu ráno stál sám u rybníka Spolský, který je nad Světem. Byl plný, vody v něm bylo skoro jako v Rožmberku za normálních okolností. Pod ním Svět a Opatovický rybník. Desítky milionů kubíků vody visely nad Třeboní. Šlo o minuty. Prokopali jsme jeho hráz a pak i u rybníka Svět, aby se jejich vody nespojily a nedošlo ke katastrofě. K okraji hráze už chybělo pár desítek centimetrů a voda stále stoupala.

Smetla by Třeboň, vždyť koruna hráze nad městem je ve výšce asi jednoho poschodí. Hodně vody musel udržet právě Rožmberk. Kdyby se ještě všechna tahle voda i s Rožmberkem přihnala na Prahu. To fakt nechci domýšlet,“ dodal Hůda.

S myšlenkou založit velký rybník v místech mokřadů a luk pod třeboňskými hradbami přišel už v první dekádě šestnáctého století Josef Štěpánek Netolický. Jenže na stavbu nebyly peníze a převládaly i obavy, co by se stalo, kdyby hráz při častých povodních nevydržela. V roce 1544 dorazila jedna z jihočeských povodní až do Prahy.

K Netolického myšlence se o třicet let později vrátil další slavný rybníkář, tehdy za Petra Voka regent rožmberského panství, Jakub Krčín. Poslední z Rožmberků mu neodepřel peníze ani podporu. Krčín měl na paměti i nebezpečí, které by hrozilo v případě protržení hráze či povodní. Však už měl zkušenosti s rybníkem Svět, který byl svého času s 360 hektary vodní plochy druhý největší. Po povodni v roce 1611 byl z bezpečnostních důvodů rozdělen na dva rybníky - Svět a Opatovický.

Zpátky k Rožmberku. Krčín kvůli novému rybníku nechal vybudovat koryto Nové řeky, která odváděla přebytečnou vodu do Nežárky, aby odlehčil nejen Lužnici, která Rožmberk napájela, ale i Netolického Zlaté stoce, napájející jím vybudované rybníky.

Pata hráze Rožmberku je místy široká až šedesát metrů a v koruně až dvanáct metrů, hráz je dlouhá téměř 2,5 kilometru. Rybník má maximální hloubku deset metrů. Jak už bylo řečeno, z původních 1060 hektarů byl zmenšen až na současných 489 hektarů vodní plochy. Jeho výstavba začala v roce 1584, tedy deset let po napuštění rybníku Svět, a skončila po šesti letech.

Netolický s Krčínem na jihu Čech založili podle dochovaných údajů několik set větších či menších rybníků, a to buď přímo, kdy se podíleli na jejich budování, nebo navrhli a nakreslili, jak by měl být rybník velký a kde ho ideálně vybudovat s přítokem i odtokem.

Česko je zemí tisíců rybníků, je jich asi 32 000, od největších po ty nejmenší. Z desítky největších jich sedm leží v jižních Čechách, navíc do 25 kilometrů od Třeboně. Zmíněný Svět mezi nimi není, s 201 hektary je „až“ patnáctý, přitom je slavnější i než samotný král českých rybníků. V létě po něm jezdí vyhlídkové lodě, přístaviště je přímo u pomníku Jakuba Krčína, dvacet metrů od třeboňských hradeb.

Na kole se dá objet za 45 minut. Svět býval mekkou českého veslování. Právě odtud vyjela za olympijským zlatem v roce 1952 slavná čtyřka s kormidelníkem: Mejta, Havlis, Jindra, Lusk a kormidelník Koranda.

Nejstarším rybníkem na Třeboňsku je soused Horusického - Bošilecký rybník, založený už v roce 1355. Husité jeho hráz pobořili, ale v roce 1430 rybník obnovil Jan Malovec z Pacova a později ho na Zlatou stoku napojil Štěpánek Netolický. Nad odtokem 200hektarového rybníka u obce Bošilec je slavný „mostek“, na němž hrály v kostku dvě panenky, které skončily v jeho vodě, jak se zpívá ve známé lidové písničce.

Druhým největším českým rybníkem je však ten Horusický, napájený Zlatou stokou, který Štěpánek Netolický založil sedmdesát let před Rožmberkem, tehdy byl největší na světě.

Rybníky kolem Třeboně mají také poetická jména. Pěšky nebo při vyjížďce na kole se můžete kochat krásami Naděje, Dobré vůle, Závistivého, Víry, Vítka, Krčína, Cepu, Zlata, Skutku, Žofinky, Nového a Starého Vdovce, ale také Ženicha a své milé můžete vyznávat lásku přímo na hrázi Lásky. K rybníkům se samozřejmě vážou i půvabné pověsti. O vílách, vodnících, ale také čertech. Nedoporučuje se proto chodit po hrázi po setmění.

Jedna z nich má vztah i k Jakubu Krčínovi. Vybudovat rybníky, jako je Rožmberk nebo Svět, není samo sebou. A tak se jejich zakladatel prý spojil s ďáblem a dodnes nemá v hrobě klid. V noci je proto vídán v ohnivém kočáře taženém šesti černými kocoury, jak láteří a žene podivné spřežení po hrázi Rožmberka.

Každý rybník má svého vodníka. Nejznámější je Čochtan. Ten však nesídlí v žádném z nich, ale ve Zlaté stoce, která rybniční soustavu kolem Třeboně propojuje. Báječně ho v muzikálu Divotvorný hrnec ztvárnil Jan Werich, který tento kus napsal společně s Jiřím Voskovcem. Nejslavnější dialog pak na jevišti divadla ABC vedl Werich se Soňou Červenou. Čochtan se zjevuje jen zřídka, zato jeho těhotná družka se koupe ve Zlaté stoce u třeboňské Hradecké brány každý den.

Ale to jsme od rybníků trochu odbočili. Na jejich krále, Rožmberk, si třeba vzpomenete, až si dáte něco dobrého z kapra, který v něm byl vyloven. Vůbec to nemusí být jen o Vánocích. Třeba jste sami rybáři. Jak říkali Jan Werich a spisovatel Ota Pavel: „Čas strávený na rybách Bůh do života nepočítá.“ Staré rybářské pořekadlo zase praví: „Chceš-li být šťastný hodinu, tak se opij. Chceš-li být šťastný den, tak se ožeň. Ale chceš-li být šťastný celý život, staň se rybářem.“