Krajinou nejstarší vinné révy světa. Slovinsko si opomíjení nezaslouží

Při cestě za pěknými víny možná nepadne první volba právě na Slovinsko. A je to přirozeně chyba, opomíjení si nezaslouží. Tamní tradice pěstování vinné révy sahá poměrně hluboko do historie, a to až před období antického Říma. Samozřejmě se produkce tehdy a dnes nedá srovnávat.

Ale například v druhém největším slovinském městě Maribor roste nejstarší réva na světě, která stále plodí. Je velkým turistickým tahákem, protože je zapsána i v Guinnessově knize rekordů. Ačkoli se na jejím přesném stáří místní neshodnou, odborníci ji podle letokruhů odhadují na nejméně 400 let.

Keř staré trty, jak zní slovinský název, se pne na průčelí historického domu u řeky Sávy a každoroční sběr plodů je velikou událostí, skoro státního významu. Zpívá se hymna, tančí se, jí se, pije se a také se vybírá „královna vína”, což je soutěž podobná klasické Miss. Více než fyzický vzhled ale hrají roli znalosti o nápoji, jemuž je slavnost zasvěcená. Její konání letos připadlo na první říjnovou neděli.

Z bobulí nejstarší révy se víno sice stále vyrábí, ale určeno už není k pití, nýbrž pro protokolární návštěvy, protože z obvyklých padesáti sklizených kilogramů hroznů se dá vyrobit jen několik málo litrů. Svou lahev dostali například papež Jan Pavel II., Arnold Schwarzenegger nebo i český prezident Miloš Zeman.

„Ve Slovinsku jsou tři hlavní oblasti, kde se víno vyrábí. A v každé chutná odlišně, což souvisí s klimatickými podmínkami. Zatímco v okolí Mariboru, tedy v Dolním Štýrsku, máme chladnější počasí, v oblasti Primorska (Přímoří) je naopak teplo. A když stoupáte blíže k Alpám, klima se mění skoro každý kilometr, což se na chuti vína podepisuje,“ konstatuje průvodce z muzea staré trty.

Směrem na východ podél severní hranice Chorvatska se rozkládá malebná vinařská oblast Jeruzalém se stejnojmennou vesničkou. Její jméno má se svatým městem skutečně spojitost, za dob křižáckých válek se zde usadila skupina vojáků, kterým přišlo zbytečné putovat až na blízký východ. Se slovy „je tu krásně, dobré víno a hezké ženy“ a s ikonou Panny Marie založili osadu, kostel a zůstali.

Pokud přejdeme do větších měřítek, celá oblast nese název Ljutomer-Ormož, podle názvů občin, slovinských správních jednotek. Vinohrady v ní zabírají přibližně 20 kilometrů čtverečních. „Pro pěstování vína máme ideální podmínky, je tu zhruba 250 slunečních dní ročně,“ tvrdí odborník z vinařství P Jeruzalem Ormož.

„V celém Slovinsku se vyrobí zhruba 100 miliónů litrů vína, na domácím trhu zůstává 40 procent, zbytek jde na export,“ dodává se zmínkou, že obyvatel jsou v zemi pouhé dva milióny.

Pohled na vlnité kopečky poseté révou si člověk navíc nemusí vychutnávat pouze na jejich vrcholcích se skleničkou vína. Konkrétně v jeruzalémském informačním centru si může třeba půjčit kolo a okolím se projet. A podobných možností je všude v okolí mnoho.

Když se odsud vydáte směrem na jih přes národní park Kozjanski, dojedete do další velké vinařské oblasti, do regionu Dolní Kraňsko. V malém rodinném podniku Kunej, který sídlí ve vesničce Brestanica, se zde produkuje velmi zvláštní víno s příchutí čokolády.

Svým konceptem není sice unikátní, ale zato vychází ze dvou tradic, které mají v oblasti historické podloží. Logicky z vinařství, ale také z výroby čokolády, se kterou začal možná trochu překvapivě mnišský řád cisterciáků, jehož členové se nazývají trapisté.

Červené víno s klasickou hořkou čokoládou se vyrábí tři roky, letos k nim nově přibylo i bílé víno, do kterého se rozpouští bílá čokoláda. Na barvě nejde žádný rozdíl oproti klasickým vínům poznat, čokoláda se musí odfiltrovat, jakmile se chutě propojí. Výsledkem je nápoj, který nejspíš nesedne všem a dokáže zastoupit i dezertní vína.

„Čokoládu si necháváme vyrábět na stejném místě, kde ji vyráběli trapisté — na nedalekém hradě, který kdysi sloužil jako jejich klášter. Pomalu začínáme pracovat také na šumivém čokoládovém vínu,” řekl majitel vinařství Aleš Kunej. Kromě této speciality ovšem produkuje i klasiky, které plánuje exportovat mimo jiné i do Česka.