Karpathos je ideální ostrov pro milovníky klidné dovolené

Vlny jemně šplouchaly o loď, kterou jsme do průzračné zátoky Apella na východním pobřeží ostrova připluli z hlavního města Karpathu (do roku 1953 Pigadia). V různých hodnoceních se opakovaně objevuje mezi nejlepšími plážemi Řecka.

Díky její tyrkysové barvě máte pocit, jako byste se na chvíli ocitli v Karibiku. Průvodci tvrdí, že tu díky čisté vodě vidíte až do hloubky dvaceti metrů. Apellu s jemnými kamínky a pískem ohraničují borovice a kamenité svahy. Ale hned za nimi se romanticky tyčí hory. Nejvyšším vrcholem ostrova je se svými 1215 m n. m. Kali Limni.

„Na Karpathu je několik desítek pláží,“ říká Miloš Motoška, který tu už dvanáctý rok dělá průvodce. Kamarádi mu říkají Maylo Motorka, protože mimo sezonu rád cestuje po světě na motorce.

„Na 60 % pláží nenarazíte na člověka,“ tvrdí Motoška. „Jsou v opuštěných koutech ostrova nebo složitěji přístupné. Na dvaceti procentech potkáte dva až pět lidí. A pouze na zbývajících dvaceti procentech jich bývá víc, ale i tak se bez problémů rozptýlí. Tlačenici, jakou můžete zažít na frekventovaných plážích Středomoří, tu nezažijete.“

Mezi ty hezké a populární pláže patří Kyra Panagia, Achata, Diakoftis nebo Aghios Nikolaos v Arkase. Na některé pláže jezdí lodě, na jiné se obvykle dostanete jen autem nebo na motorce.

Výlet lodí na Apellu nás stál necelých 15 eur na osobu. Lístek jsme si ale zaplatili přímo v přístavu, kam jsme došli pěšky. Pokud vám vše zařídí cestovka, včetně dopravy z nejrůznějších končin ostrova do přístavu v Pigadii, může to stát až 45 eur. Jídlo a pití je lepší mít vlastní. Neušetříte jen peníze, ale hlavně čas. Na pláži máte na koupání a opalování dvě až tři hodiny.

Autobus zvolna sjížděl z kopce a v údolí na severu ostrova se před námi objevila krásná scenérie. Do několika set metrů vysokého svahu se přímo proti nám vzhůru šplhaly barevné domky vesnice Olympos. Je to jedno z míst hojně navštěvovaných turisty. V minulosti ho sužovaly nájezdy pirátů, podobně jako jiná místa na Karpathu. Jedním z nich byl i slavný Chajruddín Barbarossa, který s bratrem Oručem ukradl v 16. století na moři u Itálie loď s papežským zlatem a později se stali vládci Alžíru.

Piráti Karpathos nikdy nedobyli, ale používali ho jako svéráznou základnu i úkryt. Doplňovali tu vodu, kradli vesničanům obilí i jídlo a schovávali se v místních zátokách. Karpathos totiž obklopují útesy a mnohé jsou schované pod vodou. Pokud přesně nevíte, jak a kudy plout, snadno tu ztroskotáte. A to piráty chránilo.

Stoupali jsme uličkami Olympu na vrchol hřebene. Za ním se vesnice po staletí schovávala, aby ji piráti z moře, které je na druhé straně kopce, neviděli. Jsou tu kavárničky a panoramatický výhled na moře. Domy nad ním jsou z pozdějšího období. Na hřebeni stály dřív jen kamenné, ve skalách „maskované“ větrné mlýny.

Loupežné výpady na Karpathos podnikali už Římané. V té době byl na místě dnešní vesnice Lefkos na západním pobřeží římský přístav. Dodnes jsou v jeho okolí zbytky římských staveb, kamenných cisteren i akvaduktu.

Dnes už obyvatele Olympu živí turismus, mnohé víc než farmaření. Jsou to ale lidé, kteří žijí tady a po svém. Když zmizí poslední turista, nesundají tradiční oblečení, nesednou do auta a neodjedou do své vily na pobřeží, protože cirkus pro cizince skončil. Dodnes tu ve starých pecích pečou křupavý chleba i pečivo, které můžete ochutnat.

Dodržují také obyčeje a chodí na mši do zdejšího kostela. V méně známých vesnicích ve vnitrozemí narazíte na ještě tradičnější svět vesničanů nedotčený turismem. Můžete se tam vypravit sami nebo s individuálními průvodci.

Na plážích okolo letoviska Afiartis, na jihu ostrova, to vypadalo jako na loukách, na kterých se rojí motýli. Windsurfaři s pestrobarevnými plachtami si užívali ten správný vítr. Obvykle mívá optimální sílu i směr. „Silně tu fouká devět dní z deseti,“ říká Maylo. „Takže milovníci windsurfingu si to tady opravdu užijí.“ To je důvod, proč jsou pláže na jihovýchodní straně ostrova mezi nimi tak populární.

Bělostná Mesochori je vesnice na západní straně ostrova. Stavili jsme se tam na zpáteční cestě z Olympu do Pigadie. Kavárnu Skopi najdete na vysokých pobřežních útesech v malém bílém domě se světlemodrým nátěrem stolů, židlí, oken a dveří. Je odsud krásný výhled na moře. Kromě kávy a nejrůznějších nápojů tu můžete ochutnat třeba domácí dolmades, tedy vinné listy s rýží.

V pobřežních vesnicích, ať už v Mesochori, Lefkosu, Arkasse nebo Diafani, je dobré zajít do těch hospod, do kterých chodí místní. „Bývá v nich záruka kvalitních surovin a můžete tu ochutnat tradiční domácí kuchyni,“ vysvětluje Maylo, který tu provází také individuální skupiny Čechů.

„V tavernách na pobřeží nabízejí nejrůznější ryby ulovené tady, na volném moři. Výborně chutnají i mikro garidaki, malé krevetky ze západního pobřeží ostrova, nebo smažené či grilované kalamáry.“

Pro Olympos jsou typické makarounes – těstoviny, které se tvarem podobají haluškám. Servírují se s červenou cibulkou osmaženou na olivovém oleji a nastrouhaným ovčím sýrem typu parmazánu. Slavnostním jídlem na celém Karpathu je kozí maso ze zvířat, která se volně pasou na pastvinách v kopcích.

Nemusíte se bát, že by bylo tuhé nebo mělo nepříjemný odér, jako se to někdy stává u nás. Zdejší lidé se za staletí naučili, jak ho připravit. Ať už ve vlastní šťávě, nebo s rajčaty. Je šťavnaté, jemné a křehké, navíc libové. Pokud jde o zeleninu, ovlivnila místní kuchyni barvitá jídla ze Středního východu, takže třeba pro vegetariány je to tady úplný ráj.

Je večer a před kostelem v Mesochori hraje uprostřed malého náměstíčka místní kapela řecké melodie, takzvané „mantinades“. Muzikanti sedí na improvizovaném pódiu ze čtyř stolů sražených k sobě. Místní lidé je obklopili v kruhu, drží se za ruce, tančí a veselí se. Kousek odsud stojí stoly plné jídla, pití a nejrůznějších dobrot.

Tomu, co se tady odehrává, říkají Řekové panigiri. Je to spojení náboženského obřadu a společenského svátku. Lidé při něm oslavují svého svatého patrona, ale také se při něm setkávají, baví a někdy i seznamují. Kdysi se na panigiri dokonce domlouvaly sňatky.

Oslava začíná ráno v kostele, pokračuje hned po mši dobrým jídlem a večer hudbou, tancem a bujarým veselím. Někdy trvá den, někdy tři dny. Jde o barvitý svátek i zážitek, který bude ve většině z vás doznívat ještě během letu domů.